Koniáš, Muž na stezce, Miroslav Žamboch
 |
Pokud jste se s Koniášem ještě nesetkali, asi jste v minulých deseti letech nežili v této zemi nebo jste ještě příliš mladí. Jestliže ovšem znáte sbírku Ostří oceli, v podstatě už znáte i tuto knihu. A pokud jste četli můj článek o Ostří oceli, který kdysi vyšel na Sardenu, v podstatě znáte i tento článek. Jedná se totiž vlastně o druhé vydání, knihy i článku. Ale přestože jsem dost opisovala, výsledek není, stejně jako kniha, zcela totožný.
Kniha totiž obsahuje tři povídky, které byste v Ostří oceli marně hledali: Hru špinavců, Na válečné stezce a Pouštního škorpióna. Také pořadí ostatních povídek není stejné, tentokrát je více respektována chronologie Koniášova života, přestože ukotvení povídek v běhu Koniášova života je poměrně neurčité. Jen z vedlejších náznaků se totiž dá poznat, že v některých je Koniáš mladší, méně zjizvený a snad i méně otrlý. Povídky můžete číst v pořadí, v jakém jsou v knize uvedeny, nebo třeba od poslední po první, či v pořadí zcela nahodilém, protože každá z nich je uzavřeným příběhem.
Sbírka zahrnuje období přibližně dvaceti let, v nichž se Koniáš z mladého dobrodruha z donucení, pronásledovaného jen jeho osobními nepřáteli, vyvíjí v muže, který splynul s vnější slupkou psance a vyvržence tak dokonale, že už ani sám neví, kde končí maska a začíná on sám. Koniáš rozhodně není hrdina bez bázně a hany, na jehož bílém oblečku nenajdete ani smítko, který nikdy nepochybil a který vždy stojí na straně dobra a vyšších principů mravních. Je to chlap z masa a kostí s mnoha chybami, lže, někdy i krade, podvádí a je podváděn, je bit a oplácí rány, je cynický a zdánlivě ho nic nerozhází. Ale při tom všem z něj cítíme jakousi základní slušnost a víme, že jsou meze, které nepřekročí ani za cenu záchrany vlastní kůže. Snad proto jsou jeho příhody přitažlivé jak pro čtenáře, tak pro čtenářky. Není to nikdy jen sled bitek a rvaček, byť mistrně vylíčených, vždycky se najde místo i pro drobné postřehy a scénky až lyrického charakteru – a ty působí stejně věrohodně jako jeho často nedobrovolná účast v politických intrikách a obchodních válkách.
Pokud vám jméno hrdiny připomíná nechvalně proslulého pátera z doby Jiráskova Temna, nejste tak úplně mimo, ale jde tady o souvislost v rovině spíše symbolické. Tento Koniáš je na rozdíl od nechvalně proslulého jezuitského pátera milovníkem knih, jenže stejně jako on žije v době, kdy se společnost jen pomalu vzpamatovává z katastrofy, i když to byla katastrofa daleko ničivější než třicetiletá válka. Na rozdíl od svého jmenovce se však Žambochův hrdina zřekl příslušnosti k vládnoucí garnituře, naopak se s ní často dostává do konfliktů a v nejlepším případě je mlčky trpěným elementem.
Zvláštní kapitolou v Koniášově životě jsou ženy. Koniáš stále proklamuje svou fyzickou ošklivost, ale v podstatě ji používá jako obranný štít. Po neblahé zkušenosti, která způsobila, že opustil domov a vydal se na stezku psance, se navazování bližších citových vztahů vyhýbá. Jenže stejně se pokaždé najde nějaká, která se dokáže přes jeho fyzické nedostatky přenést (pro některé dokonce jsou jizvy znakem jeho kvality) a snaží se odhalit jeho lepší stránky. Podle logiky žánru je jasné, že nakonec se to jedné z nich podaří – a to bude znamenat konec vlka samotáře. Ne, tady ještě ne, to přijde v Koniášově životě později, až v povídce, která vyšla samostatně právě pod názvem Konec vlka samotáře.
V povídkách nehledejte žádné převratné inovace, pokud se týká stylu, výstavby zápletek nebo prolamování pravidel žánru, jsou však napsány se smyslem pro gradaci příběhu, kultivovaným jazykem odpovídajícím danému prostředí a dovolují čtenáři ztotožnit se s hrdinou a vidět jeho svět jakoby vlastníma očima. Čtenář proto rád odpustí to, že se tady vyskytují vlastně jen modelové charaktery, které je možno hned při prvním setkání jednoznačně zařadit. Jako v každém správném westernu (a co jiného než western ve fantasy kabátě tyto povídky jsou?) i tady přece musí být obě strany konfliktu přesně vymezeny a není potřebné a vlastně ani žádoucí komplikovat zápletku přespříliš hlubokým zabíháním do zákoutí rozervaných duší hrdinů.
Koniáš je zkrátka přesně tím, čím má být. Hrdinou, který vás nezklame, pokud od něho očekáváte přitažlivě vylíčené dobrodružství bez přílišných intelektuálských šarád a jinotajů. Prostě to pravé pro letní, podzimní, zimní i jarní odpočinek s knihou.
- Miroslav Žamboch: Koniáš – Muž na stezce
- vydal: Triton, Praha 2008
- obálka: Lubomír Kupčík
- 544 stran / 349 Kč