Nehostinná, prašná planeta Nulkava, kde se život v kráteru obřích rozměrů musel přizpůsobut prostředí. Oceán na jeho dně skrývá tvory, kteří se místo ve vodě prohánějí v superjemném prachu. A obrněné velryby chytají lidé. Někteří pro jejich maso a rohovinou porostlou kůži, jiní pro střevní olej, ze kterého destilují drogu syncophin, všem známou pod označením Flare. Kapitán lodi Lunglance, který si říká Desperando přijme na palubu dva nové členy. Jsou jimi John Newhaus a Dumonty Calothrick, kteří s posádkou velrybářů brázdí moře, na rozdíl od nich však pouze kvůli střevnímu oleji... Nevím, jaké má autor zkušenosti s drogami, ale v knize věrohodně popsal feťáckou komunitu starající se pouze o pravidelný přísun svého „nektaru“. Jakmile vyschne její zdroj, je demokraticky vybrán zástupce, který ji má pro blaho všech (ostatních) opět obstarat. Pouze díky tomu náš hlavní hrdina prožije svá dobrodružství na moři. Oceán prachu je dobrodružný příběh vyprávěný s takovou lehkostí a nenuceností, že se čte přímo s nadšením. Ačkoli se téměř celý odehrává pouze na lodi plující po prašném moři, není nudný a bezobsažný, jak by si někdo mohl mylně myslet. Opěvné anotace a ohnivá předmluva Harlana Ellisona mne nažhavily na nejvyšší míru. Dokud jem nezačal číst, třásl jsem se nedočkavostí (jako feťáci ve stejném příběhu). Čekal jsem však něco trochu jiného. Nakonec jsem se tak dočkal „pouze“ úžasného, skvěle napsaného a nezvyklého velrybářského dobrodružství na cizí planetě, které mne svou poutavostí a ohromující popisností uchvátilo. Pokud si tedy nakonec položíme zásadní otázku: přečíst, či nečíst, pak jednoznačně přečíst.