Vzhledem k tomu, že se mi zhruba dvoustránkový příspěvek před chvílí smazal, budete alespoň ušetřeni velké části mých citových výlevů :-). Jelikož se mi antologie do spárů dostala teprve před chvílí, rád bych se podělil jen o pár poznatků (často spíš pocitů), než o ucelenější hodnocení. Dříve, než jsem se konečně odhodlal knihu pustit z ruky, přemohla mne potřeba přečíst si alespoň 2 povídky mých nejoblíbenějších autorů - Billa Kinga a Richarda A. Knaaka. Nadšení Ač podobné překvapení nebylo nikde inzerováno, dorazila kniha s plakátem, na němž se vyjímá motiv z přebalu knihy (díky). S tím souvisí můj druhý dík věnovaný Petru Willertovi za již zmíněnou překrásnou barevnou ilustraci, jakož i za všechny černobílé uvnitř knihy. Obě věnované Knaakově i Kingově povídce nádherně dokreslovaly atmosféru. Nadšení nezmizelo ani po sundání přebalu - tmavě rudé desky ladí se vkusně vybraným stříbrným písmem, což je drobnost, již možná ne každý ocení, ale mě potěšila. Leč nic není černé nebo bílé (snad kromě magie), proto i já objevil pár mušek. Menší rozčarování spojené s pochopením Papír. Člověk by u tak výstavního počinu mohl doufat v pěkný bílý tvrdý papír. Samozřejmě nebýt ceny. Je mi jasné, že by právě tato drobná úprava zabránila mnoha potenciálním čtenářům v koupi (500 stránek je přeci jen 500 stránek). Přesto i zde bych rád vyzvedl právě konečnou cenu, která mi (jako obyčejnému smrtelníkovi) připadá až neuvěřitelně nízko (vzhledem k počtu stran, ilustrací a povídek) a díky vydavateli za ni. Větší rozčarovaní smíšené s pochopením(ne však pro Games Workshop) Když se Felix a Gotrek jmenují Goran a Malik... tak to znamená, že zkrátka Felix a Gotrek nejsou, marná snaha. Jednooký trpaslík s oranžovým hřebenem trčících vlasů hledající smrt, aby vykoupil svůj hrozný zločin, zkrátka není přihlouplý barbar s nadpřirozenou silou sloužící nějakému mágovi. Chápu, že vzhledem k nesmyslným finančním nárokům šlo o nezbytné řešení (a ze strany Billa Kinga vstřícné gesto), ale zabedněnost GW nechápu (asi jejich ochota skončila s předáním pokačování serie do rukou jiného autora). Bill by jim nejlépe vypálil rybník, kdyby zveřejnil, podle svých slov připravenou a vymyšlenou, hrdinskou Gotrekovu smrt (ale chápu, že za ty žaloby ze strany GW to zkrátka nestojí). Drobná (až nicotná) rozmrzelost Z povídky Richarda Knaaka. Děj má opět (jak je u Knaaka obvyklé) rychlý spád, náhlé zvraty, ale mým osobním problémem je nechuť přijmout hlavního záporného hrdinu:-). Možná je to mým (snad až přílišným) nadšením z posledního česky vydaného dílu DragonRealmu, možná je to jen subjektivním a nesmyslným spojením, jež mi při čtení vyvstalo, ale paralela s vynikajícím "Mlčením jehňátek" byla pro mě obtížně zkousnutelná. Více nemá cenu prozrazovat, ostatně posuďte sami. Jinak opět řemeslně skvěle zvládnutá práce dokreslená pěkným překladem (další díky). Napjaté očekávání a sprostá drobná závist :-) Knaakova další povídka, někdo ji četl a já ne... Nebyla by lepší? Vyjde u nás vůbec? A kdy? A o čem je? Pokud se brzy nedočkáme další antologie, asi se odpověď budu muset snažit vymámit z pana Fajkuse jinak :-). Proto velký dík Martinu Fajkusovi za překážky, které musel překonávat, za snahu, s níž přemlouval jednotlivé autory, za čas, jenž musel celému projektu věnovat a vůbec za vše, co se ani nedá vyzdvihnout (oproti jeho tvrzení tak totiž sám neučinil ani zdaleka - ano, opravdu úvodníky někdo čte :-). Závěrem Se omlouvám všem, kdo náhodou dočetli až sem, že jsem své citové výlevy nakonec moc nezkrátil. Poděkování všem autorům, překladatelkám, i Fantom Printu, že se do projektu pustili. A pro případné potenciální nerozhodnuté čtenáře: Neváhejte a antologii si zakupte, i když nejste jako já nadšenými příznivci Knaaka a Kinga, každý si v ní určitě najde to své.

