Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr , Mignola, Mike; Golden, Christian
 |
Válka? To jsou jen zásnuby života se smrtí. Tanec nesčetných okamžiků, kdy jednou se cítíš živější, skutečnější než kdy předtím… a vzápětí nastane prázdno bez konce. A zatímco nebe prokvétá ohňostroji odrazů toho, co se děje na zemi, v oblacích se vznáší pochmurní starosvatí – vampýři. Země se v zákopech sytila krví a bolestí příliš dlouho na to, aby se nezměnil svět.
A tady začíná příběh cínového vojáčka. Kapitán Henry Baltimore je jeden z mnoha, kdo se u Arden setkal s posly smrti. To, co začalo instinktivní reakcí na bitevním poli, se ale změnilo ve válku. Totální válku mezi záblesky světla a temnotou, mezi nadějí a dusným černým oparem, lidskostí a něčím, snad iracionálním, ale přesto dokonale logickým a záměrným.
The sun shining down on these green fields of France
The warm wind blows gently and the red poppies dance
The trenches have vanished long under the plow
No gas, no barbed wire, no guns firing now
But here in this graveyard that's still no man's land
The countless white crosses in mute witness stand
To man's blind indifference to his fellow man
And a whole generation were butchered and damned
(Green Fields of France)
Evropu obchází rudá smrt. Mrví vstávají z hrobů, proměněni k nepoznání. Víra se stala něčím nemožným, protože Bůh na tento svět již dávno zapomněl. Právě v těchto časech se však v hostinci setkávají tři zcela rozdílní muži. Něco však mají společného. Každý z nich se znal s lordem Henrym Baltimorem, každý z nich zná střípek jeho příběhu – mozaiky vysvětlující, co, proč a jak se děje. A také skrývají vlastní tajemství – setkání se zlem sahajícím hluboko do země nikoho, do časů, které měly dávno pominout. Skládanka se pomalu dává dohromady a ústí do finále, které není snad zcela nečekané – ale dokonale završuje celé vyprávění.
Jak vyplývá z letmo načrtnutého, Baltimore není optimistické čtení. Hlavní protagonisté mají za sebou zážitky, které by dohnaly Lovecraftovy hrdiny do náruče šílenství, avšak oni se odmítli disciplinovaně zbláznit. Místo toho žijí dál, každý den znova se vypořádávají s tím, že svět kolem nich je jiný, než by správně měl být. Jejich zkušenost jim dovolila uvěřit, že Henry není blázen. A jejich odvaha a čest v nich probudila touhu se k jeho boji za nový, lepší svět připojit.
A Godot, na kterého zatím tak nedočkavě čekají, je na tom mnohem hůř než oni. Jak jinak popsat osud člověka, jejž stihlo prokletí žít, ačkoli vevnitř je zcela mrtvý? Jedinou náplní jeho života je válka. Válka, která pro Baltimora neznamená krev, pot a slzy – protože cínový vojáček nekrvácí, nepotí se, ani nepláče. Utrpení, kterým prošel, pro něj bylo výhní. Výhní, která jej přetavila do podoby, kterou svět potřeboval. Je ovšem otázkou, jestli ji potřeboval i Henry Baltimore.
And did you leave a wife or a sweetheart behind
In some loyal heart is your memory enshrined
And though you died back in 1916
To that loyal heart you're forever nineteen
Or are you a stranger without even a name
Forever enshrined behind some old glass pane
In an old photograph torn, tattered, and stained
And faded to yellow in a brown leather frame.
(Green Fields of France)
Mike Mignola a Christopher Golden dokázali – vzhledem k jejich další tvorbě ne nečekaně – vytvořit pozoruhodné dílo. Knihu, která je vpravdě postmoderní. Dokáže fungovat i sama o sobě, ale stovky literárních a historických odkazů katapultují prožitek do jiné dimenze. A páni autoři čtenářům napovídají, a ne že ne. Nemám na mysli pouze citáty z již zmiňované Andersenovy slavné pohádky, ale celé věnování.
Drákula, Frankenstein, kapitán Achab a jeho honba za Moby Dickem. Poe a jeho povídka o tajemném moru nazývaném, v závislosti na českém překladu, rudá či šarlatová smrt. Lovecraft, klasická schémata jeho vyprávění. Dekameron a Canterburské povídky, jež se podepsaly na formálním členění díla. Odkazy na zrod nacismu. Slovní podoba expresionismu. A takto by se dalo pokračovat.
Vždy, když máte dojem, jak jste dokázali vše podchytit, naleznete nějakou novou spojitost, paralelu, parafrázi… a místo aby vás to vyrušilo při čtení, pouze se posílí váš požitek z četby a hloubky vyprávění.
Za pochvalnou zmínku stojí i Mignolovy linoryty. Hrubé černobílé kresby sugestivně doplňují text o další rozměr. A perfektně s ním svou atmosférou ladí.
And I can't help but wonder oh Willy McBride
Do all those who lie here know why they died?
Did you really believe them when they told you the cause?
Did you really believe that this war would end wars?
Well the suffering, the sorrow, the glory, the shame
The killing and dying it was all done in vain
Oh Willy McBride it all happened again
And again, and again, and again, and again
(Green Fields of France)
Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr vypráví příběh, který si příliš nebude rozumět s představou napínavé, nenáročné fantasy. Je totiž o věcech a emocích, které máme sklon vytěsňovat ze svého bezprostředního okolí. O zoufalství, bolesti, strachu. O beznaději a hrůze, před kterou končí veškerá slova.
A co víc, kniha dokonce postrádá konejšivé poselství, jež by člověk chtěl slyšet. Pochopitelně, je správné bojovat proti zlu – protože je to povinnost. A povinnost je to jediné, co zbývá, když všechno ostatní selže. Právě téma povinnosti a zrady, ať už způsobené slabostí, touhou po zisku či pohodlností, je jedním z opakujících se motivů knihy. Lze jen obstát či padnout. Nic víc, nic míň. Protože tváří v tvář osudu výmluvy, jakkoli dobré, nefungují. Zůstává jen stavebnice utvářející všechny dobré příběhy. Život, smrt, láska a čest. A cínový vojáček v hromádce popela.
 |
– Mike Mignola, Christopher Golden: Baltimore aneb Statečný cínový
vojáček a vampýr
- překlad: Jana Odehnalová
- Triton, Praha: 2011
- obal: Mike Mignola
- 304 stran/ 299Kč