Od Pavla Renčína, autora urban fantasy Městské války, toho poslední dobou není moc slyšet, když se ale náhodou ozve, je to pecka. Jeho novinka Klub vrahů pokračuje v trendu započatém výbornou Vězněnou – méně fantastiky, více brutality a pořád stejně silná atmosféra a tah na branku.

Adam je tuctový introvertní intelektuál dnešní doby. Žije v garsonce na pražském předměstí, jejíž stěnám vládnou police s knihami. Pracuje v call centru a ještě na půl úvazku v knihkupectví, aby vůbec vyžil. Stýká se jen se svou sestrou, která se rozhoduje, zda se po dvou dětech vrátit z mateřské do pracovního koloběhu, a za jeho jediného kamaráda by se s přimhouřenýma očima dal považovat extravagantní kolega z práce, který ještě ve třiceti žije se svou matkou.

A pak se do jeho života vloudí ona. Neodolatelně tajemná Diana. A její internetový Klub, jehož anonymní členové se potají mstí malým rybám, na něž je zákon krátký. Vždy ale nenásilně – jde prostě o to dotyčné převychovat. Do chvíle, kdy cíle Klubu začne někdo organizovaně vyvražďovat.

Civilní v tom správném smyslu slova

Próza Pavla Renčína se odjakživa pohybovala někde mezi pohádkou, fantasy a hororem, pokaždé v jiném poměru ingrediencí. Poslední dobou se fantastiky vzdává a místo toho se vydává do civilnějších poloh – do šumavských kopců za Vězněnou a nyní do staré známé Prahy v civilním thrilleru. Civilní je to kniha v mnoha směrech – nepotkáme ani trochu nadpřirozena, hrdinové místo toho, jako kdyby vypadli z šedivých stránek reality. Jedinou poezií, Renčínovi tak vlastní, jsou tu a tam vzletné popisy metropolitní šedi a uliček, které zná každý Pražan.

Civilní je to kniha i v tom smyslu, že ačkoli jde o thriller s říznou atmosférou, drží se až na poslední chvíle v mantinelech toho, co by se reálně mohlo stát. Rozjezd proto může na některé čtenáře působit poněkud unyle a rozvláčně, to si s nimi ale jen autor hraje, aby čím dál tím ostřejší scény v průběhu děje vynikly.

Pavel Renčín v pěti bodech

1. Narodil se v roce 1977 v Praze.
2. Debutoval v roce 1999 povídkou Stvořitel, která byla spolu s několika pozdějšími texty shrnuta ve sbírce Beton, kosti a sny.
3. Jeho první román nesl název Nepohádka a odehrával se „za zády všedního českého světa, v místech, kam se nedíváme, nebo která prostě nevidíme“.
4. Jako jeho dosud nejambicióznější dílo lze jednoznačně označit trilogii Městské války a s ní související román Labyrint.
5. Pracuje v marketingu.

V neposlední řadě je kniha civilní i v tom, jak vynalézavě český spisovatel zapojuje do běžného českého prostředí thriller, který jako by vypadl z oka Palahniuckovu Klubu rváčů a který se dle doslovu do jisté míry zakládá na skutečných událostech. Nic tu nepůsobí přepjatě, každý čin tak nějak přirozeně vyplývá z předchozího. Jako kdyby se žánr pro tuzemskou metropoli vynalezl.

Nevýhodou civilnosti je naopak to, že když jednou potřebujete přidat na plyn, aniž byste popřeli premisu předchozích kapitol, jde to ztuha. Renčínovi stejný problém vyčítali i ve Vězněné, a tak se v Klubu vrahů poučil, přesto působí ostřejší tempo a záběr finálních scén poněkud závratněji než zbytek románu. Zamrzí to obzvláště zkušené čtenáře thrilleru, kteří budou rozuzlení tušit už alespoň od poloviny svazku.

Zase jeden skvělý Renčín

Pravověrným fanouškům thrilleru proto Klub vrahů přijde jen jako zajímavý žánrový bonbon z tuzemských kulis, ostatní čtenáři si však Renčínovu nejnovější jízdu nepochybně užijí. Navzdory naučenému řemeslu (jde již o autorovu devátou knihu), si stále uchovává něco z mladické poetiky a také nutkání experimentovat stále s novými příběhy a formami. Společně se skvělou obálkou a sympatickým rozsahem to z knihy dělá ideální dárek a ještě koupí podpoříte domácího autora. No neberte to.

• Pavel Renčín: Klub vrahů
• Argo, 2018
• Obálka: Milan Malík
• 304 stran, 298 Kč (v e-shopu Fantasye již za 268 Kč)