Po dobu pěti měsíců psal John Flanagan týden co týden jeden příběh, jehož hrdinou byl mladík Will z hradu Redmont. Ten jako hraničářský učeň prožívá spousty nebezpečných dobrodružství. A jeho originální taktika měla nečekaný úspěch. Willovy příběhy přitáhly ke čtení nejen autorova syna, ale také tisíce dalších teenagerů po celém světě. Takže první otázka tohoto rozhovoru je jasná:

Je pro vás psaní knih onou vysněnou prací, po které jste vždy toužil?
Jistě. Vždycky jsem chtěl být vypravěčem. Baví mě vymýšlet příběhy a pak je vyprávět ostatním. Rád vytvářím jednotlivé postavy stejně jako světy, ve kterých prožívají svá dobrodružství. Už od dětství jsem miloval čtení, takže bylo jen přirozené, že začal psát vlastní příběhy. A protože jsem rád četl fantasy, rozhodl jsem se psát právě v tomto žánru.

Nedá mi to, abych se nezeptal. Jaké knihy vás nejvíce ovlivnily?
Z žánru to byl samozřejmě Pán prstenů, ale snad ještě více romány Davida Eddingse. Ale jako čtenáře mě pravděpodobně nejvíce ovlivnil C. S. Forester a jeho námořní cyklus o Hornblowerovi odehrávající se za napoleonských vá­lek.

Přečtěte si i PROFIL O SÉRII HRANIČÁŘŮV UČEŇ

Bylo hodně složité stát se profesionálním spisovatelem?
Stát se profesionálem v oboru psaní nebylo tak obtížné. Pracoval jsem v reklamě a vymýšlel reklamní texty. Pak jsem přesedlal na psaní scénářů pro televizi. Ovšem stát se skutečně vydávaným autorem bylo mnohem těžší. Austrálie má malý knižní trh, takže trvalo hodně let, než se mi podařilo prorazit. Dost mých rukopisů odmítli, než jsem uspěl s Hraničářovým učněm, a věřte, že když vaši knihu odmítnou, tak to bolí.

Hraničářův učeň z vás tedy udělal skutečného spisovatele. Vzpomenete si ještě, jak se zrodil?
Na počátku byla série krátkých povídek určených mému synovi Mikeovi. Ten se také stal předobrazem Willa, hlavního hrdiny. A protože jedním z Mikeových koníčků byla lukostřelba, nezbylo Willovi nic jiného, než se také stát lučištníkem. Vše ostatní se pak odvíjelo z tohoto základu.

HALTA JSEM VYTVOŘIL PODLE SVÉHO UČITELE Z PÁTÉ TŘÍDY

Will však není jedinou důležitou postavou příběhu. Můžete prozradit také něco o vzniku Halta či Evanlyn?
Halt je velmi zajímavá postava. Teprve před několika lety jsem si uvědomil, že jsem ho vlastně vytvořil podle svého učitele z páté třídy, osoby, která před desítkami let zmizela z mého života. A já jsem ho nyní nevědomky znovu oživil jako Halta. Oproti tomu Evanlyn byla silně ovlivněna mojí nejstarší dcerou.

Někteří čtenáři vidí jistou spřízněnost mezi prvním dílem Hraničářova učně a Mágem Raymonda E. Feista.
Mága jsem samozřejmě četl, jen si už nedokážu přesně vybavit, jestli to bylo před tím, než jsem začal psát Willův příběh, nebo až potom. Myslím si ale, že motiv mladého muže procházejícího výcvikem v nových dovednostech je ve fantasy poměrně běžný. Jedním z příkladů je Eddingsův Belgarion. Jiným zase Artuš z Krále bývalého a krále budoucího. Ovšem právě kvůli přehršli cyklů s kouzelníky a mágy, jsem ve své knize magii vědomě potlačil.

A jak se stalo, že už vydáváte jedenáctého Hraničářova učně?
Na konci první knihy jsem opustil Willa ve zlomovém momentě, takže jeho příběh prostě musel pokračovat dál v druhé, třetí a čtvrté knize. No, a v té době už jsem si všechny postavy tak oblíbil, že jsem prostě chtěl vědět, kam půjdou a co budou dělat dál.

