Pokud chcete být pomocníkem smrti na pozici sběrače duší, nutně k tomu potřebujete ostrou tužku a diář. A také se musíte snažit, abyste u téhle nevděčné práce sami duši nevypustili. Sběr duší totiž není procházka růžovým sadem, takže se každou chvíli najde nějaký dobrák, který vám do něj chce fušovat a zvrátit rovnováhu sil na zemi ve prospěch zla.

Použité duše Christophera Moorea navazují na předchozí knihu s názvem Špinavá práce. Pokud jste ji nečetli, nezoufejte – sám jsem začal až dílem druhým a rozhodně to nebyl žádný závažný problém. V příběhu se sice budete chvilku rozkoukávat a hlavně zjišťovat kdo je kdo, ale po předchozím dění se začíná v podstatě nanovo a vše z předchozí knihy je navíc poměrně jasně a srozumitelně vysvětleno.

První, co vás zaručeně udeří do očí, jsou velmi netradiční postavy. Kupříkladu Charlie Asher, jeden z hlavních hrdinů, obchodník a otec mladé školačky. V momentě, kdy zjistíte, že se tento muž převtělil v malé krokodýlovité stvoření velikosti slepice a jeho poznávacím znakem je obrovský klacek (tento termín jsem si vypůjčil z knihy a opravdu se jedná o klacek v TOM významu), vám již bude naprosto jasné, že v téhle knize je míněno vážně jen máloco. Tomu nahrávají i další šílené charaktery tvořící partu hlavních hrdinů: Charlieho dcera, která je zosobněním smrti, kupodivu poměrně normální vysloužilý policista, majitel obchodu s hudebními nosiči Mátomil Svěží či Lily, pracovnice linky pro sebevrahy s velmi neobvyklými terapeutickými metodami.

Celá parta musí vyřešit zapeklitý problém: v San Franciscu se začínají ztrácet duše a ulicemi obchází švihák ve žlutém obleku a jeho nelidské pomocnice, které po nich pasou. Vypadá to na další souboj s přisluhovači temnoty a chaosu a naši hrdinové budou muset vynaložit spoustu sil, aby se jim podařilo zachránit svět.

Na hraně i za hranou

Použité duše spadají do škatulky humoristické fantasy. Tato kategorie je sama o sobě dosti ošemetná, ale kniha si v jejích mantinelech vede velmi dobře. Místy sice balancuje na hraně mezi humorem a trapností, ale Moore s přehledem vyprávění zvládá ukočírovat tak, aby nesklouzlo za hranu. Pravda, občas překročí onu pomyslnou tenkou linii a vypomůže si pubertálním vtípkem se sexuálním podtextem, ale tento druh humoru nepoužívá příliš často a není nijak samoúčelný; do příběhu navíc výborně pasuje. Povětšinou je humor opravdu zábavný, zdravě drzý, „ulítlý“ a v rámci možností i vkusný.

Celý děj je podán značně rozverným stylem plným nadsázky a ironie. A přesto, že se vlastně celou dobu jedná o smrt a umírání, budete se královsky bavit. Humor obsahuje padesát odstínů černi, přesně jak tématu přísluší. Zároveň se však pod tou vší rozjuchaností skrývá slušně napsaný příběh, který má hlavu a patu. Sice to není žádné převratné veledílo a téma boje zla proti dobru je staré jako lidstvo samo, ale stále lze hovořit o solidně zvládnutém průměru. Děj má spád, nechybí chytlavé akční scény, stejně jako mnohé konverzační přestřelky.

Christopher Moore v pěti bodech

1. Narodil se 1. 1. 1957 v Toledu v americkém státě Ohio.
2. Od mala mu otec nosil knihy z knihovny, a odtud byl ke spisovatelství jen krok. Psát začal ve dvanácti letech a od šestnácti začali jeho spisovatelské pokusy brát vážně i jeho rodiče.
3. Před vydáním své první knihy (Practical Demonkeeping, 1992) vystřídal velké množství zaměstnání. Tyto zkušenosti mu pomohly při tvorbě postav v jeho knihách.
4. Na svém kontě má již více než desítku románů, přičemž s některými dosáhl výrazného úspěchu na domácí půdě i mezinárodní scé­ně.
5. V češtině zatím vyšly jeho romány Nejhloupější anděl (BB Art, 2006), Špinavá práce (BB Art, 2007) a Použité duše (XYZ, 2017).

Průměrně je zvládnuté i zpracování postav. Nečekejte žádné psychologické rozbory, na druhou stranu však postavy rozhodně nejsou ploché a působí velice živě. Zkrátka, Použité duše nejsou pouhou snůškou hloupě konzumního lascivního humoru, ale dobře řemeslně zvládnutým humoristickým románem se vším všudy.

Zadní strana obálky nabízí srovnání s klasiky žánru – Pratchettem nebo Adamsem. Dle mého názoru však srovnáváme nesrovnatelné – zatímco oba klasici žánru mají humor hloubavý až vážný a spíše intelektuální, Moore se s ničím moc nemaže, pere do čtenáře humor přímo, bez oklik. Snad jediným styčným bodem je, že všichni jmenovaní se nebojí udělat si legraci téměř z ničeho.

Použité duše jsou zdařilým kusem humoristické fantasy. Naštěstí však autor nezapomněl přidat i příběh s poutavou zápletkou a pár netradičních postav. Nečekejte žádnou intelektuální zábavu – to, co knize dává náboj je právě ona přímost a nerafinovanost. Pokud psychicky unesete spoustu černočerných vtípků na téma smrt, pak neváhejte a vstupte do světa sběračů duší!

• Christopher Moore: Použité duše (Špinavá práce 2)
• XYZ, 2017
• Obálka: Shutterstock
• Překlad: Tomáš Jeník
• 352 stran, 329 Kč (v e-shopu Fantasye již za 296 Kč)