Spiknutí Ryšavého vlka,
 |
Jó, nasednout na loď, plavit se po mořích a oceánech za dobrodružstvím. Navrch pobít zlotřilé piráty, ukořistit poklad a pomilovat mořskou pannu. Aneb sny nejednoho školou povinného chlapce. Dneska už se asi málokomu bezezbytku splní. Naštěstí je tady stará dobrá knižní fantastika, kde se člověk může nalodit na koráb aspoň prostřednictvím potištěného papíru. Jinými slovy: Dálky volajíííí! Ale vyslyšet, či nikoli?
Volání dálek vyslyšel Pazel Pathkendle, dobrovolnost tohoto rozhodnutí ponechme stranou, a kus života se plaví na lodích jako dehtař. Kdyby někdo nevěděl, tak je to něco jako podržtaška toho nejhrubšího kalibru. Jednoho krásného dne se shodou náhod dostane na koráb ze všech největší a nejslavnější, Chatrand. Taková prímová loď prostě, musí mít na palubě něco extra. Taky že jo. Veze Arqualského velvyslance na důležité mírové jednání, a nejen jeho. Jede s ním rovněž jeho překrásná (patnáctiletá!) dcera, která se opět shodou náhod potká s Puzlem, teda Pazelem. Mládež si padne do oka. Tak už to hold chodí. Nikdo s tím nic neudělá. Ani Honza Kačer. Navrch přihodíme solidní konspiraci a máme plavbu na víc jak 400 stránek.
Možná jsem se stručným představením příběhu přetáhl zdravou mez spoilerování. Neboť výše uvedené není obsahem prvních pár desítek stránek. Vytyčená základní zápletka se začíná odvíjet těsně před polovinou knihy. Co tedy vyplňovalo předchozí stránky? Rozplizlá, nesouvisející historie postav, nudné příhody mimo dějovou linii, prostě spisovatelská vycpávka. Ani za polovinou se nevytratí, nicméně po vytěžení asi 150. stránkové hlušiny, už se začínají objevovat i žíly cenných kovů. Nejdřív skromné, sotva zahánějící zívání, později již docela bohaté, plně zabírající čtenářovu pozornost.
Nejrazantnějším lodním dělem Spiknutí Ryšavého vlka je právě
konspirační zápletka. Vtáhne do děje a drží čtenáře v napětí. Jak
jenom hlavní hrdinové spiknutí rozlousknou? Kdo za ním vůbec všechno
stojí? Pomineme-li drobné logické nesrovnalosti, tak jsou to konspirace,
které příběhu foukají trochu svěžího větru do plachet.
Druhým hlavním stěžněm, na kterém první díl cyklu Dobrodružství
Chartrandu stojí, je slušná řádka klišé. Hodný čaroděj, zlý
čaroděj. Magický artefakt. Zlá macecha, škodící hodné dcerce, bohužel
tatínek na to nemůže přijít, prostě jeden by se smál, až by se za
břicho popadal, anebo možná i rozbrečel. To by snad nebylo potřeba, za
klišé se rozhodně nestřílí ani nehází přes palubu. Nadchnout ovšem
pořád omílaná písnička nemůže.
Spiknutí Ryšavého vlka je poctivou fantasy, nebalancující mezi žánry.
Dokazuje to slušivou řádkou zajímavých fantaskních stvoření. Ve spoustě
jiných fantasy knížek na ně nedojde, nebo jen zcela okrajově, takže buďme
rádi, že si s nimi dal autor práci. Stejně bych se mohl vyjádřit
o magii – čaruje se. A čaruje se hodně! Simsalabim, je to taky docela
klišé, ale určitá klišé klasická fantasy potřebuje a když je autor
uchopí za správný konec, není důvod litovat a kupovat papírové
kapesníky.
Slabý rozjezd knížky může leckoho odradit. Obecně je Spiknutí ryšavého vlka příběhem na sotva na polovinu stran než se mu ve skutečnosti dostalo. Jelikož je kniha prvním díl tetralogie, nejedná se o první rozsáhlejší ságu postiženou nemocí rozvleklosti. Méně znalí plavčíci fantastiky nebudou litovat pokud se vydají plavit na palubě Chartrandu. Zkušení Mořští vlci, toužící objevovat nová moře by měli raději sáhnout po jiném titulu.
 |
- Robert V. S. Redick: Spiknutí Ryšavého vlka
- překlad: Zdeněk Uherčík
- Argo, Praha: 2010
- obal: Edward Miller
- 416 stran/ 398 Kč