> Rád bych si přečetl Dragonrealm v originále. Minimálně k porovnání Skins je skvělá příležitost za pouhopouhých 12 dolarů: http://www.sff.net/people/knaak/Dragonrealm%20PDF%20stories.html

Dočetl jsem pravda již před nějakou dobou, ale času je ukrutně málo, přesto bych se rád podělil o pár subjektivních postřehů ze zbytku antologie. Předem se přiznám, že jsem (ke své škodě) poměrně pole neorané, co se týče české fantasy, proto těžko mohu srovnávat jednotlivé autory, avšak tím více bez předsudků (ať už pozitivních, či těch odporných) jsem přistupoval k jednotlivým povídkám. Pro začátek jen drobné zamyšlení - docela by mne zajímalo, jak je to se slovensky píšícími autory, totiž zda svůj text píší rovnou česky či jej dají v "originále" (za případnou odpověď díky). Nemám problém slovensky rozumět, číst rovněž ne, ale přeci jen bych asi stylisticky perfektní povídku dohromady nedal. Pokud začnu u zahraničních autorů, pak povídka mistra Feista mne nadchla v tom smyslu, že i s triviálním příběhem s předvídatelným koncem se dají dělat divy, opravdu mě bavila od začátku do konce. Škoda jen nevychytaného detailu, že v předmluvě se mluví o "Poslovi" a překlad nakonec dopadl jinak :-). Zdraví mrtví. Perfektní mnohoznačný název, perfektní hlavní postavy i námět, ale ... nevím, jaký byl originál, takže těžko mohu posoudit, zda šlo o chybu autora nebo překladu, ale u démonů jsem měl poněkud problém si až do konce povídky zapamatovat jména, hlavně proto, že část na mě působila jaksi nepřeloženě. Chápal bych, kdyby pitoreskní přídomky dostali například pouze démoni, ale proč byla část jmen osob naprosto cizích a část z poloviny počeštěná nechápu a upřímně řečeno, občas mi to trhalo uši. Nichollsova Svatokrádež, svižná, příjemně se četla, ale natolik předem nalinkovaná a krátká, že od člověka nechtěla ani špetku invence, nedala mu možnost ani na chvilku zamyšlení, trošku, ne vlastně hodně škoda. Nakonec zůstala jedinou (ač se mi rozhodně dobře četla a možná se i do Orků nakonec pustím, bude-li čas), u které mi po týdnu název neříkal nic a musel jsem se podívat na obrázek (možná je to jen příznak nastupující demence, nevím:-)). U povídky Petry Neomillnerové jsem si přeci jen chvíli zvykal na inspirační zdroje přímo prýštící z jejího textu, snad na každé stránce se mi vybavilo dílo, které jakoby kousky připomínalo, nicméně dohromady sebrané s takovou noblesou, že mne to velmi mile překvapilo a nutno říci, že pobavilo. Kapka krve nepochybně splnila očekávání všech nadšených čtenářů "Ďura Červeňáka". Nejsem žádný moralista a chápu (někdy) umělecký záměr vulgarismů, i tady občas velmi "sedly", ale občas mi to přišlo naprosto zbytečně, nicméně zde záleží na osobním vkusu každého