V roce 2015 Andy Weir vzal čtenáře na výpravu na Mars, která se změnila na boj o holý život. Tentokrát se Weir ve svém putování po sluneční soustavě vypravil blíže k domácí planetě. Na Měsíc!

Hlavní postavou druhého románu Andyho Weira je Jazz Bašarová. Jazz nikdy nenavštívila planetu Zemi a tiše sní o životě v lepší společnosti. Bohužel měsíční město Artemis nenabízí příliš možností. Buď patříte do skupiny průměrných občanů, kteří každý den pracují do strhání těla nebo ke skupině, jež se neštítí si přilepšit nelegálním způsobem.

Jazz nespadá ani do jedné skupiny. Pracuje jako řádový občan na pozici kurýra a občas si přivydělá nelegální zakázkou, která je finančně výhodnější. Průměrný život postavy s ostrým jazykem a ještě ostřejšími lokty se změní ve chvíli, kdy dostane nabídku, která se skutečně neodmítá. Od přijetí nabídky se Jazz dostává do soukolí událostí, které si mohla pouze přečíst v šestákové detektivce. Začíná hra o ovládnutí Artemis, která by mohla být její poslední zakázkou.

Weirův debut Marťan se nemohl pochlubit košatým příběhem, ale zato se soustředil na precizní technické detaily a emotivní záštitu celého vyprávění. Na poli 350 stran si vystačil s minimem dialogů, akce a pouze jednou postavou. Artemis má podobné aspekty, ale ve finále se od debutu značně liší. Stejně jako v Marťanovi i v Artemis patří mezi nejsilnější pasáže ty technické, které působí skutečně reálně a atmosféricky. Problém nastává v momentě, kdy autor vstupuje na neprobádané území.

Andy Weir v pěti bodech

1. Vystudoval informatiku na universitě v San Diego a následně pracoval jako programátor.
2. Od dětství byl fanouškem sci-fi a mezi jeho oblíbence patřil Arthur C. Clark a Isaac Asimov.
3. Ve svých románech kombinuje technická fakta a pravidla hard sci-fi.
4. Románem Artemis se pokusil o tradičnější sci-fi, zatímco Marťan byl stále více reálnějším sci-fi. Na román Nádrží Perdido volně navázal romány Jizva a Železná rada.
5. Mezi jeho poslední díla patří Cheshire Crossing o setkání Wendy, Alenky a Dorotky na internátní škole. Na rozdíl od Ztracených dívek je toto dílo věnováno dětem.

Skromnou zápletku, která by vystačila na krátkou novelu, se snaží ozvláštnit o žánrové hrátky, větší míru akce a práci s psychologií postav. Kombinace noiru, thrilleru a psychologické sci-fi by mohla fungovat od zkušenějšího autora. Weir pouze nadhodí několik žánrových vrstev, které po celou dobu vyprávění není schopen sladit. Detektivní linie postrádá inovaci a práce s psychologií je pouze povrchní.

Hlavní postava je odpadlicí společnosti, která má problémy s otcem, řeší vlastní existenci a snaží se být drsná, cynická a neústupná. Jazz na rozdíl od Marka, který si získal sympatie od první stránky, působí jako chodící klišé. Stejně by se dal popsat celý román. Weir do žánru nepřináší nic nového a pouze si vypůjčuje nápady, které již byly použity jinde. Autorova snaha napsat epické sci-fi prakticky vymazala veškeré emoce, a tak v gradujícím finále chybí osudovost. Autoři jsou většinou nuceni svá díla zkracovat. V případě Artemis by naopak pár set stran navíc neuškodilo.

Dlouho očekávaný druhý román Artemis je svižně napsanou oddechovkou, která do žánru oproti Marťanovi nepřináší nic nového a selhává v hutném nadužívání klišé. Zároveň je ale schopna bavit svou nenáročností, realistickým vykreslením měsíčního města a obrácením stereotypů, kdy v centru detektivního dění musí být silná maskulinní postava. Druhý román a další zastávka ve sluneční soustavě. Nabízí se otázka, kam Andy Weir zavede své čtenáře v putování po sluneční soustavě příště. Snad se do té doby více rozepíše.

• Andy Weir: Artemis
• Knižní klub, 2018
• Překlad: Michal Prokop
• 280 stran, 349 Kč (v e-shopu Fantasye již za 314 Kč)