Temné uličky, Jim Butcher, Simon R. Green, Kat Richardsonová, Thomas R. Sniegoski
Každé velkoměsto má svá vznosná náměstí a široké bulváry, které rádo předvádí návštěvníkům. Patří k němu však i místa, jimiž se tolik nechlubí. Temné uličky, kam turisté zabloudí jen zcela výjimečně a odkud při nejbližší příležitosti prchají, jako by jim za patami hořelo. Ze všech koutů tady totiž čiší nezaměnitelný odér nebezpečí a ve stínech se skrývá nejedno děsivé tajemství, které může způsobit mnohem víc než jen mrazení v zádech. A každá, i ta sebe kratší návštěva těchto končin něco stojí. Ledaže byste s sebou měli po čertech dobrého průvodce, který se v temných uličkách cítí jako ryba ve vodě.
Hned čtyři takové průvodce nabízí povídková sbírka Temné uličky, kterou před nedávnem vydalo nakladatelství Polaris. Nejsou to žádná „ořezávátka“, ale zkušení borci, kteří už mají leccos za sebou a hned tak něčeho se neleknou. Se dvěma z nich už ostatně měli čest i čeští čtenáři, a jak jediný profesionální čaroděj v Chicagu Harry Dresden Jima Butchera, tak především nejlepší detektiv Noční strany John Taylor Simona R. Greena zatím udělali víc než dobrý dojem. Kromě těchto dvou ostřílených mazáků se v knize představují i dva nováčci: šedochodkyně Harper Blainová Kat Richardsonové a padlý anděl Remy Chandler Thomase R. Sniegoského. A nevedou si vůbec špatně.
Jako první se do Temných uliček vydává Harry Dresden. V novele Válečník se do nebezpečí dostává rodina jeho blízkého přítele Michaela, který si v minulosti jako rytíř kříže udělal pěknou řádku nepřátel mezi „zlými hochy“. Takže to na první pohled vypadá, že se mu některý z jeho bývalých protivníků hodlá právě teď pomstít. Jenže zdání může klamat. To zjistí i sám Harry, který rozhodně nehodlá dopustit, aby jeho přátelé přišli k úhoně. Zaplete se tedy do podivné hry, která může mít dalekosáhlé následky. Neznámému fanatikovi totiž jde o mnohem víc než jen o pár lidských životů…
Jim Butcher rozvíjí příběh ve svižném tempu, které navíc urychluje akčními scénami. Jeho text však není žádná prvoplánová „řezačka“, ale plnokrevné dobrodružství, jemuž nechybí napětí ani překvapivé zvraty. Velmi dobře rozvržená zápletka vede čtenáře k neobvyklému finále, které zaujme svým rozuzlením a pobaví epilogem. Šmrnc a švih příběhu dodává zejména sám hlavní hrdina, jenž se tu představuje v roli správného „klaďase“, který je pro přátele schopen obětovat téměř cokoli. Navíc jeho komentáře a průpovídky jsou naprosto kouzelné a dávají celému textu další rozměr. Harry Dresden se ve Válečníkovi představuje ve své nejlepší formě a jeho novela je podle mě asi tou nejlepší částí knihy. Nakladatelství Triton slibuje na letošní rok dva romány s touto neortodoxní postavou, takže se máme na co těšit.
V následujícím Rozdílu, na kterém po čertech záleží bere John Taylor čtenáře na další výpravu do nitra Noční strany, onoho prohnilého srdce starého Londýna, kam nikdy nedopadne jediný sluneční paprsek. John je zvyklý na nejpodivnější a nejbizarnější zakázky, takže nalézt ztracenou paměť zoufalé ženy by pro něj měla být prkotina. Obzvláště když se jedná o ztrátu o délce jediného dne, při níž jde zejména o události spojené s milovaným manželem. Ovšem pátrání Johna kupodivu zavede do těch nejnebezpečnějších končin Noční strany a rozuzlení případu překvapí nejenom klientku, ale i detektiva samotného. Jak se říká – láska má mnoho podob.
Green vede svůj příběh v klasickém stylu Noční strany, takže se žádné velké překvapení nekoná. John Taylor je takový, jakého ho známe, a většinou dělá přesně ty věci, které od něj očekáváme a pro něž ho máme tak rádi. Ale i on několikrát zazáří, obzvláště když se jeho život ocitne v nebezpečí a je nucen zapojit se do boje. Učiní tak svým obvyklým (podpásovým) způsobem. O oživení a ozvláštnění děje se zatím stará především jeho souputník Mrtvý chlapec, který se tohoto úkolu zhostí s nebývalou vervou a invencí. Zajímavým zpestřením jsou i nová prostředí, kam se čtenář s hrdiny podívá. Jediným slabším místem textu je samotná zápletka, která působí jaksi neslaně-nemastně. John Taylor by si zasloužil něco více sofistikovaného.
