Battlefield 3: Rus,
 |
Dima Majakovský, veterán Spetsnazu, dostává od vlády nabídku, která se neodmítá. Pokud zorganizuje záchrannou operaci v Iránu, získá příležitost napravit největší chybu svého života. Henry „Black“ Blackburn, seržant námořní pěchoty USA, se v Iráku stává očitým svědkem popravy amerického vojáka, kterou provede záhadný zabiják z radikálního iránského hnutí. Přísahá pomstu a americká vojenská intervence v Iránu mu k ní brzy nabídne příležitost. V zemětřesením a občanskou válkou zničeném Iránu však oba brzy zjišťují, že se stali pěšáky v mnohem větší a nebezpečnější hře, než si kdy dokázali představit. V rozbombardovaném Teheránu připravuje obávaný terorista šílenou pomstu, jejímž cílem jsou miliony mrtvých na dvou kontinentech a destabilizace celé západní civilizace. Pokud ho Dima a Black nedokáží zastavit včas, svět už nikdy nebude jako dřív.
Vystoupili z taxíku pár bloků před hotelem, prošli kolem něj a našli rozbombardované parkoviště. Stačila krátká procházka hustým smogem, aby se celý zpotil. Po peugeotu nikde ani vidu, ale na druhé straně zahlédl malý bar. Jako by ho přitahoval magnetem, Dima zamířil přímo do restaurace, připlácl na bar pětidolarovou bankovku a objednal si dvojitou.
„Co sis dal?“
Solomon okouněl u dveří.
Přečtěte si i EXKLUZIVNÍ UKÁZKU Z KNIHY BATTLEFIELD 3: RUS
„Jen vodu.“
„Máš ty vůbec nějaké neřesti?“
Na polici nad barem byla malá černobílá televize. Záběry Gorbačova, jak opouští domácí vězení, vykastrovaný a ponížený. Kdysi velká naděje – nyní troska, když se kolem něj Sovětský svaz začínal hroutit a revoluce, již odstartoval, se mu vymykala z rukou. Dima v budoucnu neviděl nic víc než chaos. Těžko to bude ten velký socialistický sen, který nasliboval Solomonovi, když ho verboval.
„Možná nám Khalaji pomůže dostat se zpátky na vrchol.“ Dima poklepal na vybouleninu pod sakem. „Přemýšlej o tom – přenosné nukleární zařízení.“
Solomon ironii v Dimově hlase přeslechl. Poprvé za celý den se mladíkovy oči rozzářily. Jeho představivost se toho nápadu chytla, vyloženě viděl, jak Paliov a zbytek jejich nadřízených odpálí až do Moskvy. Dima vytáhl další pětidolarovou bankovku a poručil si ještě jednou to samé.
On Paliova varoval, že by mohly nastat potíže, a když se objevil peugeot, viděl, že tomu tak je. Pomalu projížděl ulici, málem se na místě zastavil, když mu kolo zapadlo do jedné z mnoha děr v asfaltu. To auto bylo víc než trochu přetížené.
„Kurva. On tam má celou rodinu.“
Po celém boku se táhl čerstvý škrábanec, odhaloval lesklý kov a okraj předního nárazníku byl ohnutý, jako by narazili do jiného vozidla. Auto sebou trhalo ze strany na stranu, než najelo na obrubník a zastavilo se.
„Počkej,“ zasyčel Dima na Solomona, který se chystal přejít ulici. „Musíme si ověřit, že ho nesledují.“
Ta druhá vodka už mu teď tak dobrá nepřipadala.
Přes silnici viděli Khalajiho za volantem a vedle jeho ženu, kroutili hlavami, rozhlíželi se, panikařili.
Plán A právě vyletěl oknem, pomyslel si Dima. Co je sakra plán B?
Ulicí za nimi nic nepřijelo. Dima a Solomon vyrazili k autu. Jakmile si jich Khalaji všiml, vyskočil z auta. Šlachovitý chlap, límec košile byl na tak hubený krk příliš velký.
„Hej, hej! Tady jsme!“
Ten chlap nemá ani tušení! Dima mu pokynul, ať se uklidní a vrátí se do peugeotu. Když přišli blíž, viděli, že zadní sedadlo je plné dětí.
Dima cítil, jak se obsah jeho žaludku začíná bouřit.
„Budeme je muset zabít,“ zašeptal Solomon. „Nejdříve je uspíme a pak vytáhneme z auta. Nikdy se nedozví, co se stalo.“
Další podělané fiasko. Mohl by z toho vinit Paliova, ale nakonec Dima věděl, že je to jeho vina, protože on s misí souhlasil. Prostě neměl v povaze říkat ne – zvláště v dnešních dnech, kdy se všechny staré zaměstnanecké záruky rozpadaly na kusy.
Khalaji byl zpátky v autě, okénko stažené, oči vyvalené očekáváním. Jedno z děcek vzadu plakalo.
