Agent Zero se proměnil ve všeobjímající houbu, Aleš Kot: Kdo ohněm (Zero 4)
 |
Závěrečný sešit čtyřdílné série přináší víc otázek než rozřešení. Kdo ohněm je velmi abstraktní tečkou příběhu, který se doposud tvářil jako špionážní thriller. To už neplatí. Aleš Kot se baví, čtenáři už asi méně.
Už první věty komiksu ukazují, že je něco jinak. Po několika stránkách je jasné, že je jinak úplně všechno. Aleš Kot ve čtvrtém díle špionážního thrilleru opouští jakoukoliv kontinuitu a soudržnost, přes sebe kupí nejasné obrazy a jedinou motivací pro pokračování ve čtení zůstává naděje, že se slova, věty a obrazy jednou zase spojí a začnou dávat smysl.
Kdo ohněm je chaotickou koláží motivů – některé jsou nové, jiné fungují jako echa knih minulých nebo jiných vesmírů. Jsou tu dvě nové postavy, spisovatelé Allen Ginsberg a William S. Burroughs, hrdinové beatnické generace. Není ale jasné, jestli je Zero jedním z mnoha jejich halucinogenních konstruktů, nebo jestli ti dva jsou konstruktem agenta Zera, který je houbami prorostlý na kost. Právě nejasnost, pomíjivost a houby jsou leitmotivy abstraktního finále.
Aleš Kot v pěti bodech
- Narodil se v roce 1986 v Ostravě.
- Ve třiadvaceti letech se přestěhoval do Los Angeles, kde se trvale usadil.
- V roce 2011 nabídl dva původní náměty na komiksové minisérie vydavatelství Image Comics. Oba byly přijaty.
- V roce 2012 vydal první autorskou komiksovou knihu Wild Children, která svérázným způsobem zkoumá vzdělávací systém, jenž Aleši Kotovi nikdy moc nevyhovoval. Kniha se dostala mezi deset nejprodávanějších grafických románů.
- V roce 2013 si ho coby žádaného scénáristu najala nakladatelství DC Comics i Marvel.
Aleš Kot zahodil vše, co se stalo v prvních třech dílech. Tedy, téměř vše. Kdyby čtenář dostal do ruky až závěrečnou knihu, Kdo je ohněm by neměla takový wow efekt. Vše, co se stalo předtím, bylo přípravou pro metafyzické levitování, které zkoumá prapůvod násilí, vztah mezi otcem a synem nebo kolektivní (ne)vědomí. Alespoň taková témata se dají z výjevů vyčíst.
Halucinování se uzpůsobila i kresba. Bývá nekonkrétní, občas se třese jako horký vzduch a opět ji má na svědomí několik kreslířů. Z detailní kresby Stathise Tsemberlidise jsou cítit houbové spóry a pot, Robertovi Sammelinovi se povedlo k mezivesmírnému blouznění přiblížit možná nejblíže. Čtvrtá kniha nehýří barvami jako ty minulé, moderní vizuál ustoupil skicovitosti v tónech šeré a zelené.
Kdo ohněm skomírá v nesrozumitelnosti. Autoři jako Alejandro Jodorowsky nebo Alan Moore dokázali, že se velké myšlenky dají vyprávět s lehkostí. Ani po poslední stránce Zera ale není jasné, jestli chtěl Aleš Kot čtenáři opravdu něco velkého sdělit. Stejně tak se totiž mohl ztratit v proudu vlastních myšlenek nebo jen toužil exhibovat a přechytračit čtenáře, kteří hltali příběh „Bonda pro tohle století,“ jak sérii vydavatel inzeroval. Zmatených čtenářů bude hodně. A pokud tohle má být nová forma komiksového vyprávění, tudy asi cesta nepovede.
- Aleš Kot: Kdo ohněm (Zero 4)
- kresba: Ian Bertram, Stathis Tsemberlidis, Robert Sammelin, Tula Lotayová
- Crew, 2016
- Překlad Filip Škába
- 136 stran, 369 Kč (v e-shopu Fantasye již za 332 Kč)
