MARVIN JE PROTOTYP ABSOLUTNÍHO ANARCHISTY!, říká Dušan D. Fabian
říká Dušan D. Fabian o hlavním hrdinovi svého románu Živého mě nedostanou! A vzápětí tuto myšlenku rozvíjí tvrzením, že absolutním anarchistou se člověk může stát jen tehdy, když už nemá absolutně co ztratit. Ergo – nejlepší příležitost se mu naskýtá právě až po smrti. Takže je vlastně celkem logické, že se z pacifistického zubního technika Marvina stal zombický věčný bojovník za svobodu. S důrazem na slovo „věčný“.
Jak vlastně Marvin vznikl?
Marvin se zrodil před více než deseti lety – v době, kdy jsem sloužil vlasti. Měl jsem jednu noční službu za druhou, nedočkavě „střihal“ metr a snažil se uniknout z absurdního světa nesmyslných omezení a hloupých rozkazů. Tehdy jsem vymyslel hrdinu, na něhož by byly všechny režimy a systémy krátké a který by se mohl postavit se vzpřímeným prostředníkem každému „musíš“, jež by na něj někdo vytasil. Jméno přišlo jaksi samo od sebe – možná jako podvědomá pocta Douglasu Adamsovi, který stejně nazval nezapomenutelného depresivního robota – a hned po něm se vynořil i první Marvinův krvavý příběh.
MĚL JSEM PLNÉ ZUBY NEUSTÁLÉHO DISKRIMINOVÁNÍ ZOMBIÍ!
Tvůj hrdina je sice zombie, ale značně neobvyklá.
Nepočítám-li méně závažné odlišnosti, jako je existence založená na konzumaci magického elixíru, je Marvin výjimečný především svou inteligencí. Tedy podle lidských měřítek není žádný génius, ale na zombické poměry mu to myslí až až! Vím, tímhle přístupem jsem dost naboural klasický zombický archetyp, ale už jsem měl prostě plné zuby neustálého diskriminování tohoto druhu nemrtvých. Z krvelačných upírů dnes spousta autorů svévolně dělá rovnoprávné občany, vládce světa, anebo dokonce kladné postavy! A zombie obvykle zůstávají jen bezduchými mátohami, do kterých se střílí anebo mlátí baseballovou pálkou. Myslím, že nastal čas na změnu!
Můžeš říci něco víc o světě, kde Marvin žije svůj neživot?
To, že se Marvinova posmrtná dobrodružství budou odehrávat v nějakém pseudo-historickém světě, mi bylo jasné od začátku. Sci-fi psát neumím, vždycky koukám spíš do minulosti než do budoucnosti. Dlouho jsem však nedokázal najít to správné období, do kterého bych je umístil. Lákala mě Atlantida, ale tato utopická perla antiky mi se zombiemi nešla příliš dohromady. Ovšem jen ze začátku. Potom jsem v Platónových spisech narazil na pasáže, které popisují postupný úpadek její společnosti a poslední „temné roky“ těsně před potopením, a hned jsem věděl, že toto je ten pravý čas a prostředí pro zrod mého „mstitele s čakanem“!
Jak tedy tvého hrdinu změnilo jeho zombijství?
Jednoduše. Z Marvina – pacifistického zubního technika se stal Marvin – věčný bojovník za svobodu. S důrazem na slovo „věčný“.
MARVINOVY PŘÍBĚHY PÁCHNOU REVOLTOU, ANARCHIÍ I MISANTROPIÍ
To máš pravdu. Je v nich slušná porce „veselého násilí“, které si spojuji se slovem splatter, a ještě více punku. Jednoznačně páchnou revoltou, anarchií a tak trochu i misantropií. (Ale co byste čekali od zombie-hrdiny?) Po dlouhém plavání v „metalových“ vodách jsem si prostě potřeboval chvíli „zašplouchat“ i v jiném rybníku. Na splatter-punku mě odjakživa fascinovala jeho nekonvenčnost a nadhled. Ty však bohužel dokáží pochopit a ocenit jen lidé, kteří nejsou příliš konzervativní, nemají hluboké společenské předsudky a dokáží si připustit, že pod spořádaným zevnějškem v nich stále žije i něco animálního, co čas od času taky potřebuje nakrmit. Bez toho, aby to někoho pokousalo.
Nedílnou součástí Marvinových příběhů jsou kromě černého humoru a drsných hlášek také odkazy na různé jiné příběhy, texty…
Miluji to, čemu se dnes říká „popkulturní narážky“. Chvíle, když Dr. Who zařve potterovské „Expelliarmus!“ anebo Dr. House prohodí větu typu „Proč všem rovnou nevykecáš, že Kevin Spacey je Keyser Söze?“ – taková ta kamarádská mrknutí autora na čtenáře. Důkazy toho, že jsme oba v první řadě fanoušci fantastiky jako takové, a až potom vypravěči a posluchači. I proto jsem svou Atlantidu vykreslil tak, aby byla aspoň trochu kompatibilní s Howardovou. Proto jsem při sestavování atlantské mytologie neváhal sáhnout do panteonu H. P. Lovecrafta. A je myslím jen přirozené, že jsem do příběhu z roku 1250 před n. l. zapletl hrdiny a bestie z antických bájí. Zbývajících dvě stě odkazů si samozřejmě musí čtenář najít sám. (Dělám si srandu, je jich jen sto padesát.)
