V knize Heisenbergerovy oči nám Frank Herbert představuje svět, jež je našemu sice časově vzdálen dost možná podobně jako jeho mnohem slavnější dílo Duna, ale zároveň svět, který je nám mnohem bližší. Je to svět, ve kterém vládnou Optimani, lidé, jež správným genetickým potenciálem a pořádnými dávkami enzymů získali nesmrtelnost. Proti nim bojují jejich odpůrci z řad kyborgů, v podstatě počítačů v lidském těle. A v samém středu souboje těchto titánů se nachází lidé, z nich většina jsou sterilové, lidé bez naděje na potomky, a snad všichni jsou závislí na dávkách enzymů od Optimanů, ale kteří si nepřejí být ovládáni ani Optimany, ani kyborgy... Jak Optimani, tak kyborgové se dostali do určité fáze stagmace, která, jak každý ví, vede k zániku. Pouze sami tyto dvě rasy si to neuvědomují a myslí si, že našli cestu ke konečné nesmrtelnosti. Až zrození skutečně životaschopného jedince, jenž nepotřebuje žádné enzymy a navíc může mít potomky přirozenou cestou, a začátek opravdové války mezi všemi stranami konfliktu je z tohoto omylu nakonec vyvedou. Kniha je plná napětí, čtenář neví, kterým směrem se děj stočí na příští stránce. Herbert v ní mistrně popisuje jak Optimany s jejich bezmezným sobectvím a sebevědomým ještě posíleným takřka neomezenou mocí, tak Kyborgy, opravdu počítače v lidských tělech, bez jakýchkoli emocí, řídící se pouze chladnou logikou, a čtenář má dojem, že se sám dostává do tohoto konfliktu jako jeden z lidí, a sám se snaží pomoci své rase ke zdánlivě nemožnému úspěchu. Jedna z Herbertových vynikajících knih, která se dle mého soudu může směle srovnávat i s mnohem slavnější Dunou. Kdo má rád Dunu či jiné Herbertovy knihy, ten si rychle oblíbí i tuto.