Stormrage, Warcraft (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA), Richard A. Knaak
 |
Nejprve ale narazili na mrtvolu, ovšem ne takovou, jakou by čekali. Byl to štolový pavouk velikosti mohutného psa. Díky jedu a dalším zbraním byl více než schopen ulovit kobolda… a pravděpodobně i člověka.
Tenhle byl rozsekaný na kusy. V mdlém světle viděl maršál několik různých stop.
„Vypadá to, že koboldi jsou čím dál mazanější. Loví pavouky jednoho po druhým, aby je vyhubili.“
„Nad tím bychom se měli zamyslet,“ poznamenal Zaldimar.
Dughan zachmuřeně přikývl a sevřel pevněji topůrko palcátu. Volnou rukou si podvědomě otřel kytlici. Zuřivě vyhlížející zlatomodrý lev na jeho hrudi se alespoň na chvíli znovu zaleskl. Pak maršál zavelel a družina pokračovala dál…
Daleko v temnotě před nimi se ozval temný šepot následovaný jiným hlasem, z něhož čišel vztek.
Na konci chodby se objevil plamínek – jako nějaká svíčka – který však rychle uhasl.
„Zaldimare…“ zašeptal Dughan.
Čaroděj se posunul do čela. Zvedl obě ruce a udělal gesto.
Zaplálo fialové světlo doprovázené hučivým zvukem. Tunelem vylétl k místu, kde se objevil plamínek, magický blesk.
O chvíli později zasáhl… a znovu… a ještě jednou. Celý důl se otřásl. K vojákům dolétl prach s úlomky skály a maršál od plic čaroději vynadal, že nedává větší pozor.
Chodbu před nimi na okamžik zaplavilo fialové světlo tak oslnivé, že si musel Dughan zakrýt oči. Z druhé strany se ozval hotový sbor vrčících hlasů.
Maršál zamrkal, aby si jeho oči znovu přivykly přítmí.
„U krále!“ vydechl.
Chodba byla od stěny ke stěně doslova přecpaná koboldy. Těch neřádů s krysími čenichy tu bylo víc, než naznačovala i ta nejopatrnější hlášení. Všichni Dughanovi vycvičení muži najednou možná nebudou muset stačit.
Koboldi v prvních řadách vydali zvířecí pokřik a zamávali zbraněmi. V rostoucím očekávání máchali ocasy sem a tam. Nezdálo se, že by některý z nich byl zraněný Zaldimarovým útokem.
„Připravte se na organizovanej ústup,“ zavelel Dughan. Na tohle válečníci nebyli připraveni. Měli důl vyčistit, ale teď se sami ocitli v situaci, kdy by mohli být pobiti jako zvířata.
Zaldimar stojící stále před ním mlčel a díval se na koboldy, které ještě ozařovaly poslední zbytky magického blesku.
„Tak něco dělej, čaroději! Vypal další!“
Čaroděj se prudce otočil. Ve tváři měl nechápavý výraz.
„Já… potřebuju aspoň minutku… takové kouzlo… je strašně vyčerpávající…“
Přestože maršál nebyl čaroděj, věděl, že Zaldimar skutečně musí sebrat všechny síly, a to hodně rychle. Chytil ho za paži a odtáhl dozadu za ostatní. „Musíš to zkusit, Zaldimare! Možná… na tom závisí naše životy!“
Než mohl čaroděj odpovědět, vyřítili se koboldi proti nim. Tvorové, kteří se mohli kdysi zdát až komickými a kterými se strašily malé děti – koboldi zřídkakdy narostli víc než metr – nyní představovali pro všechny smrtelné nebezpečí.
„Zpátky! Zpátky! Vy tři! Budete mít pořád meče před mým palcátem!“ Dughan odstrčil Zaldimara za sebe. I když jim čaroděj právě teď k ničemu nebyl, nehodlal ho nechat jen tak zabít.
První z koboldů se právě dostali k obráncům. Dughan jednoho odrazil ranou palcátem a otočil se, aby se postavil jinému, podstatně většímu.
„Vy svíčku nesebrat!“ zařval, přičemž zmiňovanou svíci měl v malém držáku na hlavě. Koboldi viděli ve tmě velmi dobře, avšak zde v dole samozřejmě nějaký zdroj světla potřebovali.
„Já… nechci… žádnou… vaší zatracenou svíčku!“ odpověděl Dughan vztekle.