„Pane Khalaji, já jsem Dave,“ představil se Dima.
„Dave…“ zopakoval Khalaji, mračil se, jako by to jméno ochutnával. „Zpráva mluvila o Deanovi.“ Do prdele, pomyslel si Dima. Na čem se domluvili? Dave, Dean, Dima, to není moc velký rozdíl. Cítil, jak se mu v hlavě zatahuje. Možná ta vodka nebyla až tak dobrý nápad. Nebo si měl dát ještě třetí.
Žena se naklonila k manželovi, zpod závoje se zamračila na Dimu a vyštěkla na Khalajiho ve farsí: „*Cítím z jeho dechu alkohol.*“
Najednou byl vedle Dimy Solomon, odstrčil ho od okénka a nasadil široký úsměv, jaký na jeho tváři nikdy dřív neviděl.
„Hej, lidi, jak se dneska máme? Já jsem Dave a my dva vás teď odsud vezmeme na nové místečko. Madam, mohla byste si vystoupit z auta? Mrňata taky.“
Solomon se možná chystal v proslovu pokračovat, ale Dima už ho neslyšel, stejně jako Khalajiovi, protože po tom, co následovalo, už byla jejich chabá krycí historka zbytečná. Do výhledu jim vjely dva nové, ale zaprášené Chevy Suburban a smykem zastavily uprostřed ulice. Otevřelo se osm dveří a vystoupilo osm bělochů v tričkách, šortkách a slunečních brýlích, všichni ozbrojení. Čtyři kryli, čtyři vyrazili vpřed. Dva z těch, co kryli, si vzali na mušku Dimu. Khalajiho žena zaječela tak hlasitě, až z toho Dimovi zazvonilo v uších.
Solomon už vedle něj nestál. Při první známce potíží zmizel mezi zaparkovanými auty.
„Ruce vzhůru, kovboji,“ zakřičel na něj jeden, pak rozkaz pro jistotu zopakoval i v arabštině. Dima sáhl po pětačtyřicítce, zamířil, stiskl spoušť, minul, zamířil znovu – a zbraň se zasekla. O zlomek vteřiny později mu pistole zmizela z dlaně – ze které teď tryskala krev. Amík mu ji čistou ranou vystřelil z ruky. Dima padl na zem, zatímco Američané se z druhé strany dostali k autu, otevřeli dveře, sáhli dovnitř a vytáhli Khalajiho rodinu do objetí demokracie. Dima proklel Paliova za jeho hloupou a špatně naplánovanou misi s nedostatečnými zdroji, proklel pětačtyřicítku, jednu nebo dvě vodky navíc a skoro všechno, co ho zatím v tomhle podělaném životě potkalo.
Rychlý pohyb mezi zaparkovaným datsunem a mercedesem – Solomon si za auty hledal nejlepší pozici. Pod peugeotem viděl, jak se k němu jeden Američan pomalu přesouvá kolem auta, zbytečně neriskoval. Zdravou pravou rukou Dima vytáhl berettu z levé kapsy kalhot a vystřelil na Američanovu nohu – kterou právě zvednul.
Zaslechl bouchnutí dveří. Američané se stahovali.
„Rodina zajištěna. Můžeme jet. Hned sem pojď!“
Raději ho zabijeme, než by se dostal do rukou Američanům. Dima to Solomonovi neřekl. Nebylo třeba. Solomon bude vědět. Ty kulky, pak rodina… Američan, jehož nohu Dima právě minul, mu skočil do výhledu, široká brada, zapatovský knírek a zrcadlovky.
„Ty komunistickej sráči.“ Američan zvedl M9, zamířil. Vzduch mezi nimi explodoval.
Američan poklesl v kolenou, v čele kráter od kulky, co ho zasáhla do týla a prokousala se skrz. Jeho ústa vytvořila dokonalé O, jako by se chystal zpívat. Vteřinku se kymácel a pak se svalil přímo na Dimu, přimáčkl ho k zemi, obsah otevřené hlavy se mu vylil do obličeje.
Od Solomonovy pozice zazněly další výstřely. Křik a jekot…
„Kurvahnednásodsuddostaň!“ Třískly dveře a divoce zakvílela kola – a pak ticho.
Solomon z Dimy mrtvolu zvedl a otřel mu tvář padělanou košilí.
Dima se nadechl.
„Zabil jsi Khalajiho? Zabránil jsi jim, aby ho dostali, že jo?“
Solomon pomalu zavrtěl hlavou.
„Proč ne?“
Píchnul palcem u nohy do Američanovy mrtvoly.
„Bylo to buď zastřelit Khalajiho, nebo tohohle.“
Dima potřeboval několik vteřin, než mu došel význam toho, co právě Solomon řekl.
„Zachránil jsi mi život.“
Žádný Solomonův komentář, jen pohrdavý pohled. Po chvíli přikývl.
„Jo. Posral jsem to.“
- překlad: Jakub Mařík