Přečtěte si také článek o tom, jak zombie atakují Česko!
Co ty a zombijácké filmy? Užíváš si je, nebo tě trochu děsí?
Už tak dlouho se pohybuji ve světě příšer a temných příběhů, že jestli mě má něco vyděsit, musí to být vážně pecka. Naposledy se to podařilo filmům REC 1 a 2. Klobouk dolu před španělskými filmaři. Pobaví mě samozřejmě i Rezidenti a „romerovky“, ale mezi mé favority patří spíše filmy typu Shaun of the Dead, Zombieland nebo Return of the Living Dead. Prostě snímky, které zombie téma koření humorem. Nejlépe tím černým. Případně barvy mozkové šedi.
I já jsem velkým fanouškem Shaun of the Dead. Kterou scénu z filmu máš nejraději?
Je jich hodně. Třeba útok zombice na zadním dvorku ukončený nešťastným pádem na železnou trubku. Ten je hodně vtipný. Nevím, jak je ta scéna nadepsaná ve scénáři, ale klidně by se mohla jmenovat „Jak holka přijde k dírce navíc“.
NEZAPŘU V SOBĚ DLOUHOLETÉHO ZAMĚSTNANCE AKADEMIE VĚD
A co bys dělal, kdyby se zombíci skutečně objevili? Tipuješ se na hrdinu, nebo bys raději vše řídil ze zadních řad?
Určitě se netipuji na žádného bojovníka s AK47 v ruce. Vidím sám sebe spíš jako chlápka, který je věčně na útěku, sbírá biologické vzorky a v podzemních laboratořích s blikajícími neóny se snaží „přijít věci na kloub“ a pomoct lidstvu zbavit se zombické zhouby. Hm. Asi v sobě nezapřu dlouholetého zaměstnance akademie věd…
Jak jsem v závěru Živého mě nedostanou! načrtnul, Marvin má před sebou ještě jeden „životně“ důležitý úkol. Když se mu ho podaří splnit, otevřou se před ním doslova nekonečné možnosti – může existovat věčně a prožít celou známou historii lidstva. Jenom si to představ. Může se setkat s Ježíšem. Nebo se objevit v budově římského senátu v den, kdy se spiklenci vrhnou na Caesara. Jeho návštěva na Britských ostrovech by se zase mohla stát základem legend o nejznámějším čaroději, kterého známe. (Podobnost jmen Marvin a Merlin určitě není náhodná, nemluvě o čarodějově starší přezdívce Myrddin, která v keltském jazyce údajně znamená „z moře“.) S Perseem po boku dokonce může napravit pošramocenou pověst Souboje Titánů! Mám mu to dovolit? Čeká mě složité rozhodnutí. Potřebuji čas na rozmyšlenou. Tak rok – dva. Pak se uvidí. Mezitím stejně ještě musím klávesnicí umlátit několik nespořádaných elementálů.
Opravdu? Můžeš o těch elementálech prozradit trochu více?
Jasně. Aktuálně dokončuji sbírku strašidelných povídek, ve které budou mimo jiné sesbírané všechny mé starší příběhy o řádění bytostí elementů ve střední Evropě a taky jeden zcela nový. Sbírka se bude jmenovat Odbila 13. hodina, a pokud se nic nepodělá, vyjde letos v prosinci. Jo, abych nezapomněl – Marvin by se v ní měl objevit taky. Pak mám v plánu vrhnout se na několik projektů naráz. Stěžejním bude třetí pokračování elementálské románové série. Příběh už pomaly nabírá jasnější kontury a já se strašně těším na moment, kdy se konečně sám dozvím, jak to celé dopadne s postavami, které se objevily v Invocatio Elementalium a Pestis Draconum.
Tento článek je rozšířenou verzí rozhovoru, který vyšel v časopisu Pevnost č. 04/2011.
Dušan „Duke“ Fabian v pěti bodech:
- *1975, slovenský spisovatel, jehož tvorba se zaměřuje na temnou fantasy a horor.
- Rovněž se věnuje hudební publicistice. V žánru debutoval hororovou povídkou Migréna (Krutohlav 2001).
- Jeho románovou prvotinou se stalo Invocatio Elementalium (Wales 2006), v němž umně zkombinoval akční příběh s paranormálními jevy a mystikou.
- Marvina uvedl na scénu v povídce Ži a nenechaj žiť (čas. Fantázia č. 22/2002).
- Zatím naposledy se k této postavě vrátil v románu Živého mě nedostanou! (Brokilon 2010).