Píseň kostí, John Meaney
 |
„Vytáhl zrezivělý srp… Brzy začne maso měknout a lehce se rozpouštět…pak se bude moci pustit do řezání a čištění, bude moci jednu po druhé vyleštit drahé kosti, na které hodlal vynaložit veškerý svůj um. Slyšíš kosti?“
Britský autor John Meaney vystudoval fyziku a informační technologie a pracuje jako IT konzultant. Jeho literární kariéra započala v roce 1992 otištěním první povídky. Od té doby vydal deset románů a množství povídek, dvakrát byl nominován na cenu BSFA a Daily Telegraph označil jeho románovou prvotinu To Hold Infinity za knihu roku. Píseň kostí je první kniha ze dvou.
Detektiv Donal Riordan je poručíkem Tristopoliské policie. Jeho běžný den není ničím zajímavý – dá si doma snídani, zkontroluje pistoli, vyrazí na podzemku, před budovou policie se pozdraví s inteligentním hlídacím vlkem a výtahový přízrak ho přinese do správného patra. Promluví si s komisařovou sekretářkou, napojenou dráty na informační systém, zajde do své kanceláře, rozsvítí ohnivý přízrak, zatelefonuje na patologii, kde ho čtenářka kostí poinformuje o zážitcích zavražděného a zajde do energetického centra, kde se z kostí mrtvých získává energie.
Tristopolis není tak docela běžné město – žijí v něm vedle sebe lidé, zombie, přízraky a jiní inteligentní tvorové. Někteří mají stejná práva jako lidé, ale mnozí jsou zotročení a vykonávají přikázané práce, silná lobby chce navíc prosadit zákon, který odejme práva všem nelidským stvořením. A navíc někdo zabíjí slavné umělce.
Píseň kostí je klasická noir detektivka zasazená do surrealistického světa plného monster a magie, přesto tolik podobného naší realitě, kde technika je nahrazena magií. Místo elektřiny je rozváděna energie, která živí přízraky vykonávající běžné činnosti počínaje svícením a konče pohybem ve výtahové šachtě, internet je nahrazen archivem plným kostí a zombie jsou vytvářeny jako první pomoc umírajícím při fatálních nehodách. Boj špionážního přízraku s ochrannými opatřeními až neuvěřitelně připomíná kybepunkové popisy pohybu v kyberprostoru. Přes tyto odlišnosti jsou města plná věžáků mezi kterými se proplétají automobily (poháněné přízraky), policisté vyšetřují své případy a lidé si večer mohou zajít do restaurace či divadla.
Autorovi se podařilo načrtnout fungující svět na pomezí gotického
batmanova Gotham City a snových megalomanských vizí Michaela Moorcocka.
Bližší zkoumání by sice logika světa neunesla, ale všechny nesrovnalosti
se dají vysvětlit magií, že ano. Popis města se hemží lebkami, kostmi a
podobnými záhrobními dekorativními motivy použitými snad na každé volné
ploše:
„Cesta je zavedla do dlouhé komnaty s nízkým stropem plné podpěr a
uzlů – podpěry byly z kostí obtočených titanem, uzly pak tvořily
vyřezávané kosti vykládané proužky zelenočerného minerálu.“
Rovněž místopisná jména dotvářejí výtečně vyvedenou atmosféru, ve
které město připomíná záhrobí již za života.
Další ohňostroj zběsilých nápadů autor předkládá při hrdinově návštěvě hlavního města vedlejšího státu, které se rozkládá uprostřed stovek mil „skleněného sandwiche“, kde se obytné prostory rozprostírají mezi skleněnými deskami podpíranými mramorovými sloupy a dírami mezi patry poletují dopravní vzducholodě. Kdo a proč tuto monstrózní architekturu vytvořil, to nikdo neví. V této zemi se energie nezískává z kostí mrtvých, ale co do morbidity si ani místní zdroj s kostmi nezadá.
Celý svět připomíná společný surreálný sen Dalího a Gigera v kontrastu s chladně kalkulující a naprosto realistickou osobou detektiva připomínajícího křížence samotářských bezejmenných noir detektivů Dashiella Hammetta a týmově orientovaných policistů seriálů N.C.I.S. podpořených kvalitní laboratorní prací. Vyšetřování je vedeno zcela klasickými metodami výslechů a hledání střípků informací, kde Internet, patologie a laboratoře jsou nahrazeny jejich magickými variantami.
V románu však jde především o lidi (a nelidi), kteří mají své
povahové rysy, charakter a vzájemné vztahy. Hlavní hrdina je vykreslen jako
běžný pracující člověk mající přednosti i nešvary jako každý
druhý. Má sice neobvyklou práci, přesto je to pro čtenáře záchytný bod
všednosti v jinak neobyčejném světě. Jeho kolegové jsou rovněž osoby
s klady a zápory – nikdo není jen černý nebo jen bílý, každý může
udělat chybu, ale s tím už se musí v životě počítat.
Celkově mohu zhodnotit jako román s velmi vydařeným prostředím,
příběhem i postavami. Autorovi se podařilo vytvořit silnou atmosféru do
které je čtenář vržen bez vysvětlování, aby po kapkách objevoval
realistické postavy v surrealisticky pojatém světě. Doporučuji každému,
komu se vize detektivky ve velmi neobvyklém světě zamlouvá.
- Meaney, John: Donal Riordan 1 – Píseň kostí
- Fantom Print, 2011
- Překlad Kateřina Niklová
- Obálka Jan Patrik Krásný
- 320 stran / 259 Kč