Královna čepelí, Aaron Rosenberg
 |
Takto cynicky by se dal shrnout osud hlavních postav Královny čepelí.
Jim Raynor, toho času rebelský vůdce na volné noze, je sužovaný vizemi,
z kterých vyplývá jedno – jeho láska oproti všem předpokladům
přežila bitvu na Tarsonis a nyní úpí v zergském zajetí. Jako správný
gentleman tedy neváhá a zorganizuje záchrannou výpravu. Rozhodnutí je to
o to snadnější, že beztak toho nemá mnoho na práci.
V zásadě ani nepřekvapí, že se to celé zvrhne. Raynor a jeho lidé
dorazí pozdě – a Sarrah Kerriganová mezitím změnila na svou touhu po
záchraně názor.
Z akce se stává boj o přežití na nehostinné planetě, kde se krom
zbytků terranského komanda poflakují i Protossové a jacísi divní
Protossové, kteří se navzájem nemají v lásce…
To vše a ještě něco navíc slibuje silný dobrodružný příběh
v hávu military sci-fi. V praxi to však dopadá podstatně hůř.
Pravda, všechny ingredience jsou přítomné. Několik silných momentů,
bojové scény, nutnost různých mezi sebou navzájem nepříliš
přátelských skupin spolupracovat podle hesla „…nepřítel mého
nepřítele…“ a dojde i na několik americky vyznívajících
mentorování, že ne všechno je takové, jak se zdá být, a že historii
píšou vítězové. Ale to vše se nikdy nepropojí do jednoho homogenního
příběhu. Královna čepelí je někdy skvělá (když dojde na boj nebo na
interakce protosských velitelů, je patrné že autor si oboje užívá), jindy
nepřesvědčivá a podivná.
Aaron Rosenberg se také dovedně vyhnul psychologii postav, což příběhu
postaveném na silných emocích a (dřívějších) vztazích mezi hrdiny
rozhodně neprospívá. Kerriganová z toho všeho ještě díky přeměně a
komplexní transformaci osobnosti vyvázla se ctí, ale ta svá traumata nemá
potřebu řešit ani slovně, ani poznámkami vypravěčovými. Na rozdíl od
jiných, kteří sice naznačí, že mají výčitky svědomí z toho, do
jakého slizu zavlekli svoje lidi, ale když dojde na činy a reakce, zůstává
pouze u naznačování a slov.
Podobně to dopadá i s motivy postav, takže v několika scénách na mě
Jim Raynor a jeho vládě loajální protějšek Duke připadali spíš jako dva
chlapci dupající si na pískovišti po bábovičkách a navzájem si
nadávající do ošklivých káčátek než jako zkušení velitelé, kteří
zažili své a kteří se z různých důvodů navzájem nenávidí.
U knih situovaných do prostředí známých z počítačových her bývá
vždy velkou neznámou zvládnutí reálií. Jak moc se počítá se čtenáři
se znalostmi, a jak moc je brán ohled na „nezasvěcené“.
V Královně čepelí se příliš nevysvětluje ani nepopisuje. Rekapitulace
jsou nanejvýš stručné a rychlé, a nechtěla bych být na místě čtenáře
snažícího se naskočit do rozjeté série bez elementárních znalostí
o StarCraftu. Inu, čtvrtý česky vycházející díl…
Být o takových deset let mladší, asi bych si Královnu čepelí patřičně užila a mé pocity z ní by byly převážně pozitivní. Jenomže je mi podstatně víc než těch dvanáct, třináct – a od knih, byť na odreagování, chci i něco navíc. „Něco navíc“ ve smyslu propracovaných postav, dynamický děj a akci. Možná i pár námětů k zamyšlení, vše ve čtivém stylu.
Aaron Rosenberg přitom má skvělé zahájení hry a spoustu vycpávek na téma táboření a stopování ve volné zpopelněné přírodě. Příběh se znova nastartuje až po uzavření „nutného spojenectví“ a v poklidném, přestože zábavném tempu doplyne do finále, kde ho očekává závěr působící jako kříženec mezi zvratem, přípravou pokračování a bohem ze stroje. Fanatici do StarCraftu si Královnu čepelí bezpochyby užijí jako další kamínek do mozaiky univerza, zejména kvůli dramatickým popisům boje se zergy. Ostaní, zejména mají-li větší množství čtenářských zkušeností, však s největší pravděpodobností nebudou jejich nadšení sdílet.
- Aaron Rosenberg : Královna čepelí
- vydal: Fantom print, Ostrava 2010
- překad: Jakub Kovář
- obálka: Glenn Rane
- 256 stran / 219 Kč