Třetí příběh nazvaný shodou okolností Třetí smrt hliněného psíčka je příležitost pro Kat Richardsonovou. Hlavní hrdinka jejího textu Harper Blainová má jisté paranormální schopnosti, které mimo jiné zahrnují také možnost vidět a někdy i komunikovat s mrtvými. To se jí právě neobyčejně hodí, protože podle podivné závěti jisté bohaté ženy má odjet do Mexika, aby tam na Den mrtvých položila sošku hliněného pejska na hrob jistého Hectora Pureceta. Za tuto nepříliš náročnou prácičku má následně vyinkasovat poměrně značnou sumu peněz. Harper ovšem není včerejší, takže tuší potíže. Dříve než položí sošku na hrob, hodlá zjistit, co se skrývá v pozadí. A během pátrání narazí na dobře ukrytého kostlivce ve skříni.
Richardsonová dodává Temným uličkám ženský prvek. A to nejen tím, že je hlavní postavou její novely je žena. I celkové pojetí textu se poněkud odlišuje od obou předchozích příběhů. Autorka více než na akci sází na detektivní motiv a důkladné prokreslení jednotlivých postav i temné atmosféry. Velmi dovedně zvyšuje napětí, které nakonec kulminuje ve finální scéně. Pohrává si také s hororovými prvky, což dodává jejímu příběhu temnější nádech. Harper Blainová se snaží rozplést propletenec příčin a následků, jež vyústily do několika nepotrestaných zločinů. A stává se svědkem závěrečného dějství tragédie, které se odehrává právě během noci Dne mrtvých na starém hřbitově. Odlišnost tohoto textu od ostatních v knize ještě umocňuje jeho vyznění a dává mu punc jedinečnosti.
Posledním průvodcem v Temných uličkách je padlý anděl Remy Chandler v novele Thomase R. Sniegoského Noemovi sirotci. Jak již asi tušíte, Noe z názvu je samozřejmě židovský patriarcha a stavitel Archy, kterému se podařilo přežít až do dnešních dnů. Stal se ale z něj podivínský samotář přímo posedlý myšlenkou na tvory, kteří byli Bohem odsouzeni zahynout během potopy světa. Jednoho dne je Noe nalezen zavražděný na staré ropné plošině. Remy Chandler má zjistit, kdo je Noeho vrahem. Čím hlouběji se ovšem do případu noří, tím spletitějším a podivnějším se stává. V Remym navíc sílí pocit, že se jeho pátrání kdosi snaží zneužít pro vlastní cíle. A to se mu vůbec nelíbí.
Sniegoského novela je založena na originálním nápadu, který autor výborně rozpracoval a dovedl do konce. Spojení biblického motivu a anděla, který se vzdal nebes, aby mohl žít na Zemi, působí už samo o sobě dost neobvykle. Tím, že autor děj zasadil do současnosti, dodal příběhu nečekaný podtext, který ještě zdůrazňuje zoufalá snaha hlavního hrdiny co nejvíce se přiblížit člověku. Remy Chandler se sice občas jeví jako poněkud bolestínský introvert, který příliš dumá nad složitostí života, ale to je celkem pochopitelné, protože teprve před nedávnem ztratil milovanou bytost. Když ovšem opravdu o něco jde, projeví se jako skutečný muž činu a dokáže zahořet spravedlivým „hněvem“. A to přesto, že každý výbuch jeho andělské podstaty ho vzdaluje vytouženému a nedosažitelnému lidství. Některé zločiny jsou prostě příliš děsivé, než aby mohly zůstat nepotrestány.
Příběhy s paranormální tématikou se v poslední době těší stále větší přízni čtenářů. A jejich protagonisté nemusí být jen nyní stále módnější upíři či vlkodlaci. Důkazem jsou právě Temné uličky, kde se žádní krvesajové ani proměněnci nevyskytují. Jim Butcher, Simon R. Green, Kat Richardsonová a Thomas E. Sniegoski ukazují, že nadpřirozeno nabízí mnohem rozmanitější spektrum čtenářsky atraktivních témat a námětů. Spojujícím prvkem jejich tvorby přitom jsou nejen nadpřirozená témata, ale také jejich kombinace s detektivními motivy. Právě to dodává příběhům originalitu i přesah. Detektivům s nadpřirozenými schopnostmi se prostě odolává jen velmi těžko. A po takové ochutnávce, jakou byly Temné uličky, nezbývá než doufat, že se s Harrym Dresdenem, Johnem Taylorem, Harper Blainovou a Remym Chandlerem zase co nejdříve setkáme.
- antologie: Temné uličky
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2010
- přeložil: Josef Hořejší
- obálka: Chris McGrath
- 304 stran / 239 Kč