ZTRACENÉ PŘÍBĚHY VZNIKLY JAKO ODPOVĚĎ NA OTÁZKY ČTENÁŘŮ

Když už jsem to nakousl, mohl byste prozradit něco více o jedenácté knize?
Ztracené příběhy jsou poněkud specifickou knihou. Je to vlastně soubor povídek, které pokrývají celé časové rozpětí cyklu. Jsou tu příběhy odehrávající se před první knihou, ale i po desáté knize, přičemž ukazují vývoj některých důležitých postav (Nebudu prozrazovat kterých). Nechybí tu ani pár textů, jejichž děj je situován dovnitř cyklu. Kniha vznikla proto, abych mohl odpovědět na otázky čtenářů, jako jsou: Co dělal Gilan, když Halt a Horác odešli do Skandie? Jak se setkali Halt a Crowley? Kdo byl Haltův učitel? A tak dál… Tyto příběhy navodí u čtenáře pocit jakéhosi uzavření celého cyklu, přestože mám v plánu napsat ještě jednu knihu.

Teď jste mě uklidnil. Už jsem se vyděsil, že Ztracenými příběhy Willův příběh skončí.
Ještě ne. V pravý čas teprve začnu psát dvanáctou, závěrečnou knihu Hraničářova učně.

Série Hraničářův učeň:

1. The Ruins of Gorlan (2004; č. Rozvaliny Gorlanu, Egmont, 2008)
2. The Burning Bridge (2005; č. Hořící most, Egmont, 2008)
3. The Icebound Land (2005; č. Ledová země, Egmont, 2008)
4. Oakleaf Bearers (2006; č. Nositelé dubového listu, Egmont, 2009)
5. Erak’s Ransom (2007; č. Výkupné za Eraka, Egmont, 2009)
6. The Sorcerer in the North (2006; č. Čaroděj na severu, Egmont, 2009)
7. The Siege of Macindaw (2007; č. Obléhání Macindawu, Egmont, 2010)
8. The Kings of Clonmel (2008; č. Králové Clonmelu, Egmont, 2010)
9. Halt’s Peril (2009; č. Halt v nebezpečí, Egmont, 2010)
10. The Emperor of Nihon-Ja (2010; č. Císař Nihon-Džinu, Egmont, 2011)
11. The Lost Stories (2011, č. Ztracené příběhy, Egmont 2012)

A do té doby?
Mezitím nabídnu čtenářům nový cyklus ze stejného světa, ale s novými hrdiny. Objeví se tu i některé z postav Hraničářova učně, ale rozhodně ne Will či Halt. Tento cyklus se bude nazývat Bratrstvo, jehož první kniha Vyděděnci vyšla v listopadu.

Mohl byste Bratrstvo přiblížit trochu více?
Hlavní myšlenka vychází ze skandijského zvyku, kdy se šestnáctiletí mladíci dělí do skupin po devíti až desíti, a procházejí společně výcvikem ve válečnictví, stavbě válečných lodí, navigaci a námořním umění. Hlavní postavou příběhu je Hal, který je napůl Skandijec a napůl Araluenec. Kvůli tomu je tak trochu vyděděnec. Když jsou mladíci rozdělování, zbude na něj skupina, v níž jsou ti, které nikdo nechce. Příslušníci této skupiny však využijí všech svých neobvyklých schopností, aby mohli úspěšně soutěžit s ostatními. Hal také vynalezne nový způsob plavby na vlčích lodích. (Což je popsáno v desáté knize). Pokud se vám líbil Hraničářův učeň, oblíbíte si určitě i tento příběh. Některé známé postavy jako Erak či Svengal se tu zcela jistě objeví.

Napsat nový příběh jistě není nic jednoduchého.
Není. Nejprve strávím spoustu času přemýšlením nad celkovým pojetím příběhu a směrem, kam by se měl ubírat jeho děj. Občas si udělám ohledně toho pár poznámek. Pak si vypracuji stručný nástin – tak čtyři stránky dlouhý. Ten rozepíšu do jednotlivých kapitol spolu s významnějšími událostmi, které by se v té, které kapitole měly stát. To obvykle představuje tak osmnáct až dvacet stran textu. A tento koncept pak při psaní používám jako průvodce.

