Přistupovat k této knize jako k solitéru není možné, protože souvislost s předchozími díly je příliš úzká, a to nejen s těmi, jejichž autorem je David Weber, ale i s novelami, které do tohoto cyklu umístili jiní autoři. Přesto se o zhodnocení dalšího dílu Honořiny biografie pokusím. Tak tedy:
Znovu se setkáváme s Honor, o něco starší, se zhojenými zraněními, která si přinesla ze zajetí, a s nahrazenými všemi částmi těla, o které v zajetí přišla. Není sice mír, jen příměří, ale zdá se, že k míru není daleko a válku si nikdo nepřeje ani v Mantichoře, ani v (už ne lidové) republice Haven, v Andermanském císařství, ani v Solárním svazu – takže proč udržovat tak velkou armádu a proč vůbec stavět nové bojové lodě? Vždyť můžeme tolik ušetřit…

Ale toto mírové směřování je pouze zdání, na všech stranách kromě Mantichory se usilovně a utajeně zbrojí. Jak to dopadne, je nabíledni:
Honor, jako obvykle stíhaná nepřízní nadřízených, je opět nucena bojovat – nejdříve diplomatickým manévrováním, později přímo v bitvách zdánlivě předem ztracených – a přesto (k nelibosti oněch nepřejících nadřízených) opět zvítězit. A stejně jako dřív, i teď jí vlastně největší problémy nezpůsobí válka, ale láska.

Takto zhutněný příběh se zdá být poněkud stereotypním odvarem předchozích dějů, jenže líčíte-li život válečníka, prostě se bitvám nevyhnete. A že tito vysoce výkonní lidé s velkou zodpovědností obvykle moc nevynikají obratností v citové oblasti, to je také známá věc. Když si navíc autor dost zřejmě jako vzor pro svou hrdinku vybral Horatia Nelsona, tak prostě nevhodné milostné komplikace jsou nutné. Že je autor v jejich líčení poněkud méně zběhlý než v líčení zádrhelů vojenských, to už je jiná věc. Ostatně, kdo si chce užít sugestivně vylíčené city a komplikované milostné propletence, ať čte červenou knihovnu, a ne sci-fi.

Tady jsou v hlavním zorném poli především intriky politické a hrátky zpravodajské a profesní, a že jsou při nich zneužity city – copak to neznáme? Zdá se, že autor nepředpokládá, že by snad lidská zvědavost na pikanterie a skandály v životě mocných a známých osobností v budoucnosti nějak radikálně polevila a že bulvární zpravodajství by snad v budoucnosti mohlo zajít na úbytě. Občas mi připadalo, že nečtu příběh z daleké budoucnosti, ale vylíčení současných politických a společenských poměrů, skandálů a zákulisních i veřejných potyček našich politiků.

Děj rozhodně není chudý, proti předchozím dílům se ovšem jaksi vleče, a navíc je pointa jasná od začátku – i když způsob, jakým k ní autor dojde, zase tak nepřekvapivý není. Jen se mi zdá, že se autor dostal do jistých stereotypních kolejí, které ho vedou předurčeným směrem bez možnosti nějak výrazně vybočit. Kladní hrdinové jsou příkladně kladní, záporáci záporní a jen velmi málo zúčastněných nemá jednoznačně vyhraněný charakter. Ovšem i u těch je poznat, kterému z nich patří autorovy sympatie. A taky se mi zdá, že čím dál kratší úseky Honořina života jsou líčeny na čím dál více stranách. Vždyť to, co bylo uvedeno výše, se odehrává v několika hvězdných soustavách, na území několika vesmírných států a na téměř devíti stech stranách.

Válka cti tak představuje pořádný špalek naplněný událostmi a jejich zvraty, převraty a kotrmelci. Je to špalek úctyhodný, protože nejeví tendenci se po přečtení rozpadnout, použitý papír a lepidlo jsou dostatečně pružné, takže při troše opatrnosti se vám při prvním otevření na knize nezlomí hřbet. Méně chvály už směřuje k redakční práci. Sice je to opravdu téměř devět set stran, ale překlepy a pravopisné chyby by neměly být ani tak. I když proti produktům jiných nakladatelství je jejich počet zanedbatelný, na standard Polarisu je jich nezvykle mnoho a ke konci knihy jich přibývá, takže je zřejmé, že pokud kniha prošla jazykovou redakcí, redaktor dokončoval práci unaven a přece jen něco přehlédl.

Ještě mi zbývá na závěr si povzdechnout nad tím, že v češtině není možno odpovídajícím způsobem vyjádřit těch několik významů, kterými je možno originální název vyložit: War of Honor znamená nejen Válku cti, ale i Honořinu válku, či v širším kontextu i válku o čest. O čest člověka, národa, státu. Honor z ní vyjde s čistým štítem a bez dalšího fyzického poškození, ale také jaksi bez jiskry, která by čtenáře nutila nedočkavě čekat na další díl.

• David Weber: Válka cti
• vydal: Polaris, Frenštát pod Radhoštěm
• přeložil: Jiří Engliš
• obálka: David Mattingly
• 880 stran / 329 stran

Další recenze na tuto knihu

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).