Bouřlivák David Gemmell

28. července to byly už tři roky, co navždy odešel anglický spisovatel David Gemmell. Kdyby se narodil o pár století dříve, mohl se z něj stát skvělý bard. Putoval by od hradu k hradu a všude by mu lidé naslouchali s otevřenými ústy. Vládcové by ho zahrnovali dary a ženy svou přízní. David Gemmell měl totiž jedinečný dar – dar Mistra vypravěče. Uměl čtenáře přenést do světů, kde slova čest, láska, přátelství, svoboda či odvaha nejsou prázdnými pojmy, nýbrž hodnotami, za které stojí bojovat a snad i zemřít. Přiměl je uvěřit, že každý má moc se postavit zlu. Uvěřit, že každý se může stát HRDINOU…

Narodil se roku 1948 v Londýně. Jeho rodná čtvrť nebyla žádnou „růžovou zahradou“, takže se už záhy naučil využívat svou sílu i výmluvnost. Že nebyl žádným vzorným chlapcem, dokazuje i vyloučení ze školy kvůli hazardu v šestnácti letech.
Pak vystřídal několik zaměstnání. Pracoval jako dělník, byl závozníkem i vyhazovačem v nočním klubu. Kupodivu přitom většinou nemusel používat hrubou sílu. Jeho 193 centimetrů vysoká, svalnatá postava vzbuzovala respekt, a pokud to nestačilo, dokázal většinou výtržníka „ukecat“.
Jeho matce se však takový styl života nelíbil, proto mu dohodla pohovor v místních novinách. Tam ho kupodivu přijali, přestože se žurnalistikou neměl žádné zkušenosti. Začínal od píky, ale novinařina ho bavila, takže se nakonec vypracoval až do šéfredaktorského křesla. Stal se i externím dopisovatelem celostátních novin včetně London Daily Mail, Daily Mirror či Daily Express. Byl oblíbený pro svůj svižný, hutný styl a způsob, jakým dokázal do článků vpravit i lidský rozměr.

O beletrii se poprvé pokusil na konci sedmdesátých let, ale i podle jeho vlastních slov byl výsledek hrozný. Zato druhý pokus – Obléhání Dros Delnochu (The Siege of Dros Delnoch) o několik let později – vypadal mnohem nadějněji. Přesto ani pro ně nenašel vydavatele, a proto rukopis odložil a dál se věnoval psaní článků. Po několika letech text objevil jeho přítel. Na jeho popud autor román upravil a přepracoval. Roku 1984 tak mohla konečně vyjít Legenda (The Legend, 1984). V Legendě musí oslabená posádka drenajské pevnosti Dros Delnoch zastavit invazi barbarských kmenů. Morálka je však špatná, velení oslabené, muži dezertují. To vše má změnit legendární válečník – Druss Veliký. Muž, který dosud neprohrál žádnou bitvu. Muž, kterého nedokáže zastavit ani smrt… Druss si ihned získal sympatie čtenářů a z knihy se stal bestseller, který odstartoval Gemmellovu spisovatelskou kariéru. Jen o rok později s podobným úspěchem představil v románu Král za branou (The King Beyond the Gate, 1985) dalšího ze svých hrdinů – elitního válečníka Tenaka Chána bojujícího proti tyranskému císaři.
Třetí Gemmellova kniha Tulák 1: Cestou vlka (Waylander, 1986), v níž se poprvé objevuje nájemný vrah Tulák Zabíječ, měla překvapivý dopad i na jeho osobní život. Nikdy se netajil tím, že předlohami pro postavy jeho knih jsou lidé z okolí. Právě v Tulákovi to byli kolegové novináři i jeho nadřízení. A ti rozhodně nebyli knihou nadšeni. Takže Gemmell dostal padáka, a to ho přimělo věnovat se psaní naplno. Čekala ho ještě spousta práce a desítky příběhů…

Nejraději se vracel do milované a hýčkané Drenaje ke svým oblíbeným hrdinům, čímž položil základy tzv. Drenajského cyklu. Osudy Tuláka Zabíječe vylíčil v dalších dvou knihách. Nezdolnému Drussovi se věnoval ještě ve čtyřech, přičemž zmapoval podstatnou část jeho života. Ve dvou z nich mu za společníka přisoudil dalšího z legendárních válečníků – Skilgannona Hrozného.
Drenaj však nebyla jediným světem. Rozsáhlým cyklem je i sága o Sipstrassi, kamenech moci umožňujících svým majitelům provozovat magii. Z ní jsou Král duchů (Ghost King, 1988) a Poslední meč moci (Last Sword of Power, 1988) reminiscencí na artušovskou legendu, zatímco trilogie o Jonu Shannowovi v sobě skrývá jakýsi mystický fantasy western.
Velmi příznivé ohlasy měl i čtyřdílný cyklus o Rigantech, horalech bojujících za svobodu a samostatnost, či knihy o Vampyrech, v nichž zase využil upírské prvky. Tím však není výčet jeho prací ani zdaleka u konce. Pustil se i do alternativní historie starověku. Ve dvojici knih Lev makedonský (Lion of Macedon, 1990) a Temný princ (Dark Prince, 1991) vyprávěl příběh Alexandra Makedonského. Alternativní antice se věnoval i ve své poslední práci, trilogii o obléhání Tróje, z níž vyšly dvě knihy – Pán stříbrného luku (Lord of the Silver Bow, 2005) a Hromový štít (The Shield of Thunder, 2006). Závěrečný díl už nikdy nedopsal. Zemřel několik dní po operaci srdce 28. července 2006. Prý při jedné z nejoblíbenějších činností – psaní. Po jeho smrti se pera chopila jeho žena Stella a podle jeho poznámek se pustila do dokončení Tróje. Román pojmenovaný Pád králů (Fall of Kings, 2007) tak ukončil jeden z největších fantasy příběhů.

David Gemmell byl jedním z nejlepších autorů hrdinské fantasy několika posledních desetiletí. Jeho knihy se vyznačují velkou čtivostí, realistickým pojetím postav i prokreslením celého světa. S oblibou se zaměřoval na motiv osamělého hrdiny, který se musí vypořádat s nepřáteli i s vlastními démony – strachem, stářím, nemocemi, ztrátou někoho blízkého či zbabělostí. Ačkoli jsou jeho knihy drsné, vždy se v nich vyhýbal samoúčelnému násilí. Naopak vyzdvihoval hodnoty, které sám vyznával – čest, lásku, přátelství i odvahu.
Když na konci července 2006 odešel, bylo mu teprve 57 let. Kolik knih ještě mohl napsat! Ale možná že právě teď v nějakém jiném světě kráčí po boku nového Drussa a vypráví příběhy dalších hrdinů.

• Profil je převzat z magazínu Pevnost 10/2006.