Ílion, Dan Simmons
 |
Poutavé Homérovo dílo uchvacuje i po tisíciletích mnohé čtenáře a evidentně i spisovatelské následovníky. Dan Simmons se v tomto případě chopil pouze námětu, který přetváří do vzrušující podoby, jež vás donutí neopustit knihu ještě dobrých deset minut po dočtení poslední stránky.
Svůj příběh autor rozehrává ve třech dějových liniích. Tou hlavní je nekonvenčním způsobem vyprávěný příběh Iliady v jiném čase a na jiném místě pomocí zmrtvýchvstalého pozorovatele s velkou touhou příběh malinko pozměnit. Neméně zajímavé jsou osudy dvou živých robotů, ušlechtilejších a morálně vyspělejších v jejich smýšlení než další z postav zde vystupující. Ti dostali za úkol pátrat po neobvyklých jevech v okolí planety Mars, která vykazuje známky vyspělé technologie, jež by mohla ohrozit jejich robotický národ zvaný moravci. Dalším, do čeho nás autor nechává nahlédnout, jsou primitivní a bohémské životy čtyř hrdinů ze Země, kteří chtějí změnit svůj lidský úděl i přes možnou ztrátu bezbolestné existence, která pro ně byla v minulosti samozřejmostí. Svobody a znalostí si totiž cení více. Aneb – dokážete si představit, jaké to je neumět číst?
Málokdy se vám dostane do rukou dílo tak precizně do nejmenších detailů propracované. Ač linie robotů je tou nejméně akční částí vyprávění, je zároveň tou nejpřitažlivější. To ona v sobě nese myšlenku a poselství Simmonsova díla, které je rozebíráno přemítáním o smyslu života a jeho nejlepších možných účelů – například na pozadí debat o Shakespearových sonetech či Proustovu Hledání ztraceného času. Lze za to poděkovat neobvykle oduševnělému popisu charakteru dvou inteligentních debatujících androidů s lidskou duší a cítěním. A i když i ostatním důležitým postavám je z hlediska představovaných vlastností dáván velký prostor, roboti přímo uchvacují.
Dalším, na čem si autor zakládá, je popis několika různých forem způsobu života v závislosti na světě, ve kterém se postavy vyskytují. Mistrně tak líčí možnou budoucnost lidstva v případě, že za něj budou všechny strasti, potřeby a tužby řešit roboti. Dochází k závěru, že není-li mozek používán, jeho schopnost uvažovat se ztrácí. Člověku ale i za této situace dává šanci na nápravu, když ho staví do nebezpečných situací, ze kterých se může vyvléknout jen za pomoci rozumu. Citelně zde též poukazuje na skutečnost, jaký dopad může mít nevzdělanost či nedostatek informací.
Ílion je ale velice čtivý sám o sobě – tuto úroveň zvedá kupříkladu několikeré zapasování postavy lišáka Odyssea do více příběhových linií, místy však nevysvětluje jeho dějovou přítomnost. O to více dává na vědomí, že jeho podstatnější úlohu poznáme až v Simmonsově pokračování.
Za nevýhodu díla může být považován neakční úvod (první tři kapitoly), který například nezáživně líčí účinkující héroie Homérova eposu. Skutečně znám člověka, kterého to od další četby dokázalo nadobro odradit.
Vykreslení všech možných v Ílionu se vyskytujících světů je ale bez chyby a pro čtenáře fascinující. Nelze žádný vyzdvihnout, všechny jsou přitažlivé. Od detailního vyobrazení války trojských a řeckých hrdinů po svět založený na „faxování“, což je simmonsovsky pokřivený způsob teleportace organismů, nenacházím nedostatky, což je v tak nezvykle velkém množství popisovaných prostředí (z hlavy mě napadá zhruba osm zcela si vzájemně nepodobných) nezvyklé.
Přitažlivý způsob vyprávění, propracovaný děj, detailní barvité vykreslení kulis, poutaví hrdinové a jejich charaktery, bystré myšlenky a silný proud autorovy fantazie, to vše mě nenechává na pochybách, že si přečtu i druhý díl.
- Dan Simmons: Ílion
- vydal: Laser-books, Plzeň 2005
- přeložil: Petr Kotrle
- obálka. Garry Ruddell
- 720 stran / 295 Kč