Oceán prachu, Bruce Sterling
 |
Science fiction, a fantastika obecně, je velice proměnlivá řeka. Přestože je to stále voda, která ji naplňuje, tvaruje a udává tempo, jímž se rozhodne proudit, není stejná. V deltě je to dospělá a vyzrálá žena, u pramene pak mladá a křehká dívenka, jež ale i na samém počátku může skrývat veliký potenciál.
Každý jednou začínal, tu s lepším, tu s horším textem. Nicméně již z prvních odstavců jste poznali, zda dotyčný autor umí psát, zda oplývá zajímavými nápady, které dokáže i patřičně rozvinout, či zda dokáže nás, čtenáře, vtáhnout do děje, nebo jen vaří z vody a plácá slámu.
Patříte-li mezi pravé fanoušky (žánrové) literatury, a nikoli jen běžné čtenáře, kteří čtou jen to, co zrovna vyjde, případně jen moderní trendy, zcela jistě nepohrdnete i sem tam nějakou prvotinou dnes již populárního spisovatele, abyste zjistili, jak dotyčný autor psal, a nasáli atmosféru tehdejších děl. Proto není od věci sáhnout po knize, která vychází v řadě Mistrovských děl science fiction, a již dokonce i svérázný znalec žánru a objevitel nejednoho talentu Harlan Ellison vyvažuje zlatem.
Přestaňme chodit kolem horké kaše. Právě jsem dočetl Oceán prachu od Bruce Sterlinga. Ano, toho Sterlinga, který je již nadosmrti spjat s vlnou, jež nás v 80. letech zasáhla silou tsunami, takzvaným kyberpunkem. Byl to právě Bruce, kdo napsal Schismatrix, spolu s Gibsonovým Neuromancerem stěžejní dílo hnutí, jež ukázalo neradostnou budoucnost lidstva rozervanou vedví mezi geneticky vyšlechtěné Tvárné a kyberneticky zdokonalené Mechanisty, a byl to právě on, kdo sestavil antologii Zrcadlovky, jež publikovaným autorům umožnila demonstrovat šíři nového proudu. Ale Oceán prachu představuje jiného člověka, muže, jenž napsal povedený dobrodružný příběh bez nánosu slova kyber, natož punku.
Ústřední postavou vyprávění je 34letý John Newhouse, který kdysi přiletěl na planetu Nulakva. Jméno si dal po komplexu, ve kterém bydlí s devíti souputníky, kteří mají jedno společné: jsou to narkomani, zkrátka jednou v drogách (ale prý jen trochu). Zdejší metlou je syncophin, fajnšmekři mu říkají Flare, který se extrahuje ze střevního oleje místní prašné velryby, jichž plave v místním oceánu mnoho.
Obchod s drogou Flare je ale záhy na doporučení Konfederace zakázán, protože Nulakvané nechtějí proti sobě poštvat galaktiky. Co čert nechtěl, v New Housu dochází zásoby… Pospolitost rozhodne, že John spolu se silně závislým Calothrickem musejí na téměř půlroční výpravu na lov velryb a potají tam vyrobit co nejvíce materiálu. John je postavený před hotovou věc, a tak mu nezbývá než najít plavidlo. On jako kuchař a Calothrick jako námořník nastoupí do služby rázného Desperanda, který ovšem neloví jen velryby…
Nulakva je specifická pustá planeta. Většina veškerého života žije ve velikém kráteru, obyvatelstvo pak na jeho poloostrovech, ostrůvcích a souostrovích. Zbytek dna tvoří oceán jemného prachu, který je bez dýchací masky pro člověka smrtelný. Přestože tu nikdy neprší a prach je všudypřítomný, oceán oplývá bohatými formami života, například prašnými velrybami, létajícími rybkami, co dělají oči dravým žralokům, ale také pro život nezbytným planktonem, který uchovává drahocennou vodu. Sterling svůj svět promyslel do detailů. Je sympatické, že kladl tak velký důraz na ekosystém a ekologickou rovnováhu (za jednu zabitou velrybu musejí námořníci vhodit do nestálého písku několik oplodněných velrybích vajec), to jen poukazuje na spisovatelovy pokrokové myšlenky, které uvedl v život ve svých kyberpunkových počinech.
