Vládci času, Lucie Lukačovičová
 |
Na román Lucie Lukačovičové jsem se těšil již delší dobu. Její povídky mne ne vždy nadchly, ale vždy zaujaly a u románu jsem měl vysoká očekávání – nezklamal jsem se.
Román Vládci času je zasazen do Japonska 12. století a opírá se o skutečné události a osoby pětileté války Genpei, neboli války mezi mocnými klany Taira a Minamoto. V podstatě jde věrný historický román, který je lehce fantaskně ozvláštněn a zjednodušen pro Evropany. Fantastické ozvláštnění spočívá ve vládě nad časem, odtud i název knihy. Někteří členové rodu Taira dokáží ovládat čas – zpomalit ho, nebo ho dokonce krást, čímž z mladíka udělají starce a sami si zajistí téměř nekonečný život. Minamotové zase umí čas „počítat“ – v jejich přítomnosti nelze triky s časem použít.
O co tedy v románu jde? Tairové jsou u moci, a jak je známo, moc korumpuje. Arogantní chování Tairů je mnohým trnem v oku, zvláště pak dalšímu z mocných rodů, rodu Minamoto. Minamotové zosnují převrat, kdy chtějí na uprázdněný trůn dosadit jiného kandidáta na císaře než Tairové. Spiknutí je však prozrazeno, část spiklenců uvězněna a zbytek prchá do kláštera bojovných mnichů Mii-dera svést první bitvu dlouhé války.
Kdo chce vědět více, nechť si přečte román nebo nastuduje historické prameny. Autorka studovala a studovala pečlivě a podrobně. Nijak se nebojí používat dobové reálie a reálné postavy míchat se smyšlenými. Takový postup vždy vede ke čtivosti a vtahuje čtenáře do děje. Mnohý příběh pohoří na detailech, případně na jejich fatálním nedostatku, protože autor byl líný nastudovat dobové reálie. V tomto případě to nehrozí, román se přímo hemží nenápadnými popisy bydlení, oblékání, zbraní, zvyků a dalších běžných maličkostí.
Menším negativem je velké množství postav, ale mohlo být ještě mnohem hůře. Autorka v doslovu popisuje, jak pro evropského čtenáře zjednodušila rodinné vazby, zmenšila počet reálných postav a pozměnila i chování do pochopitelné roviny. Kdo někdy četl beletrii autorů Dálného východu, dá mi za pravdu, že takové zjednodušení je pro mnohé čtenáře velmi důležité pro čtivost a vůbec pochopení děje.
Mezi reálné postavy jsou přimícháni i smyšlení hrdinové, především špion Ario ve službách Minamotů, vražedkyně a zlodějka času Shykiaku, záhadná prastará čínská princezna a zlodějka času An Bo a konglomerát několika reálných postav, válečník Kiso. Prostřednictvím každého z nich je předkládán čtenáři jiný pohled na události a myšlenky každého nám přibližují japonskou kulturu a složitou etiku starého Japonska. Dostaneme se mezi různé vrstvy obyvatelstva – do císařského paláce, do paláců šlechty, klášterů i mezi lupiče a uprchlíky.
Postavy jsou velmi dobře propracovány a mají výbornou charakteristiku a psychologii.
I příběh samotný je skvěle vygradovaný a autorka nijak postavy nešetří. Mnohdy to nejde, protože ti lidé skutečně ve válce zahynuli, ale ani u smyšlených postav si nemůžete být jisti jejich přežitím. Neumírá se jen ve válce, ale i zákeřnou zradou, pomstou dávných protivníků, a jak je japonskou specialitou – sebevraždou pro zachování cti.
Celkově jde o zvláštní historický román ze starého Japonska, který je několika zjednodušeními přiblížen současnému čtenáři. Milovníci fantasy ocení magii času, mnozí ostatní ocení kvalitně zpracované dílo se živými postavami a reáliemi starého Japonska.
- Lucie Lukačovičová: Vládci času
- vydal: Klub Julese Vernea, Praha 2007
- obálka: Jana Šouflová
- 312 stran / 240 Kč
