V listopadu roku 2012 měl v kinech premiéru úspěšný film Atlas Mraků, za kterým stojí neméně úspěšná knižní předloha. Šest příběhů s rozličnými žánry čtenáře provede od roku 1850 přes 70. léta 20. století až do postapokalyptické budoucnosti. A všechny jsou propojeny.

David Mitchell se rozhodl sepsat Atlas mraků celkem neotřelou formou a poněkud tím potrápit své čtenáře. Každý z příběhů vypráví příhody jedné z hlavních postav, a to nejen v různých žánrech, ale i odlišných formách (deník, dopisy, kniha, film, rozhovor a vyprávění) a s odpovídajícím jazykem. To však není všechno. Všechny příběhy autor rozdělil do dvou částí.

První části navnadí čtenáře na pokračování, která se nachází v druhé polovině svazku, a jsou seřazeny chronologicky podle doby, v níž se odehrávají. Texty navazují jeden na druhý velmi dobře, ačkoli se odehrávají ve značně odlišných kulisách. Navzdory tomu ale jejich pořadí skrývá velký problém – v některých příbězích se objevuje poměrně dost postav a po sto stranách s odlišným dějem se špatně vzpomíná, kdo je kdo. Všech šest hrdinů má stejné mateřské znaménko ve tvaru komety, čímž autor načrtl reinkarnaci jejich duše.

Velký prostor dostane i vaše představivost

David Mitchell nevěnuje příliš velkou pozornost popisům. Většinou zmíní jen přibližný věk postavy, případně to, čím se výrazně odlišuje od ostatních (například barvu pleti). Tímto dává možnost čtenářově fantazii, aby pracovala naplno. Díky tomu bude s vizáží postav spokojený snad každý. Tuto možnost bohužel kazí to, že kniha vyšla současně s filmovou premiérou, takže každý potenciální čtenář již pravděpodobně viděl minimálně plakát.

Ke čtení si přibalte slovník

Autor má bezpochyby velmi rád francouzštinu a latinu, protože v každém příběhu se objevuje několik latinských výrazů a jedna poměrně důležitá postava z druhé povídky mluví převážně francouzsky. A to nejsou jediné neduhy v autorově stylu psaní. Deníku z roku 1850 překypuje slovy, kvůli kterým již většina lidí sáhne po slovníku. Oba příběhy z budoucnosti obsahují několik nepochopitelných výrazů, které se na druhou stranu dají později pochopit z kontextu. Alespoň většina. Použití těchto jazykových prostředků je zcela logické a na místě. Méně osvícení čtenáři by však rozhodně ocenili zařazení menšího slovníčku do svazku.

Šest příběhů v jednom

Jednotlivé povídky čtenáře provedou roztodivnými světy. Seznámí s osudy notáře plavícího se na palubě Věštkyně po ostrovech Tichého oceánu, vyděděným skladatelem asistujícím nejlepšímu skladateli té doby, nepříliš úspěšným vydavatelem knih prchajícím před „nakládačkou“ a povznesenou servantkou (modifikovaný a naprogramovaný lidský klon) těsně před její popravou.

David Mitchell v pěti bodech

• Narodil se roku 1969 v Anglii, momentálně žije v Irsku.
• Vystudoval anglickou a americkou literaturu na univerzitě v Kentu.
• Za své knihy obdržel řadu cen.
• V roce 2003 se volbou literárního časopisu Granta zařadil mezi nejlepší britské romanopisce.
• Žil osm let v Japonsku, kde vyučoval angličtinu.

Jako jeden z nejzajímavějších příběhů se jeví dějová linka Luisy Reyové. Ta se v zaseknutém výtahu setkává s Rufusem Sixsmithem, který působil jakožto adresát v jiném vyprávění. Ten jí přivede na článek o atomové elektrárně, jejíž majitelé zatajili zprávu o její nebezpečnosti. Tito majitelé ovšem nechtějí, aby někdo odhalil pravdu, a proto se snaží Luisy všemi prostředky zbavit. Luisina linie má formu detektivní knihy, která se svými krátkými kapitolami uvozuje filmový scénář z následující povídky.

V posledním z příběhů, který se odehrává ve vzdálené budoucnosti, se děj posouvá do postapokalyptické doby, kdy si lidstvo zničilo planetu Zemi. Úroveň civilizace se vrací o několik kroků zpět, zhruba do doby před průmyslovou revolucí. Pozornost se dostává hlavně lidem v Údolí a chlapci Zachrymu. Tito lidé věří v bohyni, s níž se čtenář setkal už jinde. Do Údolí každého půl roku přijíždí loď Jasnozřivých, poslední opravdu vyspělé civilizace. Tito lidé vždy vymění něco málo zboží a znovu odplují. Při jedné návštěvě se však rozhodnou zde na půl roku nechat jednu ze svých obyvatelek, aby prozkoumala život domorodců z Údolí. Ta se ubytuje právě v domě Zachryho, který jí však příliš nedůvěřuje a který text dost nespisovným jazykem vypráví.

Revoluční dílo nebo opičárna?

Atlas mraků je jedinečné dílo, které rozhodně stojí za přečtení. Jedinými kazy je velice časté používání cizích slov a nepraktické rozdělení povídek na dvě části s několikastrán­kovými rozestupy. Sám autor se ptá v krátké úvaze, kterou zakomponoval do jednoho z příběhů: „Jedná se o revoluční dílo, nebo jen o opičárnu?“

• David Mitchell: Atlas mraků
• Mladá fronta, 2012
• překlad: Jana Housarová
• obálka: EEAP Film Distribution
• 504 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).