Krvavé koleno, Laurell K. Hamiltonová
 |
Popáté mají čeští čtenáři možnost setkat se s oživovatelkou mrtvých a zároveň licencovanou popravčí upírů Anitou Blakeovou. Popáté mohou sledovat její profesní zrání a vývoj jejího citového života. Popáté se mohou seznámit s dalšími novinkami ze společenského i kriminálního prostředí světa, kde nebýt tak docela člověkem nebo být po smrti vůbec není na překážku pro bohatý rodinný, profesní i citový život.
Jen se musíte vyrovnat s tím, že váš přítel – šéf – kolega – společník – partner (či do jaké kategorie dotyčný ve vztahu k vám patří) je použitelný jen po omezenou dobu. A že se bohužel jedná právě o tu část dne, kterou jsou naopak živí lidé navyklí využívat ke spánku. Nebo se musíte smířit s tím, že dotyčný se sice nevyhýbá dennímu světlu a slunci, ale zato není právě nejlepší nápad domlouvat si s ním schůzku na úplňkovou noc. I když se můžete domnívat, že o světě, v němž se Anita pohybuje, už víte prakticky všechno, není tomu tak. V Krvavém kolenu (v originále Bloody Bones) máme možnost seznámit se s dalšími zástupci světa bytostí nelidské podstaty. Jednak se nám do děje zaplete potomek rodu, který se zapletl už v minulosti, a to s elfy. Děj tak získává nové možnosti, protože komplikace, jež může způsobit elfská magie, jsou zase jiného rázu než soupeření upírských vládců nebo boj o pozici v hierarchii vlkodlačí smečky. Další problémy přináší uvězněné strašidlo. Jedná se o ducha, o němž jsem v našich končinách neslyšela, takže mi zpočátku jeho jméno nic neříkalo. To, že název knihy není jen názvem poněkud excentrického baru, jsem zjistila až ve chvíli, kdy to prozradila jeho spolumajitelka Anitě. U nás si to zkrátka se zlobivými dětmi vyřizují zcela jiní tvorové. Jinou inovací je upír – pedofil.
A přitom celá záležitost začala docela nevinně – lukrativní nabídkou na vyřešení majetkového sporu o pozemky probuzením nějakých mrtvých, kteří by pravdivě sdělili, čí že to je na tomhle kopci pohřebiště. Taková instruktážní prácička, ne úplně jednoduchá, ale právě proto zcela vhodná pro zaškolení Anitina momentálního pomocníka Larryho, jinak studenta St. Louiské university, který se chce věnovat stejné profesi jako jeho školitelka. Je mladý, nezkušený, ale plný elánu a nadšení pro věc. Tam, kde Anita musí do důsledku využívat svých zkušeností a hlavně přirozeného nadání přesahujícího běžné schopnosti oživovatele, Larry může nedostatek zkušeností nahradit svou přece jen větší mužskou sílou. Jenže někdy ani kombinace zkušeností s nadšením a silou nestačí. Zvlášť když se ukáže, že zakázka, kvůli které se Anita s Larrym vydali ze St. Louis na venkov, kamsi do hor nedaleko městečka Bransonu, kde jediné vzrušení obstarává sobotní party v restauraci Krvavé koleno, není zase tak docela nevinná. Je nutno opět spolupracovat s policií, ale tady to není Dolph, který je na Anitiny způsoby zvyklý a je ochoten je tolerovat. Zde má Anita s policií problém, neboť venkované neradi vidí, když jim do práce zasahuje někdo cizí, navíc civil a ještě ke všemu ženská. Komplikace se množí, zápletka se utěšeně zaplétá, Anita musí povolat na pomoc Jeana Clauda a nechtíc tím ohrozí nejen jeho postavení v St. Louis, ale i jeho bytí vůbec. V náležitě dramatickém a krvavém finále se nakonec vše uvede na pravou míru, původce zla je potrestán, ukáže se, že chamtivost a využívání nekalých praktik se nevyplácí, Anita opět odolá svodům Jeana Clauda a opět se nedostane k jednoznačnému vyřešení vztahu s Richardem. Vlastně Richard se v tomto díle k nějaké významnější akci nedostane vůbec, jsa pracovně vázán v St. Louis.
Po překladatelsky a redakčně mírně nezvládnutém minulém dílu se tentokrát podařilo navázat na názvy zavedené v prvních třech dílech, takže čtenář už není maten jejich odlišným zněním. Překladateli i redaktorovi za to patří dík, i když by takový přístup měl být samozřejmým standardem při překládání sérií.
Série Anitiných příběhů už zapadla do jisté rutiny: Na začátku je Anita vyslána vyřešit záležitost sice obtížnou, ale zdánlivě nekomplikovanou, ze které se ovšem vyklube zapeklitý oříšek. K jeho vyřešení musí nejen zmobilizovat všechny své síly, ale také využít pomoci lidských i nelidských spolupracovníků. Po sérii dalších komplikací nakonec vše bez větších škod na zdraví zvládne a získá další body v pomyslném žebříčku kvality oživovatelů, popravčích i detektivů. Na tuto jednoduchou kostru je naroubován pokaždé trochu jiný příběh, kdy se Anitě do cesty pletou stále nové druhy příslušníků toho poněkud iracionálního světa, který však pro ni je přirozenou skutečností. Pokud řeší problém v prostředí už známých druhů nelidí, jsou buď hrozivější, než ti předchozí, nebo tvoří nějakou jejich neobvyklou variantu. Přesto se autorce zatím stále daří nacházet takové zápletky, které nejsou jen pouhou variací na dané téma, ale vždy přinášejí alespoň kousek nějakého inovativního přístupu k problému, jenž je řešen. V Krvavém kolenu je to například možnost kooperace (dobrovolné či vynucené) různých druhů nelidí, která těm dominantnějším přináší abnormální povýšení schopností. Tím, co sérii o Anitě Blakeové odlišuje od jiných takových příběhů, je onen stále nevyjasněný vztah mezi ní a jejími dvěma nápadníky, neboť Anita se nemůže a nejspíš ani nechce rozhodnout pro jednoho z nich. Profesionální spolupráce s jedním či druhým tak nastoluje mimo běžných pracovních vztahů i určité erotické až sexuální napětí, které jí dovoluje i ne zcela obvyklé postupy při řešení vzniklých problémů.
Krvavé koleno představuje v tomto konceptu další článek v řetězu, ani slabší, ale ani silnější, než předchozí. Kouzlo novosti autorčina způsobu vedení příběhu už sice trochu vyprchalo, ale stále jsou Anitiny příhody v kategorii nekomplikovaného čtení pro chvíle oddechu sérií s vyšší úrovní než běžné vlakové čtivo.
- Laurell K. Hamiltonová: Krvavé koleno
- vydal: Triton, Praha 2009
- přeložili: Pavel Toman
- obálka: Alžběta Trojanová
- 336 stran / 238 Kč
