Původem Slovák Alexander Boldizar měl bezpochyby rozmanitý a podivuhodný život, v němž hrály nezanedbatelnou roli jeho slovenský původ, právnické studium na Harvardu a návštěva Afriky. Naneštěstí se o tom poté rozhodl napsat absurdní román.

Říká vám něco pouť československých legionářů po transsibiřské magistrále během první světové války? Vězte, že část z nich se cestou rozhodla se vším seknout a prostě se usadit uprostřed Sibiře. Během generací zakrsli, obdivovali komunismus (avšak s bolševiky bojovali) a naučili se pekelně dobře házet kamenem.

Jenže po pádu komunismu přišli Američani v čele s jedním právníkem z Harvardu a pouhou hrou slov dědičné území kdysi slovenskému kmeni vyrvali z rukou. Prý tam raději postaví hotel a motýlí rezervaci. Mladá naděje kmene Mužduk Ošklivec IV. se proto vydá pěšky do Massachusetts, aby tam taktéž absolvoval Harvard a poté všechno napravil.

Jedním z hlavních motivů Boldizarova románu se proto stává boj selského rozumu necivilizovaného horala s přemoudřelými právníky a jejich nekonečnými slovními kličkami. Kniha však mezi kapitolami z hlavní dějové linie skáče ještě jinam, rozvíjí další rovinu, v níž starší a již běžně smýšlející Mužduk projíždí africkým Mali, odrazem přímočarého barbarského světa, z něhož kdysi vzešel, a hledá zde svou vysokoškolskou přítelkyni. Pro odlišení obou rovin autor také přepíná mezi ich- a er-formou.

Alexander Boldizar v pěti bodech

1. Stal se prvním Slovákem, který promoval na právnické fakultě Harvardovy univerzity.
2. Pracoval jako ředitel umělecké galerie na Bali, advokát v San Francisku a v Praze, pseudogejša v Japonsku, poustevník v Tennessee, paleontolog na Sahaře, nosič v Arktidě a na dalších místech.
3. Jeho kniha Ošklivec získala Somerset Prize za nejlepší beletristické dílo roku 2016 a stala se i celkovým vítězem Velké ceny CAC17.
4. V současné době žije autor v kanadském Vancouveru, kde se baví mimo jiné házením balvanů a brazilským džiu-džitsu.
5. Jeden on-line korejský slovník ho několik roků uváděl jako heslo pro slovo „škaredý“.

Skákání je vůbec významným prvkem knihy. Debutující autor do příběhu co chvíli přimíchává nový bizarní nápad, postavu či úvahu, až se vlastně podstatou knihy stává tento neutuchající gejzír bláznivin. Kniha samozřejmě disponuje zápletkou a spádem (alespoň ve své první polovině), ty jsou však jaksi vedlejší a pod záplavou ze zmíněného gejzíru vykouknou jen natolik, aby tempo vyprávění nepolevovalo. Autor jednoduše plní svým suchým a absurdním humorem kapitolu za kapitolou, aby pobavil hlavně sebe. Přestože je na knize znát významný kus redakční práce (ať už na úrovni autora či na úrovni amerického nakladatelství, kde román vyšel původně), která dává tušit, jak moc se někdo snažil autorovu imaginaci nacpat do úhledných škatulek kapitol a dějových celků, materiál přesto přetéká, kde může, a především ke konci se mění v překombinova­nou kaši.

Výsledkem je tedy román, na nějž můžete mít jen dva názory. Buď zjistíte, že se na svět kolem sebe díváte stejnýma očima jako autor, a pak se budete u Muždukových dobrodružství neřízeně bavit – jak ostatně dokazují mnohé nadšené recenze i pár menších literárních ocenění. Nebo budete patřit do zbytku populace, který bude nad Ošklivcovým vábením jen zmateně vrtět hlavou.

• Alexander Boldizar: Ošklivec
• Jota, 2018
• Překlad: Richard Janda
• Obálka: Veronika Cágová
• 399 stran, 348 Kč