Kontrolní bod, Stínové operace 1, Myke Cole
 |
Chtějí po mně, abych zabil dítě, pomyslel si nadporučík Oscar Britton.
Na monitoru běželo video bez zvuku, pořízené bezpečnostní kamerou na střední škole. Byl na něm mladík, který stál v přednáškovém sále. Pod černým tričkem s dlouhými rukávy byla vidět kostnatá hruď. V uších, nose a ve rtech měl kroužky, spojené řetízky, a natužené vlasy hrály všemi barvami.
Obklopovala ho vířivá ohnivá koule.
Valící se kouř zaclonil čidlo kamery, ale Britton ještě zahlédl, jak chlapec natáhl ruku a vyslal plameny někam mimo dosah kamery. Oheň zasáhl prchající studenty, kteří se začali válet po zemi a snažili se uhasit hořící vlasy a oblečení. Ostatní s křikem utíkali.
Vedle chlapce stála buclatá dívka s vlasy obarvenými na černo a stejně tmavou rtěnkou i očními linkami. Roztáhla paže.
Plameny kolem chlapce pulzovaly s každým jejím pohybem, až se z nich vytvořily dvě ohnivé siluety, tvarem i velikostí podobné člověku. Ohňoví elementálové tančili mezi studenty a spálili vše, co se jim postavilo do cesty. Britton sledoval, jak se elementálové množí: rázem byli čtyři, najednou šest. Plameny se rozšířily ke stupínku a v elektrických kabelech zajiskřilo. Dívčina magie toho okamžitě využila a zformovala z elektřiny dvě tančící lidské siluety – elementály, sršící energií. Zářili mezi studenty a z konečků prstů obloukem vysílali prskající, oslnivě modré blesky.
Britton polkl a členové jeho týmu se za ním neklidně vrtěli. Slyšel, jak dělají místo pro nadporučíka Morgana a členy jeho úderného týmu, kteří čekali na rozkazy a seskupili se kolem monitoru, upravovali si popruhy zbraní a ládovali si náboje do zásobníků. Měli zásobu průbojné a trhavé munice a svítících střel. To nebyly standardní střely a palebný průměr, který obvykle brávali s sebou na mise, jejichž cílem bylo někoho přepadnout a zajmout. Britton znovu polkl. Tohle byla munice určená k útoku na obrněného, cvičeného nepřítele.
Všichni čekali na bojovou poradu. Video se mezitím zastavilo a již popáté se rozběhlo znovu od začátku. Chlapec se opět vznítil a dívka vedle něj vyvolala ohňové elementály, kteří se rozběhli po sále.
Strach stáhl Brittonův žaludek do pevného uzlu, ale před zraky svých mužů se to snažil nedat najevo. Věděl, že když vůdce podlehne strachu, přenese ho na své podřízené.
Instruktor nakonec zaujal pozici vedle monitoru. Jeho modré oči v jasném světle zešedly jako kámen. „Tohle je střední škola v South Burlingtonu, asi sedm kilometrů od našich pozic. Vyslali jsme Mága, aby prověřil tip na nelegální Napojení, a tyhle děti se rozhodly, že to místo zničí, jakmile zjistily, že jsou odhaleny. Tamější policejní jednotky jsou již na místě a budou se mi hlásit jako kapitánu Thorssonovi. Potřebuju, abyste striktně dodržovali volací znaky. Za všech okolností mi říkejte Harlekýn.
Helikoptéry venku provádějí předletovou kontrolu a vy byste měli být připraveni a zaútočit na cíl patnáct minut po zahájení akce. Policejní jednotky South Burlingtonu společně s 86. divizí se postaraly o evakuaci civilistů. Měli bychom mít zcela volný prostor, takže rozkaz zní: dostat se dole dovnitř do budovy a udělat pořádek v tom chaosu.“
„Vypadá to na pyromanta, pane?“ zeptal se Britton.
Harlekýn odfrkl a vyslovil nahlas Brittonovy největší obavy. „Opravdu si myslíte, že by patnáctiletá holka měla takovou moc, aby řídila třeba jen jednoho takového elementála, nebo dokonce půl tuctu? Ti ohniví muži mají vlastní vůli.“
„Fakt skvělý,“ zašeptal hlasitě svobodník Dawes. Všichni kolem to slyšeli. „Zapovězená! Zasraný elementálové! Ježiši Kriste, do prdele s nima.“
Podporučík Cheatham se otočil ke svým mužům. „No a co! Tak je Zapovězená! Pro opravdového vojáka nejsou zakázaná umění o nic horší než povolená!“
„To je dobrý, Dane,“ řekl Britton a zagestikuloval na Cheathama. Dawes byl nejmladší z celého týmu a měl mladické sklony k přehánění.
Britton pocítil, že mezi nimi zavládl strach. Morgan se nervózně ošíval a přitahoval pohledy svých vojáků.
„Nelíbí se mi to o nic víc než vám,“ řekl Harlekýn, „ale zákon mluví jasně. Veškeré zásahy jednotek nadpřirozených operací na území Spojených států musí být doprovázeny standardními armádními jednotkami. Já si to nevymyslel. Na to je prezidentský výnos. Ale vy máte na starosti vnější okruh, kordón a potlačení ohně. Tohle je zásah JNO a vy nás necháte, abychom se postarali o cíl.“
Cíl, pomyslel si Britton. Takže takhle nazýváte patnáctiletou holku a jejího přítele.
„Co chcete dělat, pane?“ zeptal se Britton.
„Chcete na ně seslat tornádo, pane?“ řekl Dawes.
Harlekýn se mírně ušklíbl koutkem úst. „Tak nějak.“
Kdyby tohle řekl kdokoli jiný, muži by se začali smát. Ale Harlekýn byl akreditovaným Mágem v jednotkách nadpřirozených operací.