Vypravěčem příběhu je John Newhouse, který se v retrospektivě vrací ke svým zážitkům. Celou výpravu vylíčil tak barvitě, že mi připadalo, jako bych se díval na cestopis Jacques-Yves Cousteaua – zachycuje krásu moře, rozmanitost a podoby života, práci námořníků při lovu a vůbec jejich život. Přestože je Sterlingův jazyk stručný (a výstižný), v mezidobí, kdy spolu postavy nekomunikují, se věnuje historii planety a jejího obyvatelstva, geologii a geologickým podivnostem, geografii a trochu klimatologii, neopomíná ekologii a další aspekty, které z Nulakvy vytvářejí fungující a živý svět. Tyto důležité charakteristiky planety a vůbec jakékoliv delší popisy předkládá po malých dávkách, jakoby nic náhle zmíní něco o oceánu, tu o obyvatelstvu nebo o počasí. Tímto přístupem nenudí, naopak si získává čtenářovu pozornost.
Ačkoliv románem proletí řada postav, těch zásadních je jen několik. Prim hrají John a netopýří žena Dalusa, kapitán Desperandum a Calothrick. Byť je nemáme stále před očima, jsou všichni osobití a rozhodně si je nespletete. Oceán prachu není jen dobrodružný román, je to také román o lásce. Johna fascinuje chirurgické přetvoření Dalusy (že by zárodek, který později vedl ke vzniku Tvárných?) natolik, že o ní hovoří jako o dílu chirurga-umělce, ač se ostatním hnusí. A ona nezůstane nestranná, přestože je to všechno velmi komplikované… Na stránkách tak sledujeme postupně sílící vzájemnou náklonnost dvou bytostí, doprovázenou i moudry jako například „…duše je to, co milujeme především, na duši záleží víc než na obličeji…“
Málokterému autoru se podaří do prvotiny vetkat několik úderných vět, z nichž ostatně šílí i Ellison v úvodu (ale neberte jej tak vážně). Samotný začátek románu odstartuje ve velkém: V životě každého z nás je kus prázdnoty, někteří lidé ji vyplňují uměním, jiní se o to snaží Bohem a další třeba studiem. Pro mě to byly vždycky drogy. Nalezneme tu i několik humorných vět, ale bohužel jich je jako šafránu.
Krom motivu lásky se románem vine i téma drog. John po několika psychických otřesech sáhnul k sedativům a stimulantům, a když už nestačily ani ty, začal brát drogy. Stanul na začátku cesty smrti, kterou projde každý narkoman, ale málokdo se z ní dokáže vrátit do normálního života. Autor poukazuje na problémy, které vedou jedince k omamným látkám, ale upozorňuje, že není problém se jich zbavit i jinak. Cesta zpět závisí jen na lidské vůli a odhodlání, na ničem jiném. Zkrátka, kdo chce, může se změnit.
Oceán prachu vychází v českém překladu již podruhé, 15 let po tom prvním v nakladatelství Winston Smith, tentokrát jako další svazek slibně se rozrůstající řady Mistrovská díla science fiction plzeňského Laser-booksu. Původní překlad prošel revizí a změnila se i obálka, která ke grafické úpravě edice (zlaté a černé písmo na bílém pozadí) dokonale padne.
Měl-li bych knihu oznámkovat, udělím 7/10. Je to čtivý, takřka cestopisný dobrodružný science fiction příběh, který nepostrádá spád, promyšlené prostředí a zajímavé myšlenky. Někdy je dobré si při čtení oddychnout, aniž bychom museli dělat kompromisy na úkor kvality. Oceán prachu je právě takový. A to je na debut víc než dost. Schází-li vám v knihovničce, určitě si ho pořiďte.
- Bruce Sterling: Oceán prachu
- vydal: Laser, Plzeň 2008
- přeložil: Alexandr Křížek
- obálka: Tomasz Marónski
- 224 stran / 169 Kč
