Skleník, Brian Wilson Aldiss
 |
Nakladatelství Laser ve své edici Mistrovská díla SF odvádí kvalitní a záslužnou práci. Ve sjednocené úpravě k nám na pulty knihkupců vrací zásadní tituly historie science fiction a vytváří tak unikátní kolekci románů, které by neměly uniknout žádnému fanouškovi žánru. V nedávné době se v reedici objevily známé příběhy chlapce Grena, které B. W. Aldiss původně psal pro Magazine of Fantasy and Science Fiction a které později sjednotil v románu Skleník. Kniha u nás vychází již potřetí (poprvé ji Laser vydal v roce 1992 a následně znovu roku 1998).
Brian Wilson Aldiss – Velmistr žánru – je považován za významného spisovatele, který pomáhal v šedesátých letech utvářet obraz science fiction zejména u laické veřejnosti. Pokud bychom chtěli zabrousit do teorie literatury, tak bychom ho zařadili mezi jednoho z čelních představitelů Nové vlny, jež se zformovala kolem časopisu New Worlds za redigování Michaela Moorcocka.
Spisovatelský cíl Nové vlny byl jednoznačný: modernizovat a povznést žánr, který byl tehdy zejména v Anglii vníman s despektem. Nástroji pak byla snaha o co nejoriginálnější příběhy, které měly umět šokovat. Autoři často sahali k nezvyklým vyjadřovacím prostředkům a ve snaze o modernizaci experimentovali s formou i obsahem. Brian W. Aldiss nám z tohoto období zanechal několik stěžejních románů, mezi které patří recenzovaný Skleník.
Prvním znakem knihy je, že prakticky postrádá úvod. Autor se se čtenářem nijak nemazlí a bez okliček a kudrlinek ho vhodí do probíhajícího děje. Planety v daleké budoucnosti pomalu přestávají rotovat, až se, podobny porouchanému hodinovému stroji, zaseknou v neměnném postavení. Jedna část Země je natrvalo vystavena žáru Slunce, zatímco druhá se utápí v nekonečné temnotě. Rostliny vystavené nadměrnému slunečnímu svitu zažívají překotný vývoj a s postupující evolucí pokryjí každý kout osvětlené strany Země. Stromy začínají růst do neuvěřitelných výšek a fauna v nepříznivých podmínkách pomalu zaniká.
Hluboko v budoucnosti jsou lidé jen hmyzem, který se plazí v nekončící zeleni, snaží se v tlupách přežít a je jen vybledlou vzpomínkou na kdysi dominantní druh. Od prvních stránek nás Aldiss zahlcuje barevnými obrazy z džungle, kde tlupa vůdkyně Lily-yo čelí okolním nástrahám. Než se stačíte rozkoukat, tak si zeleň vezme první oběti a tlupa se záhy rozpadá. Svůj nemalý podíl na tom má chlapec Gren, který je příliš živelný a nezvladatelný. Aldiss za sebou vrší jednotlivé události s takovou rychlostí, že kdybych je teď a tady začal popisovat, napsal bych víc slov než on. Je to tak. Román Skleník charakterizuje velmi rychlý spád vyprávění. Autorova snaha šokovat čtenáře je patrná na každé stránce, a tak knihu zabydluje podivně zmutovanými květinami a lidské tlupě dává do vínku celou řadu nezvyklých rituálů.
Rád bych uvedl nějaké příklady rozsáhlé imaginace autora, ale vzhledem ke složitosti jeho obrazů bych se nevyhnul zdlouhavému a kostrbatému popisu – který by beztak neměl šanci vystihnout atmosféru knihy. Pokud něco v románu na 100% funguje, tak je to pocit údivu, který si každý čtenář pamatuje z doby, kdy začínal fantastiku číst, ale který se později rozmělňuje, a někdy dokonce ztrácí nadobro. Pokud chápete, o čem mluvím, a pokud už jste také náhodou onemocněli ztrátou údivu, je Aldissův Skleník tím nejlepším lékem.
