Květinová zkouška, Jay Lake
 |
New Weird, který u nás s tak neutuchujícím entusiasmem propaguje a vydává nakladatelství Laser-books, v sobě v reálu zahrnuje velké množství rozličných námětů, stylů i typů zpracování od takřka klasického pojetí přes nyní módní vlnu městské fantasy až po věci spíše fantaskní či úplné „úletovky“. Ostatně právě ona rozmanitost je jedním z důvodů, díky nimž slaví takové úspěchy. Nabízí totiž originální zápletky, překvapivá spojení a častokrát i přesahy do dalších žánrů, což zvyšuje jeho šance i u čtenářů, kterým jinak „fantasy“ neříká vůbec nic.
Už dvanáctá kniha stejnojmenné laserovské edice z pera amerického spisovatele Jaye Lakea je ukázkovým příkladem, jak široký záběr má tento literární směr a co vše se v něm skrývá. Nedejte se zmást poněkud poetickým názvem románu, Květinová zkouška je ve skutečnosti pěkně drsný a mnohdy až těžce brutální nářez, který autor navíc „okořenil“ peprnými erotickými bizarnostmi.
Vlastní děj se odehrává v kulisách obrovské megapole s příznačným názvem Nehynoucí Město. Ovšem právě nyní by Městu odpovídalo spíše pojmenování Pozvolna Hynoucí Město, protože je až po své krovy v pěkných srač… problémech. Na pochodu je totiž hned několik armád hodně namíchnutých barbarů, jejichž konečným cílem je srovnat ho se zemí. A Nehynoucí Město na svou obranu má … nu, řekněme nepočetnou armádu. Naštěstí aspoň hradby vypadají patřičně nedobytně. Ovšem bez příslušné lidské osádky to zase velký důvod k jásotu není.
Barbaři ale nejsou zdaleka jediný problém, který obyvatele zaměstnává. I v noumenálním (nadpřirozeném) světě totiž zuří válka, která se dost výrazně na Městě podepisuje. Když kolem vás najednou začnou zčistajasna vybuchovat a hořet stromy a na nočních ulicích můžete narazit na obrovské příšery s tlamami plnými ostrých zubů, na klidu vám to určitě moc nepřidá. Navíc Ignatius z Červené Věže, druhý radní a filozof Hermetických řádů, který město před řáděním noumenu zatím ochraňoval, o sobě už několik dnů nedal vědět, a nikdo neví, kde vlastně je.
Takže se není co divit, že situace je čím dál napjatější a Nehynoucí Město se ocitá na pokraji zkázy. A přece kdesi uprostřed jeho zahnívajícího nitra začínají tři úplně odlišné a přece čímsi spojené postavy svou strastiplnou cestu, na jejímž konci může být jeho záchrana. Ignatiův učedník faktor Jásón, trpaslík Bijaz a zchudlý šlechtic Imago z Lockwoodu se zčásti řízením osudu a zčásti pouhou hrou náhody stávají nechtěnými hrdiny a kousek po kousku odhalují podivná tajemství Města. Jen pokud se jim podaří odhalit skutečné nebezpečí, mají šanci svůj domov zachránit nebo aspoň oddálit jeho zničující ortel. Ovšem za všechno se platí a někdy může být cena mnohem vyšší, než chce kdokoli nabídnout…
Jay Lake v románu mistrně kombinuje temnou městskou fantasy s klasickými motivy, k nimž navíc přidává tajemno, mystiku a hororové prvky. Dává tak naprosto nepřipravenému čtenáři do rukou třaskavou směs, kde roli rozbušky plní scény plné brutality, krve a bolesti i morbidních sexuálních fantazií. Jejich úkolem je však nejen čtenáře šokovat a zaujmout v jeho „zvrácené“ zvědavosti, ale i dodat příběhu na originalitě, čtivosti a odlišit ho tak od masové produkce.
V knize Lake představuje barvitý a nekonečně proměnlivý svět zhuštěný do podoby Nehynoucího Města a jeho obyvatel. Nedělá mu přitom nižádné problémy popsat cokoli a kohokoli. Sleduje intriky a mocenské boje i malicherný egoismus samozvané elity města stejně jako brutální zákony podsvětí či život obyčejných lidí a trpaslíků. Nic před ním a tedy ani před čtenářem nezůstane utajeno. Pro větší názornost je ochoten vyvrhnout páchnoucí nitro svých postav a nabídnou je ještě kouřící na stříbrném podnosu svému čtenáři.
Snad všichni hrdinové Květinové zkoušky jsou přitom kdesi uvnitř více či méně sado-masochistického zaměření a touží po trestech a bolesti, čehož jim autor dopřává v míře více než vrchovaté. Jak už jste si určitě domysleli, ani jeden z nich není prototypem toho správného „klaďase“, jak si je představujeme. Trpaslík ukájí své sexuální fantazie v nelegálních arénách, kde sleduje smrt mladých mužů, Imago je zase hochštapler, jehož živí neustálé soudní spory, a ani Jásón není zrovna žádným výlupkem ctnosti. Přesto se právě oni pokusí Město zachránit. Proč vlastně? Jejich pohnutky jsou sice zpočátku více než sobecky přízemní, ovšem postupně stále zřetelněji vystupuje na povrch, že už vůbec nejde o ně, ale o Město samotné. Protože Nehynoucí Město jako krutá, bezohledná a lascivní milenka je to jediné, co mají a co přese všechno milují.
Autor příběh rozvrhl do několika samostatných dějových linií, které podle potřeby spojuje či rozděluje v závislosti na směru, jimž se má děj románu ubírat. Po stylistické stránce je pak sleduje v samostatných kapitolách zaměřených vždy na některou z hlavních postav. To dodává příběhu pocit plastičnosti a zároveň mu to umožňuje postihnout mnohem více důležitých událostí odehrávajících se na větší ploše.
Květinová zkouška nabízí propletenec politických intrik a lstí, brutální rychlé akce i fascinujícího hledání zmizelých temných bohů, to vše v lákavém balení, které mi čímsi připomnělo mého oblíbeného Stevena Eriksona. Z románu přímo čiší ona živočišná přitažlivost, která čtenáře okamžitě pohltí a propustí ho až na poslední straně. Takže, pokud se nebojíte trochu bizarnosti a úletů, tak vám můžu tuto knihu vřele doporučit. Pro mě byla zatím tím nejlepším z New Weirdu.
- Jay Lake: Květinová zkouška
- vydal: Laser, Plzeň 2007
- překlad: Milan Žáček
- obálka: Edward Miller
- 290 stran / 259 Kč
