Sirotkův osud, Robert Buettner
 |
Po úspěchu románu Sirotčinec se Robert Buettner definitivně rozhodl původně samostatnou knihu rozšířit na sérii. V současné době jsou v autorově domovině venku tři díly, na podzim se chystá čtvrtý. Nakladatelství FANTOM Print zaostává jen málo. Rok po vydání jedničky připravil druhou část, Sirotkův osud.
Jason Wander je tedy zpět a s ním i agresivní mimozemská rasa, které všichni přezdívají Slimáci. V první části se boje odehrávaly především ve vesmíru, konkrétně na Jupiterově měsíci Ganymedu. V druhé se přesouváme blíž k Zemi. Všichni se domnívají, že válka skončila. Země posílá veterány do důchodu a jen málo lidí si uvědomuje, že nebezpečí nepominulo. Naopak, k Zemi přilétají obrovské lodě Slimáků, které tentokrát hodlají provést regulérní invazi. Zaostalé vybavení pro lety do vesmíru v podstatě připouští jedinou možnost záchrany. Sebevražednou misi, která může dopadnout jen dvěma způsoby. Buď neuspěje a pak je lidstvo odsouzeno k zániku, nebo uspěje, a pak se stane zázrak, protože celé flotile Slimáků nakope zadek malá invazní skupina dobrodruhů. Vede ji Jason Wander.
Buettner se v Sirotkovu osudu musel vypořádat především s jedním problémem. Ten si ovšem zavařil sám na konci první části. Přílišný vhled do budoucnosti způsobil, že si při vytváření zápletky trochu svázal ruce. A tak úvodní pasáže románu zdaleka tak nesviští vpřed jako v Sirotčinci. Jen proto, aby vše docvaklo tam, kam si to sám Buettner nasměroval. Navíc se tu víc politikaří, než bojuje. A opět jsme svědky klasického konfliktu nesoudných pacifistů, kteří by armádu nejraději zrušili, i když nebezpečí války ještě nepominulo, a reálně uvažujících politiků, kteří jsou schopni budoucí katastrofu předvídat. Svět je prostě pořád stejný a lidé se nikdy nepoučí. Stačí sledovat současné debaty okolo radaru v Brdech a všechny ty hladovku držící exhibicionistické kašpárky…
Jason Wander prostě v Sirotkově osudu dospěl. Není to už rebel bez příčiny, který porušuje pravidla jenom proto, aby provokoval. Přesto však stále odmítá plout s proudem a pevně si stojí za svým. Posun od military k polit-fiction je sice k dobru věci pro pochopení zákonitostí poinvazního světa budoucnosti (a prospěl sérii i z literárního hlediska, protože se děj neodehrává v takovém vzduchoprázdnu), ale příznivci akční military musejí být tentokrát trpělivější.
O to výživnější je pak druhá část. Skrývá sice v sobě drobné úskalí pohádkové nereálnosti (navíc se Buettner dobrovolně připravil o podobně apokalyptický obraz válečného tažení, jako byl výsadek na Ganymedu), ale o to více drží pravidla žánru. Na scénu se dostávají krásná pilotka, bodrý seržant, nepraktický vědec i charismatický hlavní hrdina – a může se jít na to.
Buettner sám chválabohu pochopil, že napsat to smrtelně vážně, byl by pro smích. A tak je závěr sice akční jízda (a klíčový fígl, jak na Slimáky, nepostrádá primární logiku), ale rozhodně servírovaná s nadhledem a bez zbytečného nacionalistického patosu. S důrazem kladeným opět na potřebu kamarádství a vzájemné důvěry spolubojovníků. Navíc Buettner udržel stejný styl vyprávění jako v Sirotčinci. Tedy jednoduchý, bez kudrlinek a příkras, takřka oholený na dřeň holých vět, kde není ani gram slova zbytečně. Takže přes mírnou absurditu děje si kniha udržuje realistický, skoro dokumentární charakter.
Sirotkův osud tak po součtu všech pro a proti mírně nedosahuje úrovně svého staršího bratříčka. Je ale třeba ho brát jako odrazový můstek k dalším dílům série. A v nich bychom se s Jasonem Wanderem měli konečně podívat na rodnou planetu Slimáků…
- Robert Buettner: Sirotkův osud
- vydal: FANTOM Print, Ostrava 2008
- přeložil: Jiří Matyskiewicz
- obálka: Juraj Maxon
- 320 stran / 199 Kč