Znovu a znovu se oháněl oblíbenou zbraní. Před očima se mu objevovala jedna krysí tlama za druhou, jen aby je vzápětí srazila k zemi jeho zkušená ruka. I jeho muži kolem se činili – drtili, sekali a probodávali koboldy naprosto bez milosti.
Vlna útočníků zeslábla. Z koboldů se postupně stávala ohromná hromada mrtvol. Na Dughanově tváři se objevil spokojený úšklebek.
Nakonec zůstali goldshireští vojáci stát po kolena v krvi a rozsekaných tělech. Mrtvolný puch vycházející z koboldů byl stokrát horší, než jak páchli za života, avšak všichni to ochotně snesli výměnou za absolutní vítězství. Svíčky koboldů uhasly do poslední.
Maršál Dughan spočítal své muže. Byli tu všichni. Někteří měli drobnější zranění, většinou jen škrábnutí, ale všichni byli schopni pokračovat dál.
Ne… jeden chyběl. „Kde je čaroděj?“
Ostatní kroutili hlavami. Dughan prohrabal hromadu těl v místě, kde Zaldimara naposledy viděl. Nikde nebylo ani stopy po jeho těle, ani po tom, že by se někam schoval.
Dughanovi došlo, že bezbranný Zaldimar s největší pravděpodobností jednoduše utekl. Určitě toho zbabělce najdou v Goldshiru. „Jdem zpátky,“ rozhodl velitel. „A kontrolujte, esli jsou vostatní šachty prázdný.“ Pochyboval, že by po tomhle střetnutí ještě narazili na víc než hrstku zbylých koboldů, ale i ty bylo třeba odstranit.
Vyrazili zpět s Dughanem v čele. Maršál si musel zacpat nos. Puch zabitých koboldů byl čím dál horší, i když je nechávali za sebou. Příště je vyplavíme ven, tam aspoň fouká vítr…
Jasperlode se najednou otřásl, jako by kdesi hluboko pod nimi došlo k výbuchu.
Dřevěné vzpěry před družinou zlověstně zaskřípaly.
Dughan tasil meč a ukázal jím před sebe. „Dělejte!“
Všichni se ještě snad ani nerozběhli, když jedna ze vzdálenějších vzpěr praskla. Obě poloviny se poroučely k zemi.
„Bacha!“ zahřměl velitel.
Strop tunelu se na zeslabeném místě probořil. Navíc spustil řetězovou reakci. Strašlivým tlakem začaly praskat i ostatní výztuže.
K zemi se řítila masa hlíny a kamení.
Muži se rozběhli zpátky, avšak vzápětí se strop zřítil zcela. Dughana a jeho muže oslepily prach i temnota. Všichni zmateně vráželi jeden do druhého, jak hledali bezpečnější místo u stěny.
Pak maršál uslyšel výkřik, při němž tuhla krev v žilách.
Protože destrukce tunelu ustala, vyšel vrávoravě doprostřed a pokoušel se v prachu a tmě najít své muže. Zatímco kašlal a lapal po dechu, podařilo se mu rozeznat siluety nejméně tří z nich.
Když nastalo dostatečné ticho, aby ho mohli všichni slyšet, zavolal: „Hlaste se!“
Odpovědělo mu jedenáct hlasů, některé plné bolesti. Jedenáct, ne patnáct.
Míra zkázy tunelu byla taková, že nemělo smysl pokoušet se zjišťovat, zda zbylí čtyři ještě žijí. Dughan se mohl nanejvýš pokusit dostat přeživší do bezpečí. Existovala jen jedna možnost – vrátit se k místu, kde bojovali s koboldy. Někdy si ty stvůry vyhrabávaly tajné východy. To byla alespoň nějaká naděje.
„Za mnou!“
Tunel byl temnější a delší, než si pamatoval. Jen neuvěřitelný zápach Dughanovi potvrzoval, že se blíží k správnému místu. Když však s ostatními poměrně rychle vkráčel do poslední chodby, narazil na kamennou zeď.
„Co to je?“ Stěna znamenala, že už museli projít kolem místa, kde na koboldy narazili… Ale kde byla potom těla? Dughan začal prohledávat kapsy, jestli nenajde něco, čím by mohl aspoň trochu posvítit, ale nic nenašel.
Ze strany se najednou objevila fialová záře. Maršál se prudce otočil s palcátem připraveným v ruce.
Zpoza záře se na něj díval Zaldimar. Dughan kromě jeho tváře neviděl vůbec nic. Čarodějův výraz byl velmi napjatý.
„Je to lepší?“ řekl chraptivě.