čtenáře. Ostatně Kapka patřila rozhodně k tomu (pro mne) nejlepšímu, co antologie nabídka a proto jsem byl poněkud zděšen, když jsem objevil Svatou válku v jednom nejmenovaném "knihkupetví" za 5 kč (nicméně zatím nemohu soudit, neb jsem nečetl a vlastně ani nějak netuším, co si o této novele myslí sám autor:-)). Stín a žár se mi líbil. Více pravda druhé dvě části, ale vlastně mi to dělení přišlo naprosto zbytečné (možná jsem něco nepochopil :-)). Trošku mi vadily drobnosti typu "prorazit neprorazíme" nebo to, že se mi těžko představují "spoří válečníci", ale to je můj problém. Taky jsem si parádně představil Žárupána (trošku moc české jméno oproti ostatním postavám) a jaké bylo mé zklamání, když do něj Beran narazil a ani neutrpěl popáleniny, natož aby shořel na prach (škoda :-)). Příchod zimy nějak nebyl můj šálek čaje, hlavní hrdinka mi byla mírně protivná, což mne provázelo celou povídkou, ale je to možná způsobeno skutečností, že neznám více z jejího příběhu (ale zkrátka teď ani nemám důvod více vědět chtít). Opět je to čistě záležitost osobního vkusu, ale kdykoli přišla kurzíva, nějak jsem přestával vnímat. A pro mne z československých autorů nejlepší nakonec. Koniáš. Perfektní postava. Donutilo mne to sehnat Na ostřích čepelí (za 150 kč na půl roku starý inzerát považuji za úspěch :-). Škoda jen, že Mira Žamboch je proti dotisku Ostří oceli (jeho důvody jako zastaralost obálky, chybějící novela Pouštní škorpión (z Poslední bere vše) i absence mapy (kterou stejně M. Žamboch jen tak nedodělá :-)) sice chápu, ale pěkné to od něj rozhodně není :-)))). Navíc myslím, že by se Fantomprintu i tak vyplatilo drobné úpravy na přání autora dodělat. Tímto apeluji na ty, kdož by náhodou jedno přebytečné Ostří měli, aby dali vědět .-). Tak to je vše, předem se omlouvám za pravopisné a jiné chyby, ale nemám sílu to celé číst znovu.

> Po dohode s korektorom (Legie nesmrtelných) budem prípadné ďalšie práce dodávať v > slovenčine. Korektor mal totiž problém identifikovať slovakizmy, > ktoré som v texte nechal. Vraj by bol výsledok čistejší, keby to bolo > celé prekladal a následne doopravil sám po sebe. Takto ostali v texte > väzby, ktoré by český autor nikdy nenapísal. Předně díky za odpověď, přesně sem má otázka mířila, ale nechtěl jsem to říct "na plnou hubu" - ostatně předně proto, že šlo o natolik drobné nuance, kdy jsem si nebyl jistý, zda je to opominutí korektora či styl autora, takže to nijak nevadilo. > Je to aj kvôli tomu, že pri románoch existuje celkom slušná šanca, že vyjdú aj na Slovensku. To je asi bohužel trn slovenského trhu, že je přeci jen menší, tudíž drtivou většinu svých děl kvalitní autoři musí vydávat u nás. Ale s tím se asi nedá nic dělat ...

