Detektivní kancelář Kouda začala fušovat do cestovního ruchu. Prý vypraví poznávací zájezd po magických místech v nejslavnějších světových metropolích. Snad ho povede sám velký pan Kosek. Jo, ten, kterýmu se vždycky všechno posere.

František Kotleta, to je prostě značka. Ať už se bavíme o slovanských bozích (Perunova krev), postapo světě (Spad) nebo třeba superhrdinech (Lovci), všichni tak nějak víme, co čekat. Krev, sex, hlášky, fantastiku. Většinou v různých poměrech ingrediencí a s každou další knihou lepší, co se týče výstavby příběhu.

Porno se zápletkou (To je myšleno jako kompliment!)

V třetím svazku o Tomáši Koskovi se Kotleta vrací k povídkovému formátu Příliš dlouhé swingers párty a vyprávění to jenom svědčí. Byť jede vždy podle přiznaného mustru „Kosek přijde a všechno rozjebe, pak se něco posere a Kosek se z toho musí vyšukat“, díky vypointovaným kratším příběhům se trampoty tohoto hrdiny odlišují od zbytku autorovy produkce. Tentokrát se s detektivem a zasvěcencem nadrženého Bakugy podíváme na Kubu, abychom tam potírali odpůrce režimu, do Ústí nad Labem za… bůhvíčím, do Tokya za pavoučky a do Paříže za z mrtvých vstalými Hortem a Gibsonem.

František Kotleta v pěti bodech

1. Pochází z Bruntálu.
2. Dle fiktivního životopisu je o jeho životě známo pouze několik útržků, které obyvatelé Bruntálu sdělují pouze za tučné úplatky a zásadně šeptem.
3. Tak například se mluví o tom, že kvůli konfliktu s Policií ČR se Kotleta dostal na dva roky do vězení v Heřmanicích, kde se seznámil s dílem Jiřího Kulhánka a ihned se stal jeho velkým obdivovatelem.
4. Jeho bibliografie se utěšeně rozrůstá tempem dvě knihy ročně a dnes už čítá přes deset svazků.
5. Podle posledních informací je jeho pravé občanské jméno Leoš Kyša. Kdo je ale tenhle floutek, to nikdo neví. Říkat mu budeme pořád stejně Kotleta.

Za pozornost tu stojí především první dva příběhy, jednak nejdelší a nejpropracovanější, jednak i svým námětem. Autor tu nepopře detailní studium santeríe (Kuba) a cikánské magie (Ústí nad Labem), které udělají z exotických lokací něco ještě zajímavějšího. Tokijský příběh je už pak spíše jednohubka, která zachutí, ale funguje jen jako výplň, a pařížský příběh zase hýří až příliš mnoho motivy na to, aby se v tom člověk orientoval. Přesto vrací na scénu někdejší Koskovy parťáky, uzavírá několik dějových linek a otvírá nové možné další pokračování – jako finále tedy funguje obstojně.

Koleta rafinovanější

I tentokrát bruntálský spisovatel dokazuje, že se s každou svou knihou posouvá. Jistě, už tu nejsou doby Bratrstva krve, kdy příběh jen nahrával akci, kulervoucím hláškám a humoru. Humoru a hlášek ubylo, díky tomu jsou ale údernější. Jejich místo vyplňují zajímavé magické motivy, temnější atmosféra a promyšlenější příběhy. Snad i ten přesah by se z knih dal mezi řádky vyčíst, i kdyby jen na úrovni průpovídek „když se dva perou, třetí se směje“.

Snad jedinou slabinou nejnovější kotletoviny proto zůstávají hlavní postavy, které u předchozích dvou knih jaksi vyčerpaly svůj potenciál a nyní se jen omezují na stereotypizované vypravěče (mrdátor a magič, drsná superagentka, prostitutka, co vždycky skončí u nějakých divných praktik). Možná proto se je autor na posledních stránkách rozhodl navést do nové polohy. Nezbývá než čekat, jak to dopadne. Kotletám zdar!

• František Kotleta: Poslední tango v Havaně (Tomáš Kosek 3)
• Epocha, 2018
• Obálka: Luis Royo
• 328 stran, 299 Kč (v e-shopu Fantasye již za 269 Kč)