Barma Guye Delisle je oddechovou četbou o životě v tuhé diktatuře, Guy Delisle - Barma: Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru
 |
Zdá se, že kanadský animátor Guy Delisle si pro sebe vytvořil nový literární žánr. Jeho již třetí komiksový „cestopis“ rozpačitě přešlapuje mezi oddechovou literaturou a politickou reportáží. Autor přitom asi nejvíc provokuje čtenáře, kteří tuší, že by se z daného tématu dalo vytěžit mnohem více.
Guy Delisle se ve světě komiksu proslavil knihami, v nichž s nadhledem glosuje zážitky a pocity člověka západního střihu, který je tak nějak náhodou vhozen doprostřed diktatury zasazené do pro něj naprosto cizí kultury. Komiks Barma: Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru v této cestě pokračuje.
Jako zaměstnanec nadnárodní firmy měl Delisle za úkol kontrolovat výsledky asijských animátorů, kteří fungují jako levná pracovní síla. Povinnosti ho zavedly nejdřív do komunistické Číny, později se dostal do ještě komunističtější Severní Koreje. Výstupem jsou dvě knihy, Šen-čen: Cestovní deník z Číny (2000) a Pchjongjang – Výlet do Severní Koreje (2003), které byly obdivovány i kritizovány pro svou lehkost a nadhled. Obojího má Barma až nebezpečně mnoho.
Guy Delisle totiž do Barmy tentokrát nedorazil pracovně, ale na mateřské dovolené jako doprovod své manželky. Čtenáři tak po pár řádcích připadá, jako by místo zápisků o životě v tuhé diktatuře četl příručku pro novopečené otce. Dozvíme se, co všechno je pro zvědavé mimino nebezpečné, a jak nejlépe jej vykoupat. Otcovu zaskočenost podtrhuje nepřítomnost matky, jež většinu času tráví bojem s malárií v oblastech kontrolovaných polovojenskými jednotkami, které si Barmu rozparcelovaly. Upřímně, to zní jako trochu nosnější téma pro komiks s názvem Barma: Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru.
Ovšem Guy Delisle dává okatě najevo, že není politický reportér ani revolucionář. O barmském režimu a kultuře se dozvídáme mezi trablemi s hledáním vyhovujícího domu a tlacháním s manželkami ambasadorů při venčení ratolestí. Zákazy, příkazy a absurditu diktatury autor neglosuje se vztyčeným ukazováčkem ale lakonickým úsměvem. Jako člověk působící v médiích se Delisle soustředí na tvrdou cenzuru, jíž podléhají tiskoviny, zalíbení najde v černém trhu s filmy. [Mimochodem, první vydání komiksu spatřilo světlo světa v roce 2007, přičemž nedávno (srpen 2012) zpravodajské servery obletěla zpráva, že barmská vláda zákon o cenzuře zrušila.]
Do střetu s režimem se autor dostává, když se pokouší projet s kočárkem kolem domu disidentky Aun Schan Su Ťij. Ulice je uzavřena a hlídají ji dva vojáci. Kočárek projet nesmí. Vrcholem veřejného odporu proti režimu se zdá být každoroční vypouštění balonků z americké ambasády. Ta sídlí přes jezero přímo naproti domu, v němž Su Ťij trávila téměř dvacetileté domácí vězení. Balonky byly symbolickým dárkem k narozeninám.
V Barmě se v roce 1990 po téměř třiceti letech konaly svobodné volby, jež vyhrála Národní liga pro demokracii vedená právě Aun Schan Su Ťij (*1945). Vládnoucí vojenská junta ale výsledek voleb prohlásila za neplatný a odmítla předat moc. V roce 1995 uvrhla Su Ťij do domácího vězení, kde politička s menšími přestávkami zůstala až do roku 2010.
Při čtení komiksu snad nelze nevzpomenout práci Joea Sacca. Jeho komiksy Bezpečná zóna Goražde (2000), Palestina (2001) a další jsou v podstatě tím samým, jen jdou do hloubky a liší se v motivaci autora. Zatímco Sacco vyjíždí do problematických lokalit sbírat materiál na obsahově i graficky propracovanou reportáž podanou s ironickým úšklebkem západního novináře toužícího po senzaci, Delisle si stranou píše deník (bohužel zahrnující i dny, v nichž se vlastně nic neděje), který převede do střídmé kresby s akcentem na jeho profesi – animaci.
Největším neduhem Delislovy Barmy je fakt, že působí, jako by se autor o problémy totality vlastně ani nezajímal. Čtenáři vše předhazuje s jakousi samozřejmostí. Materiálu k zpracování přitom musí být tuny. Pokud budeme chtít být škodolibí, nazveme to klouzáním po povrchu.
Na druhou stranu může být Barma příjemným protikladem senzacechtivému tónu dnešních médií. Na místě je ale otázka, k čemu je oddechová četba o diktátorském režimu. Čtenáři červené knihovny nebo Paula Coelha si ji na dovolenou k moři vyberou jen stěží a komiksového fanouška lačného rozšíření svého obzoru četba spíš zklame.
Aun Schan Su Ťij, mimo jiné držitelka Nobelovy ceny míru z roku 1991, může ale jistě potvrdit, že naděje umírá poslední. Vzhledem k tomu že poslední Delislova kniha Jeruzalém: Kronika svatého města (2011) získala kromě označení bestseller i cenu za nejlepší komiks na prestižním mezinárodním festivalu komiksu v Angoul?me, nezbývá než se těšit na její české vydání.
- Delisle, Guy – Barma: Na cestách s Lékaři bez hranic po Myanmaru
- BB art, Praha 2011
- překlad: Kateřina Reinischová
- 272 stran, 399 Kč