(Ne)Šťastné konce, Jim C. Hines
 |
A pak byla svatba, a jestli neumřeli, žili šťastně až do smrti. Tak takto končí většina pohádek. Jenže – opravdu tomu tak bylo? Jak si vypravěči mohou být jisti, že svatba znamenala konec všech problémů a po ní už následoval jen pokojný život? Ze života normálních smrtelníků přece víme, že svatba sice mnohé problémy vyřeší, ale zase jiné přinese.
Takže není důvod si myslet, že manželství prince se Sněhurkou nebo
jiného prince se Šípkovou Růženkou či konečně opět jiného prince
s Popelkou bude už jen procházka růžovým sadem, která ani nestojí za
zaznamenání.
To spíš … ano, spíš si můžeme myslet, že další jejich život se
z kategorie pohádek přesunul do kategorie naturalistický román nebo drama,
možná thriller či dokonce horror. A navíc se můžeme oprávněně
domnívat, že ani ta pohádková část spletitých námluv nebyla tak docela
taková, jak se nám snaží pohádkáři namluvit. Víme přece, co dokáže
takový bulvár udělat ze zcela nevinné příhody na královském plese.
Naštěstí jsou tu seriózní autoři, kteří se snaží nejen z života královské rodiny udělat latinsko americkou telenovelu, ale dokonce mají snahu být tak realističtí, jak jim jen zpracovávaný námět dovolí. Jim C. Hines mezi ně rozhodně – nepatří. Ne že by jeho příběh líčící další osud Popelky byl suchým analistickým záznamem, to rozhodně ne. Ale i když má jeho líčení daleko k červené knihovně, není možno ho brát ani jako thriller (a to přestože popisované události jsou hrozivé víc než dost) a ani jako drama (i když dramatických zvratů rozhodně není málo). Je tu totiž ještě maličkost navíc: Občasný lehkovážný humor a záblesky ironie a sarkasmu.
Takže po Popelčině svatbě se nečekaně propletou osudy tří dříve jmenovaných dívek, ovšem Sněhurka, vlastním jménem Ermilina Kurtina z Alessandrie, rozhodně není sladce něžnou květinkou z Disneyova filmu a Šípková Růženka, ve skutečnosti Talie Malak-el-Dašat, zcela určitě nemíní trávit život v manželství s nějakým nekňubou, který ji náhodou vysvobodil ze zakletí. Popelka – pardon, Daniela Břehová, rozená Sklenářová – sice je princeznou až od svatby, ale už má dvorského života také plné zuby.
A pak se naskytne příležitost se z něho vymanit. Má to tedy jeden
háček: Popelčin manžel, princ Armand Břeh, se ztratil a vypadá to, že ho
někdo unesl. Ale kam a proč? A jakou roli v tom hrají Popelčiny nevlastní
sestry, Sněhurčina matka a království víl?
Po pár stránkách je jasné, že kniha vychází z jiného kulturního
povědomí než na jaké jsme u nás zvyklí. Není divu, napsal ji autor
vzešlý z keltsko – anglosaského kulturního okruhu, takže nás nesmí
překvapit, že nadpřirozené bytosti, které se do děje zaplétají v míře
větší než malé, nemají příliš společných rysů s naší pohádkovou
tradicí.
Všichni ti skřítkové, goblini, okřídlené víly, elfové a podobné rasy
ne-lidí se prostě značně odlišují od českých čertů, vodníků, rusalek
a ježibab a v důsledku toho také mají jiné schopnosti, kterými mohou
princeznám pátrajícím po Armandovi pomoci nebo naopak uškodit. Jenže také
máme globalizaci. Nejen průmyslovou, i kulturní. Takže se nesmíte divit,
že pro záchranu Armanda (nebo svou vlastní) využívají princezny
i jiných, poněkud netradičních metod – třeba bojových umění
různých druhů.
Zkrátka a dobře, kdo by od této knihy čekal něco podobného Máchorkám Ilony Daňkové, patrně nebude docela uspokojen. A rozhodně doporučuji si uvědomit, že cílovou skupinou knihy určitě nejsou běžní konzumenti pohádek, tedy děti mladšího školního věku. Nejvíce by se asi mohla líbit těm, kteří jsou označováni jako „young adults“, tedy puberťáci, kteří ale zase považují pohádky za něco, co není dostatečně cool. Pokud tento předsudek překonají, určitě se dobře pobaví i přesto, že se nakonec vše podaří, Armand je osvobozen, vysvobozen, navrácen a mohla by zaznít ta obligátní věta: A pokud neumřeli, žili šťastně až do smrti… Opravdu?
- Jim C. Hines: (Ne)Šťastné konce
- FANTOM Print 2010
- překlad: Kateřina Niklová
- obal: Scott Fischer
- 224stran / 199 Kč