„Kdes sakra byl? Nenašels cestu ven? Tunely, kterejma jsme sem přišli, jsou zavalený!“
Zaldimar přikývl. „Já vím. Postaral jsem se o to.“
„Co žes udělal?“
Záře zesílila. Dughan vytřeštil oči.
Čarodějův oděv se změnil. Nyní měl na sobě černou zbroj s chrániči ve tvaru lebek na kolenou i loktech. Za hlavou měl vysokou kápi. Oči mu zářily děsivým, temně fialovým světlem.
„A pokud jde o to dostat se odtud, mně stačí jedno obyčejné kouzlo.“
Maršál Dughan namířil Zaldimarovi na hruď ostrý hrot, kterým byl jeho palcát opatřen. „Takže nás bereš s sebou!“
Na samém okraji osvětleného prostoru se cosi pohnulo. Vzápětí to maršálovi srazilo zbraň k zemi. Zatímco se Dughan pokoušel získat ztracenou rovnováhu a udržet zbraň v ruce, zahlédl známý čenich.
„Kobold…“ To slovo mu však zhaslo na rtech, když Zaldimar ještě zesílil jedovaté světlo.
Nebyl to jen tak obyčejný kobold… ale mrtvý kobold. Jeho břicho bylo rozpárané a ven visely napůl rozložené orgány. Kobold svíral v ruce zbraň a slepýma očima zíral na důstojníka.
A když čarodějovo světlo ozářilo ještě větší prostor, spatřil Dughan, že takových je kolem mnohem, mnohem víc… všichni koboldi, které se svými muži pobili, a zřejmě i mnozí další.
„Co se stalo?“ obořil se na čaroděje.
„Nyní slouží mně… stejně jako já sloužím našemu jedinému pánovi…“ zachraptěl Zaldimar a jeho usmívající se tvář připomínala lebku. „A stejně jako mu budeš sloužit i ty, milý maršále…“
Koboldi se pohnuli proti Dughanovi a jeho mužům, kteří se museli semknout do těsnější formace.
„Nebude to bolet dlouho…“
Koboldi zaútočili v naprosté tichosti. Dughan jednoho sekl do krku, ovšem bez efektu. V záchvatu zoufalství to zkusil znovu ze všech sil a koboldova hlava odlétla.
Avšak tělo útočilo dál.
„Musím vás tu na chvilku nechat,“ zamručel Zaldimar. „Musím se připravit na Goldshire… se kterým mi vlastně budete pomáhat, jakmile budete… proměněni.“
„K čertu s tebou, ty…“ Dughan však nadávku nedokončil, neboť čaroděj zmizel a s ním také světlo.
Vzduch byl najednou téměř hustý, ostrý. Jedovatý zápach mrtvých koboldů byl úplně všude. Bez magického světla maršál útočníky vůbec neviděl.
Jeden z jeho mužů zaječel. Ostatní křičeli strachem. Dughan jim nedokázal pomoci. Zoufale se snažil odrážet děsivou vlnu útočníků.
Další muž zařval. O chvíli později se chodbou rozlehl odporný zvuk, jako když se trhá cosi vlhkého.
„Maršále?“ řekl prosebně muž vedle něj.
„Bojuj!“
Oba muži byli opření rameno o rameno, ovšem pak Dugham téměř spadl na bok, neboť jeho druha cosi odtáhlo za něj. Zoufalý muž ještě jednou zavolal o pomoc… a pak vydal odporný výkřik, který se smísil s měkkým zvukem zbraně pronikající masem a vnitřnostmi.
Řinčení zbraní stále víc utichalo… a utichalo…
Maršál Dughan věděl, že je poslední, kdo zůstal naživu. Cítil, jak se kolem něj nemrtví koboldi stahují. Poprvé za celou dobu uviděl, jak jim svítí oči. Bylo to mrtvolně bílé světlo, z něhož mu naskočila husí kůže.
Uprostřed pak spatřil stejnou záři v očích vyšších postav – rozervaných a ubitých postav, alespoň tolik dokázal rozeznat.
Postav vlastních mužů, kteří se nyní stali součástí pekelné hordy.
Zaútočili. Maršál Dughan začal zběsile máchat kolem sebe. Jeho palcát mnohokrát zasáhl, avšak koboldi i nemrtví vojáci se na něj dál nezadržitelně tlačili. Byli všude. Sápali se po něm drápy a útočili zbraněmi. Dughan naposledy vykřikl, než ho masa jejich těl udusila pod sebou…
- překlad: Jan Netolička