Absolutní klasika se pozná tak, že nestárne. Nedávno jsme připomínali nové vydání Keyesových Růží pro Algernon a pro příklad Pána prstenů také nemusíme chodit daleko. Kultu z těch nejkultovnějších, Vesmírné odysee, se přitom zub času až tak úplně nevyhnul, alespoň tedy knize. Ještě, že má po ruce Kubricka. Ale netřeba hned házet flintu do žita…

Jak zmiňuje sám Clarke v doslovu, Vesmírná odysea vznikla za unikátní spolupráce s režisérem stejnojmenného filmu. Nejde tak o klasickou knižní předlohu, obě díla se navzájem ovlivňovala a brala si ze sebe to nejlepší. A navzájem se také výborně doplňují. Zatímco Kubrick z příběhu vytáhl spíše to metafyzické a dotáhl jej k pro mnohé nepochopitelnému závěru, kniha v tomto partnerství funguje jako příručka s vysvětlivkami… ano, dokonce i to dítě najednou dává perfektní smysl! Ostatně, ne nadarmo byl A. C. Clarke předním zástupcem vědecké odnože sci-fi.

Přesně to ale působí, alespoň v některých pasážích, pro dnešního čtenáře až úsměvnou zastaralost. Clarke dělí příběh na čtyři části; první část s lidoopy je proti své filmové podobě značně rozšířená o vhledy do mysli jednoho z nich. Je sice vidět, že vypravování o prehistorii není úplně autorovou parketou, ale přesto je chytlavé, jeho hrdina sympatický a těžko se s ním loučí, když musí příběh dál.

Druhá část – cesta na Měsíc – je z dnešního pohledu tím největším problémem. Autor se dostává do svého živlu a tráví dlouhé odstavce popisováním vesmírných toalet a dalších technických vychytávek, či přesného vlivu různých gravitačních prostředí na stravovací návyky a pohyblivost člověka, což muselo být naprosto úžasné v šedesátých letech, kdy kniha vyšla, nicméně dnes už jde téměř o čtenářské peklo. Na druhou stranu, odpustíme-li, že je děj najednou odstaven na druhou kolej, nelze neobdivovat Clarkovu důslednost a je téměř jisté, že při prvních turistických letech do vesmíru bude většina jeho nápadů právě z této části knihy okopírována.

Třetí (cesta na Discovery) a čtvrtá část (finále) už každopádně plynou bez zaškobrtnutí. Postavy dvou kosmonautů a legendárního počítače HALa nejsou samozřejmě zdaleka tak prokreslené, jak jsme zvyklí v dnešní době boomu space opery, ale to už opravdu nelze vzhledem k žánru vytýkat. Naopak, soustředění se na třenice mezi lidmi a strojem a poté na odhalení velkých vesmírných tajemství dodávají příběhu do té doby tolik postrádanou šťávu a gradaci.

Zhruba od třetiny tak jdou výtky stranou a kniha si své místo mezi klasikami sci-fi plně zasluhuje. Možná, že pro prvočtenáře může být až zarážející, jak jednoduché vysvětlení se za všemi těmi Kubrickovými filozofickými konstrukcemi skrývá a sama o sobě by mohla kniha být v tomto směru lehkým zklamáním, ale právě díky existenci filmu, s nímž se perfektně doplňuje, je ona jednoduchost a jasnost spíše vítaná.

Zkrátka a dobře, v kategorii „povinné školní četby“ jde o více než příjemnou položku, přesto za své přežití na piedestalu až do dnešních časů do značné míry vděčí symbióze s filmem, bez nějž by možná i mezi ostatními mistrovými příběhy časem zapadla.

• Arthur C. Clarke: 2001: Vesmírná odysea
• Překlad: Vladimír Svoboda
• Obálka: Chris Moore
• Vydalo: Argo, Praha 2016
• 252 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)