Nedá mi to, abych se nepustil do porovnání se současou vlnou New Weird a možná i moderní fantastikou obecně. Už jen proto, že Nová vlna v šedesátých letech měla stejné cíle, jaké ženou ke psaní třeba takového Chinu Miévilla či Jeffa VanderMeera. Ale tam, kde se moderní žánr odklání od dějovosti směrem k surrealismu podvědomí, je Aldiss držen v lidské úrovni díky výraznému ovlivění například Robertem A. Henleinem. Jeho příběh má šokovat, ale zároveň neztrácí kontakt s hrdiny. Odkaz na dobrodružné romány je stále patrný, a tak text knihy neupadá do bizarní popisnosti, jakou jsou mnohdy prošpikovány současné romány nejen směru New Weird.
Osobně s trochou zneklidnění sleduji odklon od epiky, který zažívá žánr v současnosti. Povídky, jako píše například Laird Barron, jsou pro mne noční můrou v úplně jiném rozměru, než jaký jejich autor původně zamýšlel. Brian Wilson Aldiss je autor mnoha děl, z nichž nejedno je kvality více než pochybné. Jeho snaha šokovat ho často přivedla na hranici čitelnosti, ale zejména román Skleník je dokladem, že lze psát originálně v rámci odkazu předchozích generací spisovatelů.
Putování chlapce Grena a dívky Yattmur je o to životnější, o co více jsou prokresleny charaktery hrdinů. Aldiss nechává své protagonisty chybovat a často jednat v rozporu se současnou etikou. Jsou to prostě lidé, které utvářelo jejich okolí jiným způsobem, a o to více je zajímavé o nich číst. Aldiss tak vytváří další nosnou rovinu románu.
Určitým úskalím je absence hlavní zápletky. Román vznikl spojením několika původně samostatných kratších prací, a tak chybí nějaká výrazná hlavní nit příběhu, která by se mohla na začátku zamotat a na konci rozetnout. Číst Aldissův Skleník je jako brodit se divokou řeku. Z pevného břehu skočíte rovnou do dravého proudu, který vám bude kličkovat kolem nohou, dokud na druhé straně nevykročíte znovu na suchou zem. Děj má stále stejné tempo, což může v určitém ohledu působit únavně. Naštěstí není román dlouhý, a tak to asi většina lidí nepocítí.
Aldissův svět je plný podivností, z nichž většina je velmi nepravděpodobná, těžko uvěřitelná, ale zároveň nabitá osobitou fascinací. Nepřemýšlejte, zda by se opravdu mohla vydat evoluce tímto směrem, nebádejte, zda někdy budou moci existovat rostliny schopné meziplanetárních letů kosmem. Autor to pro vás vymyslel, abyste se usadili do křesla a nechali se unášet jeho představivostí. Pokud na jeho hru přistoupíte, čeká vás nevšední čtenářský zážitek.
Ke konci knihy se Aldiss pokouší představit i několik hlubších myšlenek a propracovanějších fabulací. Nakolik se mu to daří, je sporné. Možná že sám cítil, že románu chybí výraznější zakončení, a tak připsal pasáže, které meditují nad smyslem života – drží se však na povrchu věci. Dal by se použít i termín moralizování, ale to už bych asi Aldissovi ublížil. Ve srovnání s příběhem plným dobrodružství a nespoutané představivosti to je jen malá kaňka inkoustu, které nemusíte věnovat pozornost.
Aldissův Skleník je významným dílem z hlediska vývoje žánru, a navíc stále velmi čtivým titulem. Pokud by někdo sestavoval nějakou doporučovanou četbu pro studium science fiction – Skleník by v ní určitě byl. Jeho kvality potvrzuje i ocenění Hugem z roku 1961. Přes některé menší výhrady považuji tento román za jeden z nejlepších, které můžete v současnosti na pultech knihkupců najít.
- Brian Wilson Aldiss: Skleník
- vydal: Laser- books, Plzeň 2007
- přeložil: Jan Vaněk
- obálka: Lubomír Kupčík
- 280 stran / 169 Kč
