Ani ve Městě mrtvých neztrácí Jiří Pavlovský tempo, hlášky ani nit příběhu, Jiří Pavlovský: Město mrtvých (Kladivo na čaroděje 2)
 |
Začíná se přesně tak, jak se posledně skončilo. V hořícím zakletém domě se slušným zástupem lidí i mágů, kteří mají hned několik důvodů být hodně naštvaní. Jak z toho ven? Starým dobrým vydíráním. Ale nejdřív to chce něco, s čím se dotyčného vydírat dá. To něco se jede hledat do ztraceného města, jehož obyvatelé o hezké české pohostinnosti zřejmě mnoho neslyšeli.
Byla to automatika. Policie přichází a Vincenc mizí. Je to něco jako fyzikální zákon. (str. 38)
Městem mrtvých Pavlovský přímo navazuje na první díl a spoléhá se na to, že čtenář si z něj vše podstatné pamatuje. Ne že by to člověk přímo potřeboval, protože druhý díl Kladiva na čaroděje s výjimkou několika mála odkazů funguje spolehlivě i jako samostatný příběh. Na rozdíl od Magie pro každého není tak roztříštěný a drží se jediné linie (Felix Jonáš nemusí dávat dohromady staré známé ani se vypořádávat s démonem, kterému tak trochu upsal svou duši). Tento díl je také podstatně kratší. Díky těmto dvěma faktorům však Město mrtvých odsýpá rychleji a svižněji. Tato útlá knížečka se ideálně hodí k vyplnění jakéhokoli večera v týdnu a čte se prakticky sama. Pavlovský hláškami opět příliš nešetří a zůstává věrný poctivému černému humoru i slovním hříčkám.
Plusové body za důvtip dostává Jiří Pavlovský i za kartičkou epizodku, která slušně rozbíjí iluze o upírovi blyštícím se na slunci, jež se skrze zamilovanou tetralogii a pětici filmů s nálepkou Twilight/Stmívání vetřela do podvědomí i těch lidí, kteří o to vůbec nestáli. Těmito pár stránkami na začátku knihy sice krvesajům jejich starodávnou důstojnost nevrátí (spíš ji velice stylově zadupe do země), ale spolehlivě s nimi všechny pobaví skrze šestnáctileté dítko noci v jednadvacátém století.
Jiří Pavlovský v pěti bodech
- komiksový a filmový publicista a překladatel se narodil v Praze v roce 1968
- spoluvlastní jedno z mála českých komiksových nakladatelství Crew
- spolu se Štěpánem Kopřivou, Jiřím Kulhánkem a dalšími patří ke generaci, která od devadesátých let jitří českou fantastiku cynickými a akčními příběhy
- přesto (nebo možná právě proto) publikuje své krátké texty spíše sporadicky
- Kladivo na čaroděje Pavlovský nejen vymyslel, ale hodlá na ně v budoucnu i dozírat a dále do něho přispívat
Podobně nezapomenutelnými scénami je Město mrtvých plné. Většího využití se dostalo i schopností hlavních postav, s nimiž se čtenář seznámil v předchozím dílu. Psychopat Vincenc dokáže velmi zajímavým způsobem manipulovat s životní energií, nekrofil Walter oživuje mrtvé a slušňačka Klaudie leze lidem do hlavy. Tedy přeneseně. Tyto speciální schopnosti dodávají příběhu potřebnou razanci a šťávu, neboť teprve teď je postavy v plném rozsahu používají skutečně kreativně. A chudák samozvaný šéf týmu Felix Jonáš vyfasoval jenom slušnou dávku mazanosti, magické znalosti a prakticky využitelnou inteligenci. Druhý díl se liší i tím, že má lehce hororový nádech. Vyskytuje se tu město odříznuté od civilizace, starý neudržovaný hřbitov, sem tam oživlá rozkládající se mrtvola a tichý les, v němž se děje cosi divného. A začíná se stmívat. Kdekomu z toho naskočí husí kůže.
Městem mrtvých Pavlovský potvrdil, že sérii Kladivo na čaroděje se vyplatí sledovat a že nadupanost prvního dílu rozhodně nebyla jen vtipná shoda náhod. Tým Felixe Jonáše si neobratným vyřešením jednoho problému akorát zadělává na dva další a čtenářům nezbývá než čekat, jaké situace si pro něj připravil Ondřej S. Nečas ve třetím dílu, který vychází v březnu roku 2013.
- Jiří Pavlovský: Město mrtvých (Kladivo na čaroděje 2)
- Epocha, 2012
- obálka: Lubomír Kupčík, Lukáš Tuma
- 144 stran, 139 Kč (v e-shopu Fantasye již za 125 Kč)
