Battlefield 3: Rus (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA),
 |
Dima Majakovský, veterán Spetsnazu, dostává od vlády nabídku, která se neodmítá. Pokud zorganizuje záchrannou operaci v Iránu, získá příležitost napravit největší chybu svého života. Henry „Black“ Blackburn, seržant námořní pěchoty USA, se v Iráku stává očitým svědkem popravy amerického vojáka, kterou provede záhadný zabiják z radikálního iránského hnutí. Přísahá pomstu a americká vojenská intervence v Iránu mu k ní brzy nabídne příležitost. V zemětřesením a občanskou válkou zničeném Iránu však oba brzy zjišťují, že se stali pěšáky v mnohem větší a nebezpečnější hře, než si kdy dokázali představit. V rozbombardovaném Teheránu připravuje obávaný terorista šílenou pomstu, jejímž cílem jsou miliony mrtvých na dvou kontinentech a destabilizace celé západní civilizace. Pokud ho Dima a Black nedokáží zastavit včas, svět už nikdy nebude jako dřív.
Kovové dveře do bytu slabě zaduněly, když na ně zabušil. Nic. Zabušil znovu. Po chvíli se otevřely na půl metru a odhalily hlavně dvou pistolí, což byl místní ekvivalent uvítání. Ustoupil, aby mohli vidět kufr. Obě tváře za dveřmi skrývaly lyžařské masky. Muži poodstoupili ode dveří a nechali ho vejít. V bytě byla tma, svíčky na stole vydávaly přízračné světlo. V horkém suchém vzduchu se vznášel pach pečeného jídla a potu.
Jeden z nich přitiskl Dimovi na čelo pistoli, zatímco druhý, menší, ho prošacoval, zmáčkl mu při tom genitálie. Dima se musel přemáhat, aby ho nekopl. Vyslal nohám strohý příkaz, rozkázal jim zůstat na podlaze, zatímco se snažil získat všechna dostupná data. Menšímu mohlo být něco přes dvacet, levák, levá noha se pohybovala prkenně, pořádně ji neohýbal, patrně zraněná kyčel nebo hýždě. Užitečné.
Druhý, vysoký téměř dva metry, vypadal mladší a v lepší kondici, ale jako terorista žil na ubohé stravě a zanedbával cvičení. Pohled do jejich tváří by mu pomohl, ale zkušenost ho naučila odhadovat charakter z pohybů a řeči těla. Maska byla znamením slabosti – další užitečný postřeh. Nepatrné chvění zbraně, co na něj mířila – nezkušenost.
„Stačí.“
Přečtěte si i DRUHOU UKÁZKU Z BATTLEFIELD 3: RUS
Hlas, který zazněl z šera a byl následovaný hlubokým, chraplavým uchechtnutím, okamžitě poznal. Místnost začínala být zřetelnější – prázdná s výjimkou nízkého stolu se svíčkami, odhozené krabice od pizzy, tří prázdných plechovek Baltiky, dvojice starých automatických pistolí APS Stečkin a dvou náhradních zásobníků. Za stolem se krčilo velké červené sofa, které vypadalo, jako by ho přitáhli z levného bordelu.
„Zestárl jsi, Dimo.“
Sofa zapraskalo, když se Vacaněv s pomocí hole zvedl na nohy. Dima ho stěží poznával. Vlasy měl šedivé a rozcuchané, levá tvář utrpěla několik popálenin, ucho skoro zmizelo pod lesklou namodralou tkání, která se kroutila kolem koutku úst. Upustil hůl a otevřel náruč, roztáhl sukovité prsty. Dima přistoupil a nechal se obejmout. Vacaněv ho políbil na obě tváře, než od něj odstoupil.
„Dovol, ať se na tebe podívám.“ Zazubil se, polovina horních zubů mu chyběla.
„Alespoň se snaž chovat jako terorista. Vypadáš jako moje prateta.“
„Vidím, že už máš pár šedin.“
„Aspoň mám všechny zuby a obě uši.“
Vacaněv se znovu zasmál a zavrtěl hlavou, jeho černé oči málem zmizely v masitých záhybech. Dima už viděl lidi ve všech stádiích mezi životem a smrtí. Vacaněv se od pohledu blížil k tomu druhému. Dlouze si povzdechl a na okamžik byli znovu soudruzi, svorní Sověti, bratři ve zbrani bojující za Velkou věc.
„Historie k nám nebyla příliš přívětivá, Dimo. Přípitek na staré časy?“ Teatrálně mávnul k poloprázdné láhvi na stole.
„Zdržím se.“
„Zrádce.“
Dima se podíval vpravo a spatřil dvě mrtvoly, obě ženy, napůl zakryté kobercem – jedna z nich měla stále na tváři výrazný, panence podobný make-up.
„Co jsou zač?“
„Původní nájemníci. Zpozdili se s nájmem.“
Byli zpátky v přítomnosti. Vacaněv ustoupil stranou, aby odhalil balík na sofa.
„Dovol mi představit ti našeho hosta.“
Dima Káťu podle krásných fotek, které mu ukázali, málem nepoznal. Špinavá mikina jí částečně zakrývala tvář, která byla samá modřina, oči opuchlé od slz a vyčerpání. Potrhaný obvaz na levém prsteníčku byl šedý, prosakovala skrz něj hnědočervená skvrna. Její prázdné oči se setkaly s Dimovými a on ucítil nezvyklé bodnutí lítosti.
„Může vstát? Po těch schodech ji dolů neponesu.“
Vacaněv se na ni podíval. „Chodí a mluví a možná je teď trochu chytřejší, když ví, jak si žijí ostatní.“
Kátiny oči se zaostřily na Dimu, pak se její pohled pomalu přesunul ke dveřím nalevo a vrátil se zpátky k němu. V duchu si udělal poznámku, že jí má později poděkovat – pokud nějaké později bude.
