Carrie, Stephen King
 |
Anglické ženské jméno Carrie je naprosto běžné a nic zajímavého na něm není. Pro Stephena Kinga ale znamená začátek jeho až neuvěřitelné literární kariéry. Román „Carrie“ nebyl sice prvním napsaným románem dnešního krále hororů, ale byl jeho prvním vydaným. Příběh v roce 1973 prodal nakladatelství Doubleday za pro něj neuvěřitelných 2500 dolarů, které se s postupem času velmi rychle rozrostly až k jeho dnešnímu několikasetmiliónovému majetku.
Kniha vyšla v roce 1992 v Laseru v překladu Ivana Němečka a s rostoucí Kingovou popularitou u nás její hodnota na trhu z původních 40 Kč vzrostla téměř na desetinásobek. Proto určitě všichni (nešťastní) fandové děkovali nakladatelství BETA, že se na Vánoce 2007 objevilo (konečně) druhé vydání.
Jak píše sám autor, hlavní hrdinka románu – Carrie Whiteová – mu nikdy nepřirostla k srdci. Což se ale nedá říkat o čtenářích, kteří tento příběh vždy uvádějí jako jeden z nejoblíbenějších. Děj knihy se odehrává mezi americkými středoškoláky v městečku Chamberlain. Hlavní hrdinkou je dívka Carrie, která díky výchově své matky, náboženské fanatičky, žije v určitém vzduchoprázdnu. Je neatraktivní a mezi teenagery společensky nepoužitelná. Ale má vlastnost, kterou v sobě dusí, protože ví, že je proti božímu obrazu. Tou vlastností je paranormální schopnost hýbat hmotou jen pomocí myšlenky – tedy telekineze.
Příběh začíná v místech pro muže naprosto záhadných (dívčí sprchy a toalety), situací pro muže nejen ještě záhadnější, ale přímo zapovězenou (menstruací). Carrie se společně s ostatními dívkami po tělocviku sprchuje, když najednou dostane svoji první periodu. Něco, o čem vůbec netuší, že existuje… A ostatní dívky ji zcela v intencích zvířecího zákona smečky, kde nejslabší jedinec nemá právo přežít, začnou ponižovat. Nikdo netuší, že tudy vede přímá cesta ke katastrofě, která nejen ukáže, že Carrie rozhodně není ve smečce ten nejslabší, ale zároveň obnaží pochybnou morálku mnohých a bude znamenat konec života valné části studentů chamberlainské střední školy…
Kniha v autorově díle zaujímá nejen postavení románové prvotiny, ale je trochu nestandardní i svým stylem. Na Kinga je velmi krátká, až bychom řekli, že je to delší novela, ale především je psaná téměř reportážním stylem. Autor dává dost prostoru úryvkům z (fiktivních) knih, studií či policejního vyšetřování o tragédii způsobené Carrie Whiteovou dne 27. 5. 1979. Musím přiznat, že tento systém vstupů do děje či příběhu není vůbec rušivý. Naopak výpovědi přeživších a jiných lidí spojených s katastrofou, odehrávající se během maturitního plesu, přidávají knize až neuvěřitelnou důvěryhodnost. A přitom si kniha zachovává své hlavní žánrové zařazení – čistokrevný horor. Už tady King ukázal schopnost mistrně vniknout do myslí postav a až děsivě přesvědčivě je vykreslit.
A tak se zde setkáváme s hrdiny rozličných charakterů a zjišťujeme, jak obstojí tváří v tvář krizové situaci. Zvláště postava místního hajzlíka Billa Nolana, používajícího starý hřeben značky Eso a jezdícího ve starém upraveném autě, je předobrazem mnoha obdobných postav, které se později vyskytují v Kingových dílech.
Klíčovou postavou příběhu je ale samozřejmě Carrie, kterou nelze ani nenávidět, ani milovat. Je to bytost, která se narodila ve špatné době na špatném místě… a především špatné matce.
Kingova prvotina tak poměrně působivě předznamenala jeho další tvorbu. Zejména pak nejdůležitější prvek, který je pro autory dobrých a ještě lepších hororů nezbytný, tedy žádné slitování. Když se věci pohnou, není cesty zpět, umírají dobří i zlí, apokalypsa musí nabývat nebeských rozměrů…
- Stephen King: Carrie
- vydal: Pavel Dobrovský – BETA, Praha 2007
- přeložil: Ivan Němeček
- obálka: neuvedeno
- 176 stran / 219 Kč
Psáno pro web www.knihovnice.cz.
28. května 2008, BoboKing