Kushielova vyvolená, Jacqueline Careyová
 |
Další část životní cesty neobyčejné osobnosti, nyní hraběnky Ph?dre nó Delauney de Montréve, je vylíčená v druhém díle trilogie. ač rozsahem odpovídající části první, zahrnuje mnohem kratší časový úsek. Přesto se nedá říct, že by se jednalo o kaši nastavenou k nepřečkání. Autorka to své hrdince totiž rozhodně neusnadňuje.
Ph?dre by si s klidným svědomím mohla užívat odměn, kterých se jí za zásluhy o stát dostalo. Mohla by se věnovat svému soukromí a snažit se uspokojivě vyřešit svůj vztah k Joscelinovi a uvést do souladu zdroje hrabství Montréve s nutností důstojné je reprezentace u královského dvora. Určitě by její život nebyl nudný ani jednotvárný. Jenže… jenže to by jí nesměl někdo doručit její sangoire pláštěnku. Co může být na kusu oblečení tak zvláštního, že to Ph?dre vyprovokuje k tak složitým plánům, že je zpočátku nechápou ani její nejbližší? Proč se odhodlá opustit spokojený život venkovské šlechtičny a vydá se – tentokrát zcela dobrovolně – na cestu, která se nakonec ukáže být mnohem dobrodružnější, než Ph?dre původně zamýšlela?
Projdeme s ní a jejími rytíři značný kus kontinentu u nás zvaného
Evropa a navštívíme místní paralely Marseille, Benátek, Kréty, octneme se
na pirátském ostrově stejně jako v pevnostní věznici.
A to všechno v honbě za zrádkyní královského rodu, které se při
vyvrcholení událostí souvisících s nástupem královny Ysandry na trůn
podařilo uprchnout. A právě tehdy Ph?dre přišla o svou pláštěnku.
Její návrat vidí jako výzvu, kterou jí poslala Melisenda Shahrizai Mají
spolu dost nevyřízených účtů nejen politických, ale i těch, které jsou
jen mezi nimi a nikdo jiný o nich ani nemusí vědět.
Přidejte neustále jiskření mezi Ph?dre a Joscelinem, který se stále nedokáže vyrovnat se svým selháním jako cassielinského rytíře. Zdráhá se porušit i ten poslední dosud neporušený slib a přitom nedokáže snést to, že jiní mohou od Ph?dre dostat to, čeho se právě on ve jménu povinnosti zříká. Inu, profesionálně školená kurtizána ani člen rytířského řádu nemohou jen tak jednoduše zapomenout na své vychování. A tak se Joscelin ve vedlejší dějové linii věnuje svým náboženským pochybám a flirtuje s náboženstvím ješuitů, jejichž víra je obdobou židovské.
Nakonec jsou intriky dovedeny do konce, který je předem očekávaný: Zlo
je potrestáno a dobro odměněno.
Hm. A o čem tedy bude ten třetí díl? Nebojte se, zůstalo toho ještě
hodně k dořešení. Zlo sice bylo poraženo, ale je jasné, že ještě není
zcela na lopatkách. Ještě má nějaké trumfy v rukávu. Tak třeba Imriel,
právoplatný syn Melisendy a Benedikta de la Courcel z La serenissimské
větve královského rodu. Kam ho Melisenda před svým dopadením ukryla? (Kdo
ovšem nečte jen děj, ale věnuje svou pozornost i faktografickým
přehledům, už se může docela dobře domýšlet)
Neustálé připomínání osudu Floriana, který zůstal trčet s Pánem
průlivu na ostrově v úžině mezi Terre D´Ange a Albou, dává tušit, že
ani on ještě neřekl své poslední slovo k ději.
A konečně, vyřešení vztahu Ph?dre a Joscelinem taky ještě nemusí
znamenat definitivní tečku za jejich rozmíškami. Koneckonců, oba koketují
s ješuitským náboženstvím a z toho by ještě mohla být pěkná
polízanice.
Celkově je ale nutno říct, že Kushielova vyvolená trpí dosti častým
neduhem druhých dílů trilogií: Je jakýmsi oddechem po hektickém
vyvrcholení dílu prvního a zároveň přípravou pro – aspoň doufám –
neméně hektické finále dílu třetího. I když si rozhodně není možno
stěžovat na nedostatek akce, i když zvrat se střídá se zvratem a z toho,
co bylo včera bílé, je dnes ta nejčernější čerň. Celý děj je tak
nějak úpravně hladký a oblý, a to i ve chvílích, kdy krev stříká
všemi směry a mrtvé přátele i nepřátele ani nestačíme počítat.
Samozřejmě, když víme, že se jedná o trilogii, můžeme předpokládat,
že autorka dovede svou hrdinku (a zároveň vypravěčku) do konce děje bez
takové újmy na zdraví, která by jí znemožnila být v centru dění
i nadále. Podle pravidel žánru je tedy nakonec Ph?dre zpátky na
královském dvoře připravená pomoci své královně s čímkoli, o čem si
bude myslet, že je k tomu jejích sil, zkušeností a umění potřeba.
Nám nezbývá než doufat, že ji tato pomoc zavede zase do jiných končin světadílu a že tak budeme moci poznat další variace našich vlastních dějin. A hlavně, že se tak stane dřív, než naše paměť pošle do zapomnění děje předcházející.
- Jacqueline Careyová: Kushielova vyvolená
- Triton, 2011
- Překlad: Olga Machačová
- Obal: John Jude Palencar
- 604 stran / 459 Kč