Simon R. Green je spisovatel, který má v rámci fantastiky docela široký záběr. Českým čtenářům se nejprve představil jako autor víceméně klasické dobrodružné fantasy s příchutí detektivky v cyklu Jestřáb & Rybářka. V další mnohadílné sáze nazvané Morituri zase dokázal, že se docela slušně orientuje i v žánru sci-fi. Patrně největší úspěchy ale nyní sklízí se svými fantasy příběhy zasazenými do moderní doby, které koření prvky hororu, paranormálních jevů, moderních mýtů i fantaskna. Jeho Noční strana s Johnem Taylorem či nejnověji Tajná historie, jejímž protagonistou je Eddie Drood alias Šaman Bond, si už získaly statisíce příznivců po celém světě.

A ukázkou takové moderní fantasy je i román Podzim Stínů, který přednedávnem vydalo nakladatelství Wales. Green v něm mimo jiné opět oživil své oblíbené téma vzniku a zániku moderních mýtů a legend. Podzim Stínů je totiž poněkud zvláštní název velmi zvláštního města. Města, do něhož odcházejí hrdinové, na které už lidé přestali věřit. Toto město je pro ně jakousi přechodnou stanicí. Mohou se tu na nějakou dobu usadit, anebo hned otevřít Dveře na Věčnost a definitivně tak zmizet z tohoto světa. Ovšem právě ono slovo definitivně mnohé z nich děsí natolik, že se raději usadí ve městě. A tak na ulicích můžete potkat druhořadé hrdiny, kdysi docela slavné, ale nyní už zcela zapomenuté, stejně jako třetiřadé padouchy, pradávné noční můry či bizarní postavičky z neúspěšných kreslených seriálů. Ti všichni tu v mezích možností poklidně dožívají své kdysi bouřlivé životy či čekají, až se pro ně stane vábení Dveří natolik lákavé, že prostě nepůjde odolat.

Jenže dny pohody a klidu jednoho dne naruší tajemná vražda, jejíž obětí se stane muž, kterého posedl anděl. To vyvolá docela rozruch, protože tady se vraždy prostě nestávají. Město má své způsoby, jak se vypořádat s těmi, kdo nerespektují jeho pravidla. Už zakrátko je ale jasné, že v Podzimu Stínů začal řádit vražedný šílenec, v jehož stopách zůstávají jen mrtvá těla. A nikdo netuší, kde udeří příště. Policie je bezmocná, takže není divu, že se mezi obyvateli šíří strach a panika. A právě v této době se do města vrací James Hart, člověk, který má podle všeobecně známého proroctví způsobit zánik města. Aby toho ještě nebylo dost, ochranná kouzla chránící město před okolním světem po letech bezchybné funkce selhávají. Buď to, a nebo je mezi obyvateli zrádce pomáhající lidem zvenčí. Blíží se bouře, kterou nebude moci zažehnat ani někdo tak mocný jako Praotec Čas.

Green má pověst výborného mystifikátora s neobyčejně bohatou fantazií, která mu umožňuje předkládat nejneuvěřitelnější nápady a nejbláznivější obrazy s takovou sugestivitou, že čtenář náhle zjišťuje, že ty nápady a obrazy nejsou ani zdaleka tak bláznivé a neuvěřitelné, jak se mu na první pohled zdálo. A než se naděje, příběh ho zcela uchvátí. To je případ i Podzimu Stínů. Autor zde představil podivuhodnou vizi místa, kam odcházejí entity, kterým vdechla život lidská fantazie, poté co přestanou být pro lidi zajímavé. Jsou zde třeba hračky, které byly v dětství nejlepšími kamarády, kladní hrdinové stejně jako záporáci z knih, seriálů a filmů, pro něž kdysi lidé horovali, či hudebníci, kteří neměli dost času, odvahy nebo píle, aby se z nich staly skutečné hvězdy.

Samotný nápad sice není zcela originální, ovšem Podzim Stínů v Greenově provedení působí natolik věrohodně a přirozeně, že si čtenář takové město dokáže docela lehce představit, včetně jeho podivných a podivuhodných obyvatel. Samotné město je však pouhou kulisou, ve které autor rozehrává svůj příběh. Pozvolna uvádí do pohybu sled událostí, které se posléze na Podzim Stínů valí s neúprosností parního válce, aby podrobily drastické zkoušce charakter, odvahu i morální sílu každého aktéra tohoto dramatu. A jako obvykle se potvrzuje stará pravda, že pevná páteř a statečné srdce se často nacházejí na nejnepravděpo­dobnějších místech. A také jiná – totiž, že cesta do pekla je dlážděná těmi nejlepšími úmysly.

Ačkoliv se na scéně objevují desítky různých postav a postaviček ve větších či menších rolích, za hlavní protagonisty příběhu můžeme považovat poněkud nesourodou trojici hrdinů (a hrdinek), kteří se už na pohled od sebe diametrálně liší. První z nich je starostka města Rhea Frazier, racionálně uvažující politička, inteligentní a sebevědomá žena zcela ponořená do své práce. Dále je zde Leonard Popel, mrtvý, kterého někdo nebo něco vrátilo zpět do života. Protože je Leonard mrtvý, vidí skutečnou podstatu většiny věcí a nic si nezastírá. Jen se často cítí velmi osamělý. A nakonec hlavní hrdina – James Hart. Ten se vrací po letech, aby tu našel minulost a vzpomínky, které zmizely po útěku jeho rodiny z města, když byl ještě dítě. Vzhledem ke katastrofickému proroctví je celkem jasné, že nemůže počítat s přílišnou srdečností obyvatel Podzimu Stínů, ale přes to všechno se postupně propracovává ke svému cíli. A čím je blíže, tím více se děsí toho, co se dozvídá. K této trojce se postupně přidávají různé další postavy, někdy na pouhou chvíli, jindy na poměrně dlouhou dobu, aby jim pomohly nést tíži příběhu.

Autor děj románu rozvíjí v několika dějových liniích, soustředěných kolem hlavních postav. To mu umožňuje postihnout mnohem větší prostor i množství událostí, což dává čtenáři komplexnější obraz. Tyto linie se postupně přibližují, až se nakonec sloučí do velkého finále, kde jde prakticky o všechno. A tak se hrdinové ocitají uprostřed krvavé bitvy, kterou nemá na svědomí nikdo jiný než hlavní padouch dosud se skrývající ve stínech. Ale i on cítí, že vítězství je konečně na dosah, takže se ukazuje na scéně, aby se pokochal plody své „mravenčí“ práce… A to je jen malá část toho, co prožije čtenář, pokud přijme pozvání na tuhle podivuhodnou jízdu. Podzim Stínů je prostě skvělý příběh skvělého vypravěče, který by vám neměl uniknout.

• Simon R. Green: Podzim Stínů
• vydal: Wales, Praha 2009
• přeložila: Mirka Polová
• obálka: Richard Hescox
• 496 stran / 319 Kč