300: Bitva u Thermopyl ukazuje, jak krásná může být smrt, Frank Miller, Lynn Varleyová
 |
Třetí vydání komiksového alba 300 dokazuje, že smrt může být vykreslena vznešeně a přitom bez patosu. Volná adaptace legendární antické bitvy pod taktovkou Franka Millera je kvalitní poctou machistickému násilí.
Frank Miller miluje velké příběhy. Jeho hrdinové bývají dobře rostlí, silní a především odhodlaní své věci obětovat cokoliv. Ať už jsou to zjizvení chlápci z Města hříchu nebo Batman, jsou schopni za zdánlivě absurdní činy položit bez mrknutí oka život. Není divu, že si Millera v dětství podmanil snímek 300 Sparťanů (The 300 Spartans, 1962). Legenda o spartském králi Leonidovi, který vede svou osobní stráž na jistou smrt, je totiž millerovský příběh par excellance.
Spartský král Leonidas vyráží ve jménu svobodného Řecka vstříc perské armádě, tak obrovské, že se „při jejím pochodu chvěje zem.“ Po boku má jen osobní stráž čítající tři sta nejlepších vojáků. Vědí, že jdou na jistou smrt. Přesto pochodují. Útočníka zaskočí v průsmyku u Horkých skal (Thermopylae), který Peršanům znemožňuje uplatnit několikanásobnou přesilu. Kvůli zradě se ale Peršané dostanou Sparťanům do zad a všechny je pobijí. Přesně jak bylo řečeno na začátku.
K čemu je obětování tří stovek životů? Může tak „rozmařilý“ příběh dnes vůbec někoho zasáhnout? Otázky jsou na stole a tu první zodpovídá sám komiks. Leonidova nekompromisní oběť inspirovala ostatní Řeky k odporu, Peršanům se postavili a zahnali je. Odpovědí tedy je: Za svobodu je nutno bojovat i proti sebevětší přesile. Ať se boj zdá jakkoliv marný, marný nebude. Je tu ale ještě druhý, neméně důležitý výstup. Byl to posel a výborný vypravěč Dilios, který zprávu o Leonidově smrti rozšířil po celém Řecku. Bez něj by tato oběť byla k ničemu. Lidé potřebují poslouchat příběhy. Inspirují je, motivují, udržují kulturní povědomí, předávají archetypy, jejichž pozadí nemusíme znát, a přesto je dokážeme číst. A čím jiným jsou komiksy než vyprávěním příběhů?
A odpověď na druhou otázku? Díky superhrdinům s morálním kreditem čistým jako samet komiksové médium rozumí patetickým textům. Jinde by možná působily nemístně a směšně, v kreslených bublinách tato řeč ale funguje. Přesto je ale samozřejmě potřeba vědět, kam až lze zajít. Od toho tu je naštěstí Frank Miller. Na důstojnosti celému příběhu přidává i výjimečné grafické zpracování, které věrně reflektuje jeho atmosféru. Millerova kresba kolorována Lynn Varleyovou je podobně epochální jako námět, který zpracovali. Grafické pojetí komiksu evokuje nástěnné malby oslavující hrdiny, dusivý prach se mísí s teplou a lepkavou krví, občas i s potem. To celé umocňuje netradičně rozměrný formát, který připomíná album rodinných fotografií. Povedená rodinka.
Největší devizou komiksu 300 je, že se neutopil v laciném patosu a klišé, přestože k tomu jeho námět vybízí. Co diváky iritovalo ve stejnojmenné filmové adaptaci, v předloze není a Frank Miller se s Lynn Varleyovou podepsali pod velký příběh podpořený skvělou kresbou. Frank Miller miluje velké příběhy.
- Frank Miller, Lynn Varleyová: 300
- Comics Centrum, 2011
- překlad: Jan Kantůrek
- 88 stran, 599 Kč
