Cena krve, Tanya Huffová
 |
Jak se zdá, po Věku Keltů přišla Éra čarodějů, aby byla vystřídána Dobou upírů. Alespoň nabídka na pultech knihkupectví tyto trendy naznačuje, jen jejich střídání je poněkud rychlejší než historický, či dokonce geologický vývoj.
Po vlně pseudokeltských legend a po záplavě opusů o mladistvých adeptech umění čarodějného se tedy do centra pozornosti dostávají upíři. Navíc se zdá, že v současnosti je přehodnocován přístup k těmto pijákům krve jako k elementům veskrze škodlivým, nebezpečným a zavrženíhodným. Vlastně se upíři z kategorie hororů přesouvají spíše k thrilerům či městské fantasy, nebo dokonce až do sfér romantické četby paní a dívek. A také se zdá, že tento nový pohled na upíry přinášejí především ženské autorky, které navíc mají tendenci vytvářet delší série se stejnými hrdiny. Jako první se k nám s tímto pohledem na věc dostala Laurell K. Hamiltonová a její Anita Blakeová, pak si s upíry zadaly hned dvě hrdinky Petry Neomillnerové (vlastně jen Lota, v případě Tiny Salo si s upírem zadala už její matka), následovala „měsíční“ série Stephenie Meyerové – a teď tedy máme možnost seznámit se s další zástupkyní této vlny, Tanyou Huffovou a jejími Krevními pouty.
Anita a Lota mají své vztahy s upíry ulehčeny tím, že žijí ve společnosti, která existenci upírů a jiných ne-lidských ras akceptuje, dokonce je často na jejich existenci závislá. Hrdinové Krevních pout – stejně jako Tina Salo – se musí vyrovnat se skutečností, že náš dnešní svět jejich existenci popírá a prohlašuje je za výplod nezdravé fantazie. Přesto se nutně stává, že se projevy upíří přirozenosti nepodaří zcela ututlat – a pak je na hrdinech a hrdinkách popisovaných dobrodružství, aby se s tím nějak vyrovnali. No a protože projevy upírů zcela přirozeně mají souvislost s nějakou krvavou událostí, je nasnadě, že nejlepším žánrem, v němž je možno se jim věnovat, je detektivka či krimithriler. I Tanya Huffová zvolila pro uvedení upírů do naší společnosti příběh s kriminální zápletkou.
Svědkyní podivné vraždy se totiž stala soukromá vyšetřovatelka Vicki Nelsonová, dříve policistka z kriminálního oddělení policie v Torontu. Ze služby musela odejít kvůli svému zhoršujícímu se očnímu onemocnění, které způsobuje, že je v noci prakticky slepá. A protože k té vraždě došlo v šeru v metru, není jisté, co vlastně Vicki viděla.
Po pachateli zločinu samozřejmě pátrají i Vickini bývalí kolegové z policie, zvláště její nejen pracovní partner Mike Celluci. A bez povšimnutí nemůže zůstat vražda ani v upírském světě, protože takové brutální projevy způsobují, že upírské inkognito může být prozrazeno. Dnešní upíři jsou totiž velmi opatrní ve svých projevech, krev pijí jen velmi opatrně a pouze tak, aby svůj zdroj neohrozili na životě a aby jejich reálná existence zůstávala i nadále ve sféře beletrie a filmu a aby na ně náhodou lidi přece jen nezačali zase věřit. Každý má proto nějakou krycí identitu, občanské povolání umožňující mu pohodlnou existenci a klidné místo k přečkání nepříjemného dne. Ne, na hřbitově ne. Příjemný zatemněný byt je přece mnohem pohodlnější. A každý kriminální čin, který mohl být spáchán nezodpovědným upírem, takovou spokojenou existenci ostatních ohrožuje.
Do pátrání po pachateli se tedy zapojuje i Henry Fitzroy, nemanželský syn Jindřicha VIII., zemřelý a změněný v upíra ve věku sedmnácti let. Má tedy již víc než čtyři sta padesát let zkušeností s tím, jak uklidnit nebo úplně eliminovat upíra, který neumí své choutky usměrnit na únosnou míru.
Souběžné pátrání brzy zapříčiní setkání Henryho s Vicki, která sice nerada, ale přece existenci upírů a posléze i Henryho pomoc akceptuje, a dokonce působí jako zprostředkovatel předávání informací mezi ním a Mikem, který do poslední chvíle v existenci upírů neuvěří.
Máme tedy pohromadě trojici, jež v dalších dílech zcela určitě zažije další pátrání po zločincích, kteří ohrožují nejen lidi, ale i upíry, a znepříjemňují život i jiným ne-lidským tvorům. Trojici, ve které to zcela jistě bude jiskřit nejen po stránce profesní. Vždyť upíři sice pomalu, ale přece jen stárnou, takže Henry dnes má vzhled atraktivního třicátníka a značnou přitažlivost pro osoby opačného pohlaví. No a Mike s Vicki už dávno nejsou jen bývalí partneři z práce. Máme se tedy na co těšit.
V centru autorčiny pozornosti je samozřejmě ženská postava a oba muži jí víceméně pouze přihrávají, ale vůbec to není tak, že by Vicki vše geniálně a na první pokus vyřešila. Pomoc policie i pomoc upíra potřebuje, vlastně je na ní závislá, ale přece jen je vše nazíráno skrze její – byť špatně fungující – oči.
Ve srovnání s ostatními obdobnými příběhy této nové vlny upírských historek je možné prohlásit, že Tanya Huffová rozhodně nemá důvod se stydět za své dílo a není divu, že dosáhlo slušného čtenářského ohlasu a komerčně bylo úspěšné v takové míře, že stálo za to, aby bylo zpracováno do podoby neméně úspěšného televizního seriálu. Měli jsme možnost ho vidět dokonce i u nás – před nějakou dobou Krevní pouta vysílal kanál AXN a je docela možné, že ho za čas zase zopakují. Pokud mě paměť neklame, inspirace knihami byla pro seriál opravdu jen inspirací a Henrymu je v něm věnována mnohem větší pozornost než v knihách.
- Tanya Huffová: Cena krve
- vydal: Brokilon, Praha 2009
- přeložil: Pavel Musiol
- obálka: Lukáš Tuma
- 304 stran / 238 Kč