Ukázal na kufr. Chtěl, aby se brzy pustili do přepočítávání.
„Jak stárneš, začínáš být chamtivý, Vacaněve. Nebo je to snad tvoje penze?“
Vacaněv se na peníze podíval a zamyšleně přikývl. „Ty a já, Dimo, my do důchodu neodcházíme. Proč bys tu jinak byl, v téhle bohem zapomenuté podělané díře, navíc v tuhle nekřesťanskou hodinu?“ Dívali se jeden na druhého a roky, které je oddělovaly, na vteřinu zmizely. Vacaněv se natáhl, chytil ho za rameno.
„Dimo, Dimo! Musíš se přizpůsobit době. Svět se mění. Zapomeň na minulost, zapomeň i na přítomnost. To, co se blíží, všechno změní. Věř mi.“
Štěkavě se rozkašlal, odhalil dásně, ve kterých bývaly zuby. „Žijeme v tom, co Američané nazývají Poslední časy. Bůh tam nebude, to je jasné. Tři písmena: P – L – R. Čas oprášit tvé farsí, můj příteli.“
Sloužili spolu v Íránu v průběhu války s Irákem, soudruzi a rivalové. Dima zařídil Vacaněvovo propuštění od Iráčanů, ale nestihl to dřív, než mu pochroumali záda a odřízli všechny prsteníčky. Dokonce spolu zůstali v kontaktu i po rozpadu Sovětského svazu, ale Vacaněv se stáhl do podzemí, poté co Groznyj připadl Rusům. Nyní čelili jeden druhému v bytě mrtvé prostitutky, žoldák a terorista – dva profesionálové, kteří bývali na vrcholu.
Dima se prudce otočil. Dvojice v lyžařských maskách sebou škubla. Dima si klekl a otevřel kufr, s okázalostí obchodníka na černém trhu ukázal svou nabídku, odklopil víko a odhalil do kufru napěchované dolary. Bulganov je bude chtít všechny zpět, ale to bude Krollova práce. Lyžařské masky na ně užasle zíraly. Dobře, další známka nevinnosti. Vacaněv se neobtěžoval ani podívat.
„To si je nespočítáš?“
Vypadal dotčeně. „Myslíš, že nevěřím starému soudruhovi?“
„To jsou Bulganovovy peníze, ne moje. Na tvém místě bych zkontroloval každou bankovku – zepředu i zezadu.“
Vacaněv se při tom vtipu usmál, pak kývl na své chlapce, kteří poklekli a začali dychtivě vytahovat svazky bankovek. Atmosféra v místnosti se trochu uvolnila. Dima si všiml, že zpod koberce, který přehodili přes mrtvé prostitutky, se šíří tmavá skvrna.
Menší Čečenec zastrčil pistoli do pouzdra, ale druhý ji položil na podlahu vedle levého kolena. Méně než dva metry od sebe. Dima si přál vědět, kdo nebo co je ve vedlejší místnosti, ale bylo to teď, a nebo nikdy.
„Potřebuji se vymočit. Kde máte záchod?“
Dima skočil dopředu, zdánlivě zakopl o stůl, který převrhl na bok. Tvrdě narazil na mladšího zabijáka, ten se pod ním složil jako kniha. Když dopadl, vrhl se Dima oběma rukama po pistoli na podlaze, jednou našel spoušť, druhou trhnul uzávěrem, a aniž by zbraň zvedl, vypálil nejdřív na toho vyššího a střelil ho do stehna. Muž uskočil dozadu a nabídl tak Dimovi lepší terč. Můstek jeho nosu explodoval v cárech krvavého masa. Se zbraní stále pod sebou Dima namířil na rozkrok muže, co ležel pod ním, a cítil výbuch, než zabiják ochabl. Aniž by se na vteřinu zastavil, překulil se Dima přes otevřený kufr s penězi do rohu, který se nacházel úhlopříčně naproti otevřeným dveřím. Ohlédl se a zjistil, že sofa je prázdné. Vacaněv se krčil za převráceným stolem, snažil se holí dosáhnout na jednu z pistolí. Dima ztratil celou vteřinu, když mu zbytky pokrevní spřízněnosti zabránily vystřelit. Pak se dostatečně vzpamatoval, aby Vacaněvovi vpálil kulku do ramene.
Káťu nikde neviděl. Musela zmizet do druhé místnosti. Ukryla se tam, nebo ji tam odtáhlo to, co bylo uvnitř? Nemusel čekat dlouho. Objevila se ve dveřích, hlavu staženou dozadu, tvář zkřivenou čerstvým návalem strachu. A hned za ní napůl skrytá tvář, ještě mladší než ona. Nebylo se třeba ptát, kdo to je – stejné černé oči jako její otec, jen zasazené do tváře krásné porcelánové panny. Dima si to rychle spočítal. Vacaněvova dcera Niša, jediné dítě jeho bývalé ženy – šestnáct let. Niša si mohla vybrat, mohla odejít s matkou do Ameriky a brzy by mířila na Harvard. Místo toho byla tady, vtažená do otcova zoufalého boje. Podíval se na Vacaněva, ten ležel na boku, oči otevřené, hleděl na dceru přes peníze, které nikdy nebude mít příležitost utratit.
Dimovy oči se ponořily do Nišiných. Stála za Káťou, jednou rukou pevně držela rukojmí za vlasy, zatímco druhou jí ke krku tiskla nůž na chleba.
- překlad: Jakub Mařík