Vaše příběhy čtou děti, teenageři i dospělí. Čím myslíte, že to je? A má kniha vůbec šanci v době filmů, počítačových her a interaktivní zábavy?
Domnívám se, že mladí čtenáři (ale také hodně dospělých), chtějí v knihách najít dobrodružství, rychle se odvíjející děj a sympatické hrdiny. A co se týče filmů a her – nikdy nemohou zaměstnat lidskou představivost tak, jak to dělá kniha. Ta totiž dává čtenáři prostor, aby si sám představil všechny hrdiny i místa, a tak se stal spolutvůrcem příběhu.

John Flanagan (*1944)

Australský spisovatel, který se věnuje subžánru dobrodružné fantasy pro dospívající mládež. Popularitu i přízeň domácích čtenářů si získal cyklem Hraničářův učeň (2004-), který mu také otevřel dveře do mnoha dalších zemí celého světa.
John Flanagan vyrůstal v Sydney. Už v poměrně raném věku propadl čtení, což mělo za následek, že před ním žádná kniha nebyla v bezpečí. Jen o něco později se začal projevovat i literární talent. Zatímco se jeho spolužáci těžce mořili s esejemi typu: Jak jsem prožil den či Co jsem dělal o prázdninách; on s lehkostí sobě vlastní vytvářel fantastické příběhy plné úžasných dobrodružství. Co na tom, že pro ně učitelé většinou neměli pochopení?
Jeho fantazie a pohotovost ho vynesla i do prvního zaměstnání. Stal se reklamním textařem, což byla zajímavá zkušenost. O krůček blíž k vysněnému cíli stát se spisovatelem pak postoupil, když dostal možnost psát pro televizi. To byla šance, kterou John nemohl propást, a tak se zrodil Flanagan scénárista. I na tomto poli si vedl více než dobře, vypracoval se na pozici jednoho z hlavních scénáristů komediálního sitcomu Hey Dad! Není náhodou, že tento seriál patřil k nejdelším a nejúspěšnějším v historii australské televize. Flanagan tu získal zkušenosti i sebevědomí, aby konečně mohl vstoupit na dráhu profesionálního spisovatele.
To se stalo v roce 2004, když vyšel jeho debut Rozvaliny Gorlanu (2004), dobrodružná fantasy oděná do středověkého hávu, jehož hlavním hrdinou je patnáctiletý Will. Kořeny knihy je však třeba hledat o více než patnáct let dříve, kdy se John pokoušel u svého syna Mika vzbudit zájem o četbu krátkými povídkami. Po dosažení tohoto cíle pak povídky ležely v šuplíku, aby je jednoho dne Flanagan vytáhl na světlo a na jejich základě začal psát román, z něhož se staly Rozvaliny Gorlanu. Na úspěch prvotiny posléze navázal dalšími Willovými dobrodružstvími, jejichž počet už dosáhl čísla jedenáct. Na obzoru se však rýsuje nová série ze stejného světa. A proč ne? Flanagan je autorem, který dokáže čtenáře okouzlit a přimět ho prožívat všechna ta úžasná dobrodružství spolu s hrdiny příběhu. O tom se ostatně mohou přesvědčit nejen fanoušci fantasy. V roce 2009 totiž tento autor vstoupil románem Storm Peak (2009) do světa mystery a detektivky.
John Flanagan bydlí se svou ženou stále v Sydney, a když právě nepíše, můžete ho potkat v přístavu, jak pádluje na kajaku, či na golfovém hřišti.

Tento rozhovor byl poprvé publikován v magazínu Pevnost 10/2011.

Přidat komentář

Název komentáře
Vaše jméno (povinné)
Váš e-mail
Potvrzení	Text, který vidíte na obrázku nalevo.
	Jiné HTML značky nejsou povoleny. Citaci provedete předsazením > před každý řádek citovaného textu (např. z jiného příspěvku).