Bacigalupimu došlo pití. Na jihu Ameriky zabíjí sucho, gangy i vodní nože, Paolo Bacigalupi: Vodní nůž
 |
Po hvězdné povídkové sbírce Čerpadlo 6 a odvážném debutovém počinu Dívka na klíček u nás Paolu Bacigalupimu vyšly jen young adult romány Pískožrouti a Potopená města. Nyní se autor po delší pauze vrací s knihou pro dospělé. A když už nic jiného, je to náhled do fascinujícího světa, kde všechno šlo šejdrem.
Paolo Bacigalupi našel před lety díru na trhu a zbytek práce už odvedl jeho brilantní spisovatelský um (a pravděpodobně taky schopné PR oddělení jeho nakladatelství). Americký autor, který studoval čínštinu a posléze i v Asii žil, se rozhodl vyprávět příběhy ze světů relativně blízké budoucnosti, kde se splnily nejhorší vize ekologických aktivistů.
Přesto však jeho texty nejsou nějakou eko-agitkou, v první řadě se totiž vždy soustředí hlavně na hrdiny a na to, jak se v novém prostředí musí jejich nátura ohýbat. Naturalistické popisy pak dotváří atmosféru, v níž by nikdo z nás rozhodně nechtěl žít. A to navzdory tomu, že jen málokdy zvedneme prst, abychom se podobným katastrofám snažili zabránit už nyní.
Děvkou mezi gangem a pouští
A přesně takový je i Vodní nůž, román z už tak suchopárného jihu USA, kde nyní došla voda. Ve světě za pár desítek let, do kterého byla zasazena i někdejší povídka Lovec tamaryšků, jednotlivé americké státy uzavřely své hranice a žárlivě si střeží tzv. vodní práva. Tedy nároky na to, kdo dostane který litr z drahocenných řek stékajících dolů z hor. Lidé tu pijí vlastní přefiltrovanou moč a umírají na horkém slunci, zatímco o kousek vedle se bohatá vyšší třída rozvaluje v hi-tech věžácích, které 100 % odpadní vody složitým systémem přefiltrují a pošlou znovu do oběhu, takže nazmar nepřijde ani kapka.
Kniha s geniální grafickou úpravou Milana Malíka sleduje životní linky tří hlavních hrdinů – v první řadě Angela, někdejšího kluka z mexických gangů, kterého si vyvolila za svou pravou ruku vodní královna z Las Vegas. Vodní nůž se mu neříká nadarmo – čas od času totiž některý z toků prostě zařízne, aby mohl všechen jeho objem proudit jinam.
Paolo Bacigalupi v pěti bodech
- Americký spisovatel sci-fi, narozen 6. 8. 1972 v Colorado Springs.
- Vlastním jménem Paolo Tadini Bacigalupi.
- Napsal povídkovou sbírku Čerpadlo 6, za níž dostal cenu časopisu Locus, stejně jako za stejnojmennou povídku.
- Autorův debutový román Dívka na klíček získal ceny Hugo, Nebula, pamětní cenu Johna W. Cambella a cenu časopisu Locus.
- V roce 2010 mu vyšla young adult kniha Prachožrouti, o dva roky později ji následovalo velmi volné a mnohem dospělejší pokračování Potopená města.
V druhé řadě román vypráví o novinářce Lucy, původem ze zelené Nové Anglie, která do Phoenixu, kde se kniha odehrává, přišla psát o osudech prostých lidí, aby jejich příběhy věsila na internet s poutavými hashtagy. A samozřejmě také aby dokumentovala jejich smrti. Jenže postupem se jí okolní prostředí zažere pod kůži a vražda blízkého přítele ji nedá spát tak, jak by měla.
V poslední řadě je tu pak Maria, uprchlá Texasanka, která se snaží v každodenní realitě drsného Phoenixu plného gangů, drog, prostitutek a nedostávající se životodárné tekutiny prostě jen přežít.
Vodní nůž tne ještě hlouběji
Paolo Bacigalupi vždycky uměl najít originální a chytlavé téma a zpracovat ho tak kvalitně, že jeho vize se čtenářem bez milosti zatřesou. Vodní nůž jde v tom snad ještě dál než předchozí Potopená města, tedy příběh o jednoruké dívce, jež musí přežít v džungli plné dětských vojáků a lidí, z nichž se rukou osudu stala monstra. Jeho do detailu popsaná vize jihu USA ve Vodním noži je tak děsivá, protože může klidně brzy nastat. Vždyť tu hrozící katastrofu dnes nikdo neřeší, stejně jako tomu bylo v autorově světě. A až si toho někdo všimne, už bude pozdě.
Environmentální téma je však opět spíše kulisou – dýchající, avšak stále kulisou – na níž se odehrávají příběhy tří velmi odlišných lidí s odlišnými cíli. Jejich životní cesty se průběžně prolínají a bude složité neoblíbit si alespoň jednoho z nich, ne-li každého. Všechny tři navíc spojuje základní otázka celé knihy a v mnohém i základní otázka veškeré autorovy tvorby: jak se máme v téhle zpackané realitě chovat? Staré pořádky totiž už dávno neplatí, a kdo si to nechce přiznat, prohrál už předem.
Nejsilnější i nejslabší román
Navzdory výborně napsaným postavám a mrazivé myšlence i kulisám však Vodní nůž selhává ve dvou aspektech. Tím prvním je paradoxně jeho nejsilnější stránka, prostředí. Zatímco Thajsko z Dívky na klíček a džungle z Potopených měst byly exotické a příběh sběrače kovu z Prachožroutů minimálně zajímavý, sucho na americkém Jihu není téma, které by tuzemského čtenáře zvedlo ze židle. Bacigalupi ho líčí sugestivněji než co jiného kdy dřív, to jistě, jenže to v Kotlině české nestačí. Což ovšem není autorova chyba, jeho cílovkou jsou Američané.
Druhým přešlapem je pak příběh, který se v první třetině románu rozvíjí mučivě pozvolna – ostatně všimněte si, že jsem se o zápletce dosud vytrousil jen kusé zmínky. Spolu s prostředím, na kterém člověku nesejde, to je pro knihu smrtící kombinace. Naštěstí se však děj rozjede alespoň posléze a najede na překvapivě rychlé tempo s několika zásadními zvraty. Finále ovšem zase působí poněkud utnutě, byť je zcela logickým vyústěním celé knihy.
Nezahodit talent
Vodní nůž tudíž v závěrečném hodnocení působí podobně jako kdysi Prachožrouti. Je to dobrý román s řadou výborných pasáží a především velmi naléhavou myšlenkou, pokulhává však v příliš mnoha klíčových aspektech na to, aby poskytl plnohodnotné čtenářské potěšení. Snad se z toho pro Bacigalupiho nestane trend, protože zahodit tento talent, to by světová sci-fi přišla o mnoho.
- Paolo Bacigalupi: Vodní nůž
- Argo, 2016
- překlad: Richard Podaný
- obálka: Milan Malík
- 352 stran, 398 Kč (v e-shopu Fantasye již za 358 Kč)
