Zabíječ elfů, Nathan Long
 |
Felix Jaeger putuje ve společnosti trolobijce Gotreka už více než dvacet let a za tu dobu tihle dva prošli pořádný kus Starého světa Warhammeru. Na svých cestách se přitom vůbec nenudili, utkali se totiž s řádkou různých nestvůr, bestií, mutantů a vyznavačů Chaosu, což mělo v drtivé většině případů pro jejich protivníky fatální následky. Gotrek se „popasoval“ se samotným démonem, a Felix dokonce zabil nefalšovaného draka! Což je čin, který by mu zcela jistě mohl závidět nejeden skutečný říšský hrdina. Vlastně, když se to vezme kolem a kolem, se Felix za dvacet let takovým hrdinou stal také!
Jenže pro svého otce Gustava je stále nezdárným synem, který zahodil všechny výhody, jichž se mu od něj dostalo, aby se mohl nazdařbůh toulat světem. Což mu neváhá dát jasně najevo i při první návštěvě rodného domu po incidentu, který byl na počátku Felixova spěšného odchodu. Ale přes všechny silácké řeči umírající Gustav nyní nutně potřebuje Felixovy schopnosti. Před lety se totiž zapletl do jistého nelegálního obchodu a syn jeho bývalého společníka ho nyní vydírá dokumenty, o které by určitě měli eminentní zájem zejména říšští celníci. Proto Gustav Felixe žádá, aby v jeho jméně odjel do Marienburgu a kompromitující materiály získal.
A tak se Felix s Gotrekem vydávají na cestu. Změna vzduchu jim ostatně přichází docela vhod, kdosi se je totiž v Altdorfu pokusil dosti nevybíravým způsobem zlikvidovat. Na lodi se překvapivě potkávají se starým známým, čarodějem Maxem Schreiberem, jenž provází mladou věštkyni Claudii Pallenbergerovou sužovanou vizemi o zkáze a zmaru. Ovšem ani v Marienburgu se Gotrekovi a Felixovi nedaří o moc lépe. Jednání s vyděračem se nevyvíjejí právě nejlépe, navíc onen neznámý z Altdorfu je stále pronásleduje. Naštěstí si jejich pomoc vyžádá Max. Podle Claudie se zanedlouho objeví hrozba, která se týká nejen Marienburgu, ale dokonce i celé Říše. Hrozba, která přijde z moře. A tak nezbývá nic jiného než se jí vydat vstříc. A jak jinak než na lodi…
V desáté knize se Gotrek i Felix zapletou do šíleného dobrodružství, které jako vždy ohrožuje jejich zdraví a životy. Ale to pro ně není nic nového. Do pozice jejich protivníků se ovšem tentokrát dostávají elfové. Tedy, abychom byli přesní, elfové temní čili druchii. A ti jsou na rozdíl od většiny přívrženců Chaosu víc než dost inteligentní, což z nich v kombinaci s jejich zvráceností a nemilosrdností dělá velmi nebezpečné nepřátele. Navíc není radno podceňovat ani jejich schopnosti v oblasti magie či bravurní ovládání zbraní, o čemž se Gotrek i Felix zanedlouho přesvědčí na vlastní kůži, a tato zkušenost je pro ně alespoň zpočátku značně stresující. Ale všeho do času. Navíc je tu stále onen neznámý, který se je snažil zničit už v Altdorfu a Marienburgu. A jak se zdá, ani moře Spárů pro něj není dostatečnou překážkou v naplňování plánů. Tomu chlápkovi ale musí Gotrek a Felix ležet v žaludku!
I tento Longův příběh má rychlý spád a je nabitý akčními scénami všeho druhu. Autor rozvíjí text ve dvou dějových liniích, z nichž ovšem hlavní pozornost věnuje událostem kolem Gotreka a Felixe. Ti se pod jeho vedením musí vyrovnat se zcela novými protivníky, kteří se překvapivě ukazují jako poměrně obtížně zdolatelní i pro samotného trolobijce, natož pro člověka, přestože se jedná o ostříleného válečníka. Temní elfové také umožňují Longovi představit úplně nové, zajímavé prostředí, jež tvoří atraktivní a neokoukané kulisy, v nichž se příběh odehrává. To vše dává Zabíječi elfů potenciál k jednomu z nejlepších dílů série.
Long však nabízených možností využil bohužel jen zčásti. Poměrně solidně jsou odvedeny bojové scény, ačkoliv i ty občas působí dojmem jakési nedotaženosti. Obdobné je tomu i u pojetí postavy Gotreka, který přes všechna slova o děsivé trudomyslnosti a melancholii působí často docela živě a životaschopně. Poněkud nezvykle také vypadá jeho přerod z bojechtivého svalovce impulzivně spoléhajícího především na sílu a zbraně v „myslitele“, jenž se dokonce několikrát stane zachráncem celé výpravy. Oproti tomu Felix zůstává stále stejný a je vykreslen neobyčejně věrohodně, přičemž jeho vnitřní monology, poznámky a komentáře patří k nejvýraznějším znakům celého příběhu.
Ani pokud se týče úsměvnější stránky textu čili černého humoru a různých vtípků, které jsou pro většinu Gotrekových dobrodružství tak charakteristické, si Zabíječ elfů nevede právě nejlépe. Long humorem nijak nehýří a dává přednost spíše vážnější poloze. Dokonce i tak skvělý nápad založený na milostném poblouznění mladinké věštkyně k Felixovi autor rozpracovává jen velice opatrně a toporně. Sice ho nakonec dovede do finále, ale z tohoto motivu se dalo vytěžit mnohem více. Navíc Claudiiny techtle jsou jednou z mála odlehčujících sekvencí příběhu. Celkově tak kniha působí dost nevyrovnaným dojmem, přičemž slibuje mnohem více, než nakonec čtenáři dává. Ačkoliv Zabíječ elfů není špatný, promarněné šance je škoda. Nezbývá než doufat, že následující Zabíječ šamanů bude lepší.
- Nathan Long: Zabíječ elfů
- vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm 2009
- přeložila: Leona Malčíková
- obálka: Geoff Taylor
- 312 stran / 249 Kč
