Zakalená, Elizabeth Bearová
 |
Je známo, že váleční veteráni, zvláště ti, kteří se účastnili těžkých a krvavých operací, mají problémy vyrovnat se s odchodem do výslužby a najít si správné místo pro život. Jenny Caseyová je veterán, je ve výslužbě a má problémy. I když … ty její nepramení jenom z toho, že služba v armádě jí způsobila tělesná i duševní traumata, z nichž se vzpamatovává už léta. Ono taky žít s tělem, které je vyspraveno pomocí biorobotických implantátů více méně experimentálního charakteru, není úplně jednoduché. Zvlášť když se musela vypořádat se skutečností, že součástí služby bylo dlouhodobé užívání stimulantů a posléze překonat závislost na nich. Když se k tomu přidá ještě to, že jen rozbor jejích motivů pro vstup do armády by mohl být rozsáhlým dílem na úrovni doktorské disertace, je jasné, že tato veteránka má na průšvihy zaděláno jaksi z principu. A teď ještě ke všemu implantáty, které po léta zatěžovala mnohem víc, než se při jejich instalaci považovalo za možné, začínají vypovídat.
Tak takto uvede svou hrdinku Elizabeth Bearová do děje. Žádné dlouhé úvody, seznamování se s postavami nebo vysvětlování výchozí situace. Hezky rovnou doprostřed pořádně dramatických událostí, kdy jde o život nejen Jenny, ale taky jejím přátelům, známým i zcela náhodně na nevhodném místě v nepravém čase se nacházejícím kolemjdoucím. Kdo a proč najednou ohrožuje docela spokojeně existující gangy na poněkud zdevastovaném předměstí Hartfordu, je objasňováno jakoby mimoděk a na přeskáčku s ozvěnami událostí, které se staly v rozmezí několika desítek let a které postupně skládají celkový obraz. Jako když skládáte puzzle: nejdřív se objeví okraj, pak se vyloupne několik zdánlivě nesouvisících klíčových scén, které se nicméně postupně spojí a nakonec jsou doplňovány kousky splývajícího pozadí či stínů. Ale teprve když všechny dílky zapadnou na své místo, objeví se obraz ve své celistvosti.
V Zakalené se ovšem k celkovému obrazu nemáme šanci dostat, vždyť se jedná o první díl trilogie, která nevznikla nastavením úspěšného románu, ale od začátku byla koncipována do tří částí. I když se příběhy hlavních postav Zakalené postupně propojí, přece jen cítíme, že jiné stejně významné motivy ještě čekají na to, aby byly nalezeny, složeny a hlavně umístěny na své místo. Své poslední slovo totiž zcela jistě neřekli ani další hrdinové, kteří se jakýmkoli způsobem do osudu Jenny Caseyové zapletli, ať už to byly zásahy cílené nebo bezděčné. A také se musíme dovědět, zda Jennyin téměř paranoidní postoj k jejím bývalým i současným chlebodárcům má své opodstatnění a jak se bude dařit Richardu Feynmanovi a co bude dál s Gabem Castaignem a jeho dcerami a… A tak přestože se čtenář ani trochu nenudí, na konci Zakalené zjistí, že to, co doteď považoval za dostatečně dramatickou a nosnou zápletku, je ve skutečnosti jen úvodem nezbytným k rozehrání vlastního dramatu. Další fáze příběhu je zde nicméně jasně naznačena a bude velmi zajímavé se dovědět, jakými cestami autorka své hrdiny povede k jeho rozuzlení.
Po stránce formální je kniha vybavena s pečlivostí, která je u vydavatelství Laser–books standardem. Překlad Tadeáše Pelecha dává znát, že překladatel rozumí své mateřštině a využívá jejích možností s bravurou. Zdůrazňuji to proto, že i když těch vyloženě odbytých a nepovedených překladů ubývá, přece jen je stále potěšující, když překladatel nejen že převádí smysl napsaného, ale učiní tak s lehkostí a grácií. Text se pak čte mnohem lépe i v pasážích, které nejsou vyloženě dějové a zachycují spíše obrazové vjemy a vnitřní svět jednajících postav. I když, přiznejme si, těch vysloveně lyrických pasáží zde mnoho nenajdeme. Dalo by se možná polemizovat o zvolené formě překladu rozhovorů, které spolu vedou frankofonní postavy (kapitálky v hranatých závorkách hned za originálním textem), ale ať by byla zvolena jakákoli jiná, nikdy by nebyli spokojeni všichni. Neznám originál, je možné, že takto jsou francouzské texty převedeny už tam – pak je správné tuto formu zachovat i v překladu.
Obálka Jana Doležálka v příjemných sépiových tónech působí dojmem staré fotografie – zobrazená situace je s touto formou v zajímavém kontrastu. Jenny sice nevypadá na těch proklamovaných téměř padesát a je taky až příliš pohledná, ale jestliže ji tak výtvarník vidí, proč ne.
Po všech stránkách povedená kniha má jen jednu vadu: Zakalená není vzápětí následována dalším dílem trilogie.
- Elizabeth Bearová: Zakalená
- vydal: Laser-books, Plzeň 2009
- přeložil: T. Pelech
- obálka: J. Doležálek
- 349 stran / 239 Kč