Dcera čisté krve, Anne Bishopová
 |
Naskočme na pavučinu, chytněme vítr a nechejme se unášet do kruté říše Terreile, kde vyrůstá malá Jaenelle, podle věštby nejmocnější Čarodějka a budoucí Královna říše Temnoty.
V prvním díle trilogie Černých drahokamů je nám představen svět, který není určen v čase ani v prostoru a ve kterém vládne lid čisté krve, respektive jeho ženy. Mužům je přisouzena role milenců a ochránců, ale také otroků.
Jaenelle je zvláštní sedmiletá dívenka, kterou její rodina považuje za excentrickou a bláznivou. Všechny ty historky, co jim vypráví, je jen utvrzují v tom, že dívka nerozeznává realitu, a proto ji pravidelně posílají do nemocnice pro duševně choré. Jenže ze Šípova se některé děti navrací navždy poznamenané „hodnými strýčky“ a některé se nevrací vůbec. I v Pekle může být líp než tady. A tak Jeanelle poznává Saetana, když navštěvuje své mrtvé kamarády na ostrově Malá márnice.
Saetan toho za padesát tisíc let viděl a prožil hodně, v podstatě už je na odpočinku a v klidu popíjí své krvavé víno. Tahle dcera jeho duše však udělala v jeho životě vítr a on ukazuje, že ještě neztratil svou sílu. Co ale může vyrůst z nadaného dítěte, jehož výchovu si bere na starost Pán pekla a jeho syn, přezdívaný Sadista?
Americká spisovatelka svou hrdinka Jaenelle obdařila mimořádnými schopnostmi, ze kterých v prvním díle poznáváme jen pár. Jaenelle chodí ve vzduchu, mluví se zvířaty, cestuje po větrech mezi říšemi. Již od narození je nositelkou černých drahokamů, těch nejmocnějších. Barva drahokamů určuje sílu lidu čisté krve, čím tmavší, tím silnější. Jaenelle svou sílu zatím není schopna plně ovládat, přitom by s ní mohla zničit celý svět. Zatím je jen ten nejvzácnější nástroj, který je třeba naladit a který je třeba uchránit před špatnými hráči. Čí ruce jsou však ty špatné? Komu může dívka věřit v tomhle zvráceném světě? Osud Jaenalle přichystal řadu překážek, ale také mocné přátele, přesto je závěr mrazivý.
Příběh začíná téměř pohádkově, stačilo by doplnit jen: „Bylo, nebylo, někdy někde…“ Postav přibývá, děj přeskakuje mezi územími a říšemi, rozuzlujeme rodinné vazby. Jaenellin život se dostává do temných vod a už to není příběh pro děti, jak by se mohlo z věku hrdinky zdát, ale pro otrlejší dospělé.
Autorka to v předmluvě označuje jako příběh o lásce a zradě, o magii a záhadě, o cti a vášni, a o ceně, jakou je třeba zaplatit za uskutečnění snu. Já to vidím jako poutavé vyprávění plné emocí a nevyřešených vztahů, a to nejen mezi Jaenelle a rodiči a Jaenelle a Saetanem, ale především mezi Jaenelle a Daemonem. Nejnebezpečnější, nejkrutější a nejpřitažlivější muž říše byl celých sedmnáct set let využíván jako sexuální otrok, a možná by už dávno ukončil svůj bezcenný život, kdyby neznal věštbu o příchodu Čarodějky, jediné Královny, které bude ochotně sloužit. Teď je tady a Daemon s ní prožívá její dětské hry a obdivuje její moudrost, než se vše začne řítit do propasti.
Překladatelce se podařilo zachovat autorčin vytříbený poetický styl, na více než pěti stech stránkách s námi příjemně pohupuje na pavučinách snů, ale dokáže švihnout bičem, když to situace vyžaduje. Některé dialogy si užíváte a vracíte s k nim znovu, třeba když Janelle učí chodit Daemona ve vzduchu nebo pokládá své všetečné otázky Saetanovi.
Přes všechnu temnotu jde o romantický příběh, i když ta romance je zatím v plenkách. Není to nic akčního, žádné souboje či bitvy, tady se bojuje pomocí magie, a o to tvrději.
- Anne Bishopová: Dcera čisté krve
- vydal: Triton, Praha 2010
- přeložila: Jana Odehnalová
- obálka: Larry Rostant
- 528 stran / 318 Kč
Autorka recenze je redaktorkou webu Děti noci.
