Pád thanů, Brian Ruckley
 |
Už název knihy napovídá, že Ruckley přitvrdil. A je tomu skutečně tak. Celý svět je na pokraji zkázy, Pravé klany i klany Černé stezky posedlo šílenství, které se šíří Sdíleným a propadly bezuzdnému řádění. Netýká se to pouze vojáků, zběsilosti propadají i davy prostého lidu daleko na jihu v hlavním městě. Pokoušení šílenstvím jsou dokonce i hlavní postavy. Aeglyss, chátrájící na těle i na duchu se nezastaví před ničím a rozhodl se hrát vabank. Buď získanou moc ovládne nebo prohraje a zničí sebe a pravděpodobně i celý svět. Zabránit mu v tom nebude lehké…
Máme před sebou poslední díl trilogie Světa bez bohů. To, co začalo jako klasická epická fantasy se postupem přetavilo v nekompromisní dark fantasy. Ve třetím dílu sice nepadají hrdinové k zemi jako přezralé hrušky do kádě na destilaci, atmosféra ještě více potemněla. Na nějakou tu hrdinskou i nehrdinskou smrt dojde taky, nemusíte se bát. Mnohem více ale k depresivní náladě napomáhá všeobjímající šílenství, které se skrze Sdílené zmocňuje mysli všech lidí. Armády se rozprchnou a promění v bandy násilníků plenících zem, po celé zemi vypukají povstání a nepokoje. Celá společnost se otřásá v základech. Homo homini lupus – člověk člověku vlkem. Zatímco všude vládne právo silnějšího, nad zlato vzácnějšími komoditami se stávají milosrdenství a rozumnost.
Válka mezi Pravými klany a Černou stezkou uvízla na mrtvém bodě, navíc
ve Vaymouthu dělá nejvyšší kancléř thana všech thanů, Mordyn Jerain
přezdívaný Stínová ruka, vše proto, aby propukajícím nepokojům
napomohl. Dokonce se mu podaří vyprovokovat nejvyššího thana, aby i přes
neutěšenou situaci na severu ohrožovaném Černou stezkou vyprovokoval válku
s sousedními královstvími na jihu.
S přibližující se apokalypsou začíná být jasné, že jediný způsob,
jak svět zachránit je zabít Aeglysse. Což se lehko řekne, ale jak chcete
zabít někoho, kdo v sobě během svého ukřižování probudil takovou moc,
že dokáže zabít dokonce i prastaré Anainy? Naštěstí na něj Anainové
vymysleli důmyslnou past v podobě jeho nevlastní matky K'riny. Jenže najde
někdo odvahu ji takto využít? Tušíte správně, že to nebude nikdo jiný
než hlavní hrdina, than klanu Lannis Orisian, který se konečně vzchopí a
začne něco dělat. A nebude sám, stejný cíl – zabít Aeglysse má
i jeho dřívější hlavní protějšek, than klanu Horin-Gyre, Kanin, který
získává spojence v Inkallimských Lovcích.
Poměrně nestandardní je množství prostoru, které autor věnuje záporným
postavám. I když postupem času se rozdíly mezi těmi dobrými a zlými
smývají. Ani jedna ze stran se totiž nedokáže zcela ubránit Aeglyssovu
vlivu a každá se s tím vypořádává po svém. Základní kontury však
zůstávají jasné – svět kontra Aeglyss.
Ruckleymu se daří barvitě a poutavě popisovat svět, zapracoval i na psychologii svých postav (byť pořád jasně vedou spíše ty vedlejší), ale pořád dost zápasí s kontrolou příběhu. Přece jenom v prvních dvou dílech rozehrál příliš mnoho linií s mnoha hrdiny a tak místo dravého proudu řeky příběhu, který vás strhne a nepustí, se čtenáři dostává líně vlekoucího se veletoku se spoustou vedlejších přítoků a slepých ramen. Pokud bych chtěl být opravdu cynický, tak bych řekl, že autorovi postavy přibývají rychleji než je stíhá zabíjet. A tak se zajímavé linie s Orisianovou sestrou Anyarou stává pouze zbytečný přívěšek, který pouze ilustruje čtenáři dobře známé skutečnosti. A takových okamžiků je v celé sérii několik.
Naopak velice sympatické je, že autor úplně nevyměkl ani na konci. Protože happyend v záři zapadajícího slunce by celou knihu spolehlivě zabil. Místo toho nám nabízí konec, který se hořkostí vyrovnává nechvalně proslulému Fernetu. A to dodává příběhu opravdovou sílu. Málokdo si dovolí se svými hrdiny tak cynicky a nekompromisně. Možná je to proto, že autor si evidentně víc užíval tvorbu světa než postav. A jen těžko předpokládat, že se s nimi sžije čtenář, když se to úplně nepodařilo ani autorovi.
Chybou by bylo nezmínit obálku, která udržuje kvality předchozích dvou a opravdu o příběhu něco vypovídá – že to bude drsné, krvavé a neveselé a čtenář tak může ke knize přistupovat patřičně naladěn.
Poslední díl tedy není žádným zklamáním ani překvapením. Jednoduše uzavírá hlavní příběh a zachovává silné stránky trilogie – poutavý svět a strhující atmosféru. Bohužel ani v Pádu thanů se Ruckley nezmohl na účelnější práci s dějovými liniemi a i v prokreslení postav má ještě mezery. Ale rozhodně jde počin hodný přečtení, zejména pokud vás nudí rozjásané mládežnické fantasy a chtěli byste si dát něco poněkud ostřejšího.
- Brian Ruckley: Pád thanů
- Fantom Print, 2011
- překlad: Stanislava Kretková
- obal: Kekai Kotaki
- 320 stran / 259 Kč