Ještě nedávno válčil s Trezijskou republikou, aby si zasloužil titul chadárského císaře. Teď se chystá za hranice znovu. V Trezii je Tma, kterou je třeba zničit dřív, než s sebou přinese konec lidstva. A protože ani tentokrát nehodlají stát někteří bohové stranou, možná k nějaké (alespoň malé) apokalypse opravdu dojde.

Trezie má svých problémů dost i bez neustálých návštěv mocného souseda. Viktor Akadra, hrdinný obránce republiky, zmizel. A v hlavním městě se začíná roztahovat Vraní sněm, jehož po staletí udržovaná existence ve stínech přestala bavit a rozhodl se pro poněkud jiný přístup. Nejvlivnější rody jsou rozhádané a příliš tomu nepomáhá ani skutečnost, že jediný, kdo se snaží šlechtu sjednotit, je Džisory Trelan, donedávna opovrhovaný syn rebelky. Tma nebo ne, válka na dvou frontách může Trezii srazit vaz.

A protože nic nepotěší bohy víc než utrpení smrtelníků, začíná boj o přežití republiky lákat i zástupce zdejšího panteonu. Přitom hrozí, že dojde k naplnění proroctví o konci světa. Uvědomí si císařova dcera dostatečně brzy, že jedinou nadějí na přežití je okamžitý klid zbraní? Nebo se nechá unést potřebou dokázat, že i žena dokáže přinést říši vítězství?

Matthew Ward ve třech bodech

1. V minulosti pracoval pro Games Workshop.
2. Od roku 2014 se věnuje vlastní literární tvorbě.
3. Se svou ženou žije v Nottinghamu.

Stejně jako v předchozím díle, i tady má Matthew Ward k dispozici spoustu zajímavých námětů. Bohužel, paralely s Odkazem popela tím nekončí. Autor se nedokáže rozloučit byť s jediným napsaným slovem. A každá zmínka o něčem novém (nebo pouhý popis krajiny) se protáhne na menší odstavec plný slovní vaty. To dokonale odvádí pozornost od děje. První obětí války je tak napětí.

Nepomáhá ani hotový orloj postav. Ano, každá osoba zapletená do složité mozaiky příběhů má sice potenciál čtenáře zaujmout, ale žádné se nedostane tolik prostoru, aby si vysloužila to nejdůležitější – sympatie. A vzhledem k všudypřítomným zabijákům napětí lze mnohem snáze sledovat jednotlivé iracionality v textu. Počínaje relativně nevinnou zmínkou o nutnosti zdolat dvě hradby, nebo jednu bránu „obloženou hlídkami a zvonicemi“, což nedává smysl ani při opakovaném čtení. A konče chováním jedné z hrdinek, která se bez ostychu vrhne své milované do náruče uprostřed rušného přístavu, aby si o stránku později uvědomila, že chce tento svůj vztah držet v tajnosti.

Odkaz oceli svůj potenciál být výbornou epickou fantasy utopil ve slovech. Skoro jako kdyby autorovi někdo zakázal používat klávesu Delete. I obyčejný čtenář, neznalý desítek všudypřítomných rad pro začínající spisovatele, musí po prvních několika kapitolách zoufale přemýšlet, zda má ta či ona pasáž právo na existenci a do jaké míry by celek dokázal fungovat bez ní. Proč se Vraní sněm rozhodne opustit svou roli zlodějů a nájemných vrahů? Kam zmizela Tma? Z jakého důvodu je pro čerstvého císaře důležité udělat vše pro to, aby trůn co nejdříve zdědila jeho dcera? A proč, když už se autorovi podařilo spojit většinu dějových linek v nějaký závěr, musí přijít poslední útok, kterému krom překvapení chybí i logika? Příliš mnoho událostí zde existuje pouze proto, že autor potřeboval dostat některé postavy na konkrétní místo. Výsledkem je příliš dlouhá kniha plná zklamání. A vzhledem ke konci je největší otázkou, o co vlastně může jít v poslední části.

• Matthew Ward: Odkaz oceli (Legacy 02)
• Host, 2023
• obálka: Charlotte Stroomer
• překlad: Daniela Orlando
• 815 stran, 649 Kč (v e-shopu Fantasye již za 584 Kč)