Kdysi byla fantasy jen opomíjeným žánrem zastoupeným jen několika málo autory, kteří museli čelit neustálé a silné kritice. Sami byli považováni za spisovatele (pokud vůbec) s podprůměrnými schopnostmi. Někdy byla takováto díla pokládána vyloženě za brak. Dnes je fantasy pojem. Zcela jistě to má na svědomí i nová vlna autorů, kteří si standardy fantasy přepracovali a doplnili k obrazu svému. Někteří až takovým stylem, že jejich výsledný produkt je něco mezi sci-fi, fantasy a hororem (např. New Weird). Nezabývám se prodejem knih a tak jen odhaduji, že o fantasy je dnes mnohem větší zájem než o sci-fi. Je jasné, že příběh je vždy na prvním místě, ať se již jedná o jakýkoli žánr, ale každý máme rád to svoje. Někdo horor, někdo filosofii a někdo třeba pornografii. V každém jmenovaném případě je dnes skutečně z čeho vybírat a záleží jen na nás, za co jsme ochotni zaplatit či čemu věnovat svůj drahocenný čas... Tato sbírka představuje deset různorodých příběhů, z kterých si vybere snad opravdu každý. Ačkoli fantasy je dost široký pojem. Stačí zmínit klasická jména Howard/Tolkien - Conan/Pán prstenů. V obou případech se jedná o fantasy, ale vzájemně jsou hodně daleko. Každý skutečný fanoušek tohoto žánru v tomto sborníku nalezne několik autorů, které dozajista zná. Některá jména jsou dnes velmi zvučná a častokráte zmiňovaná, jiná méně. Nemá cenu je vyjmenovávat (všechny ani některé), stačí, když si přečtete anotaci. Otázkou však je, zdali se vyplatí tuto sbírku kupovat. Její cena je poměrně vysoká, k tomu je to, dá se říci, každý pes jiná ves. Jako studijní materiál je to dobré a velice vhodné řešení. Zjistíte, jak je to s fantasy ve světě i doma. Nebo může tato kniha sloužit jako odrazový můstek. Pokud se ve fantasy neorientujete, přečtete si od každého něco a co vás zaujme, na to se později zaměříte. Je to rozhodně lepší, než nakoupit deset různých knih od absolutně neznámých autorů a potom na sedm z nich nadávat. Asi málokdo z nás má tolik finančních prostředků, aby to mohl dělat takto. Recenze a osobní dojmy ostatních čtenářů jsou pěkná věc (čím více jich je se stejným vyzněním, tím více se na ně dá i spolehnout), ale každopádně není nad osobní zkušenost...

Hned na začátek je třeba na legiích pochválit dvě věci: za prvé je žánrová, přičemž si vybral čtenářsky atraktivní žánr klasické epické fantasy, který se sice hodí víc do rozsáhlejších práci, ale sluší mu i povídková podoba. druhou věcí hodnou chvály je pak fakt, že jde o mix českých a zahraničních autorů, což je v našich zeměpiských šířkách jev poměrně málo častý, bohužel. Umožní totiž pěkné srovnání kvality našich a zahraničních autorů. Další pěknou věcí je provedení knihy, její obálka a vnitřní ilustrace, takže se kniha může stát obdobou knihovny. Všichni zahraniční autoři poskytli povídky ze svých známých románových cyklů, jedinou vyjímkou je Bill King, který se kvůli autorským právům musel spokojit s nápodobou Gotreka a Felixe. Bohužel nejde o moc povedenou nápovědu, i když nechybí tuny akce a zajímavý nápad, ale chybí charisma hlavních hrdinů. Kůže Richarda Knaaka mají poměry dobrý ústřední motiv padoucha schopného měnit podobu, ale povídce chybí nějaká větší jiskra a lehkost. Tu naopak nabízí povedené povídky od Eriksona a Nichollse. Nejhorší zahraniční povídkou je bohužel Feistův Kurýr, který mě hodně zklamal. Čeští autoři ty zahraniční předčí minimálně v jedné věci, a to v nápaditosti. Týká se to především výtečné Pavelkové, jejíž poetický a skvěle napsaný Příchod zimy, patří s vynikající koniášovkou o zběsilém honu, pomstě a smíření od Žambocha ke klenotům sbírky. Originalitou hýří povídka o návratu dvou bohů zpátky na scénu, bohužel al trpí několika málo neduhy v řemesle a nečte se tak hladce, jak by měla. Méně originální, ale o to lépe zpracované jsou pak poslední dvě povídky, Červenákova slovanská fantasy Kapka krve a variace na zaklínače Zmetek z temnot Petry Neomillnerové, kterou lze brát jako takový malý prolog k samostným románům o zaklínačce Lotě a jejím milostném trojúhelníku. Celkově jde o velmi povedenou knihu, dokazující, že čeští autoři nezaostávají v kvalitě za těmi zahraničními, ab co víc, v leckterém případě je podle mého názoru předčí. Pokud máte rádi klasickou fantasy v nejrůznějších podobách, pak je to pro vás jasná volba.