Téměř každá vedoucí funkce je psychicky náročná. Více zodpovědnosti a s ní související stres, více podřízených = méně přátel a podobně. Ale to není nic v porovnání s funkcí, kdy na vás záležejí životy desetitisíců mužů a žen spoléhajících se denně na váš úsudek a vedení. Když uděláte chybu v práci, nikdo při tom (obvykle) nepřijde k úhoně. Ale uděláte-li chybné rozhodnutí v poli, může během několika sekund o to nejcennější – svůj život – přijít mnoho lidí. A s tím se člověk musí naučit žít... Kniha Sirotkův osud [Orphan`s Destiny, 2005], u nás vydaná nakladatelstvím Fantom Print v roce 2008, začíná na Ganymedu, kde zastihneme našeho hlavního hrdinu Jasona Wandera při asistenci u Minimyšina porodu. Je to poněkud nezvyklá "operace", ve válečných příbězích se často nevyskytující, ale nakonec novému životu je úplně jedno, kde přijde na svět a alespoň je vidět, že i v armádě jsou normální zdraví lidé. Když Minimyš Jasonovi sdělí, že se svišť bude jmenovat po něm, jeho oči se zalijí slzami. Jemnějším povahám, čtoucím tento příběh, možná také. Bitva na Ganymedu byla vybojována a přeživší vojáci (přesněji řečeno pouhé „zbytky“, neboli bitvu o Ganymed přežilo pouhopouhých sedm procent ze zhruba deseti tisíc mužů expedičního sboru) se na palubě lodi Excalibur vydávají na cestu domů. Při ní dojde k malému incidentu, kdy hlavní seržant Brumby pošle k zemi pucfleka kapitána Braceho - velícímu lodi. Vše nakonec dobře dopadne, ale Jason si v kapitánovi Bracem udělá nepřítele. Stará dobrá Země se ani po pěti letech nedokázala vzpamatovat ze zničujícího útoku Slimáků. Financí je nedostatek. Jelikož jsou všichni přesvědčeni, že Slimáci jsou navždy zničeni, hlavní - globální - myšlenka je snížení výdajů na obranu a vkládání ušetřených financí tam, kde je jich více zapotřebí - to znamená na rekonstrukci světa a jeho ekonomiky. Jason s Howardem Hibblem si však zničením Slimáků nejsou jisti, což však nechce nikdo slyšet. Při čtení jsem si vybavil jistou podobnost s románem Enderův stín. Tam totiž dokud se válčilo, táhli všichni za jeden provaz. Jakmile však byla hrozba jednou provždy zažehnána, ke slovu se dostala politika... Celá první polovina knihy Sirotkův osud se zabývá politikou. Jason je po návratu na Zem "vystavován" jakožto hrdina ganymedského konfliktu a s jeho pomocí si mocní (nový americký prezident) chtějí upevnit svou moc a dosáhnout maximálního vlivu na celosvětové dění. Jason je cílevědomě směrován tam, kde jej chtějí mít a když se nakonec ozve, je mu polopaticky a „politicky“ nastíněno, co by muselo takovýto jeho neuvážený krok nutně následovat. Být loutkou v rukou mocných by se asi nelíbilo nikomu. Takto děj pokračuje, dokud se znovu nevynoří hrozba, o které se do té doby všichni domnívali, že byla jednou provždy zažehnána. A v ten okamžik se politika rychle odsouvá do pozadí a ke slovu se dostává opět vojenská akce, po které všichni fanoušci Sirotčince prahli. Od pokračování dobrodružství Jasona Wandera jsem očekával mnoho. První kniha si mě, jelikož válečnou sci-fi můžu, naprosto získala. Stále akční děj s humornými mezihrami je dokonalá kombinace. Tato kniha se mi však zdála méně humorná než její předchůdkyně. Ale na druhou stranu je pravda, že tuny humoru snad nikdo od válečné sci-fi ani neočekává. On většinou humor a válčení k sobě moc nejdou. Ale i tak v ní lze nalézt mnoho vtipných momentů. Jedna z věcí, které mohly být lepší, je bezesporu obal. Ilustrace na obalu sice nepatří k nejhorším, avšak působí dosti kýčovitě (Charlie Sheen křížený s rudou želvou nindža ve vesmíru). Juraj Maxon nepatřil nikdy k mým oblíbeným ilustrátorům. A ačkoli se jeho styl za dlouhá léta zlepšil, stále mu (jak se zdá) k dokonalosti chybí ještě dlouhá cesta. Nedá se srovnávat s obálkou Freda Gambina na originálním vydání. To ilustrace Marka Hlavateho na první knize působila mnohem lepším dojmem. Ale obal knihu nedělá. Hlavní je samozřejmě příběh. Robert Buettner ví jak napsat skutečně zábavný příběh. Navíc jsou jeho knihy velmi napínavé. V poslední třetině Sirotkova osudu to jde ráz na ráz. Dle hesla zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení se několik bojeschopných jedinců pouští do bitvy, která se zdá prohraná již na začátku. Tentokrát to však nejsou žádné velké bitvy s davovými scénami. Spíše jde o jakousi neschválenou záškodnickou akci pouze několika jedinců, kteří se s myšlenkou, že naděje umírá poslední, odhodlají k poslednímu zoufalému pokusu o zachování lidské rasy. Tato kniha je zábavná od začátku do konce. Jednoznačně palce (oba) nahoru.