Každé své slovo myslel vážně.
„Pane,“ řekl Britton a snažil se nedat najevo nejistotu. „Se svou helikoptérou ve vzduchu a svými chlapci na zemi to považuji za nepřijatelné riziko. Vrtulníky a tornáda nejdou dohromady.“
„Chápu, že se obáváte o tým,“ řekl Harlekýn, „ale jestli udržíte stanovené pozice a budete jednat dle rozkazů, žádná zbloudilá magie vás nemůže ohrozit.“
Krýt záda JNO a při tom vyřídit jednu Zapovězenou. Když hrozilo, že mu povolí nervy, ozval se hlas poručíka Morgana. „To si prostě děláte legraci.“
Britton sledoval, jak strach přeskakuje z poručíka na jeho jednotku. Vlastní tým se mu hroutil před očima, a i když to byli profíci, sžíral je strach. Věděl, že by se měl snažit je podržet, ale před chvílí viděl, jak několik dětí uhořelo na chodbách přesně té střední školy, na kterou kdysi chodil. A na střechu, kde poprvé políbil dívku, za pár minut vysadí svůj tým, aby kryl jednotku JNO, která chce použít magickou moc proti dvěma puberťákům.
Toho kluka by mohli dostat živého. Samotářům jsou někdy odpuštěny minulé hříchy, pokud složí přísahu a přidají se k JNO.
Ale dívka neměla šanci. Byla Zapovězená. Osud těch, u nichž dojde k Projevení zakázaného umění, je zpečetěn. Buď je zastřelí, nebo odvlečou v poutech a se zahalenou tváří, aby je už nikdy nikdo nespatřil.
„Pane, chci se jen ujistit, že cílem této mise je zajmout nepřítele, je to tak?“ zeptal se Britton.
Harlekýn jen pokrčil rameny. „Samozřejmě. Pravidla zasazení jednotek mluví jasně. Pokud vás napadnou, přejděte do útoku s cílem zabít. Myslete především na bezpečí svých lidí.“
„Jsou to vystrašené děti, pane,“ pokračoval Britton. „Možná se vzdají. Spojili jsme se s jejich rodiči? Nemohli by jim to rozmluvit? Vím, že to zní hloupě, ale…“
„Zní to hloupě, nadporučíku!“ přerušil ho Harlekýn. „A my zrovna teď nemáme čas sedět s rukama v klíně. Ty děti měly na výběr. Mohly se řádně nahlásit. Ale neudělaly to. Raději jednaly na vlastní pěst. A nezapomeňte, kdo uteče, je stejný jako Samotáři. Ještě nějaké otázky?“ zeptal se Harlekýn a vrhal zlostné pohledy na shromážděné týmy.
Žádné další dotazy nebyly.
„Dobře,“ řekl Harlekýn. „Seberte výzbroj, a do akce. Já jdu na to. Morgane! Vy máte na starosti vysílání mužů. Brittone! Vy jdete se mnou. Souřadnice jsou dané. Setkáme se v cíli.“
Když odcházel, naklonil se k Brittonovi: „Podívejte, nadporučíku. Podle zákona vás musím vzít s sebou, ale držte své muže ode mě dál a mimo bojiště. Na tohle nejste vycvičení. A jestli vás ještě někdy přistihnu, že vaší vinou jednotka znejistí, jestli má nebo nemá zaútočit, osobně vám usmažím prdel.“
Harlekýn otevřel dveře, vrhl se do prostoru a rychle zmizel z dohledu.
„Pane,“ zatahal Dawes Brittona za rukáv. „Nemohli by dostat jinej tým? Já nechci dělat s žádnýma Mágama.“
„Jsou na naší straně, jasné?“ řekl Britton a přinutil se k úsměvu. Strachem se mu svíraly vnitřnosti. „JNO přece taky patří k armádě.“
Četařka Goodmanová, která nesla podpůrné zbraně pro Brittonův tým, si odfrkla a nervózně klepala na pojistku lehkého kulometu.
„Pane, je to střední škola,“ řekl Dawes a podle silného přízvuku bylo jasné, že chodil na střední někde v Arkansasu.
„Jsou to sice Samotáři, ale pořád ještě děti,“ dodala Goodmanová.
Čtete mi myšlenky, řekl si v duchu Britton, ale zeptal se: „Proč jim říkáme Samotáři, Goodmanová?“
Zaváhala. Britton udělal krok vpřed a probodl ji pohledem. Možná měla pravdu, ale jestli to chce zvládnout, bude muset věřit, že tato mise je správná. Oni všichni musí. „Tak proč?“
„Protože si neuvědomují, že svévolným užíváním magie velmi ohrožují ostatní,“ vychrlila definici z učebnice. „Protože myslí jen sami na sebe.“
„Naprosto správně,“ řekl Britton. „Pod troskami Lincolnova památníku je pohřbeno třicet čtyři mrtvých Američanů kvůli dětem, jako jsou tyto! Kdo ví, kolik dětí, bože, nebo možná i mých vlastních učitelů, je teď tam dole? Jestli je to nad vaše síly, řekněte to hned. Zaútočíme dynamicky, a až budeme na střeše, potřebuju účast každého z vás. A to mi věřte, násilím vás do toho tahat nebudu. Jestli se vám do toho nechce, chci to slyšet teď.“
Na chvíli se odmlčel, aby měli čas odpovědět. Nikdo ani nemukl.
Britton musel přimět svůj tým, aby se pohnul. Čím déle otáleli, tím víc se jich zmocňoval strach. „Tak dobře, slyšeli jste toho muže a znáte plán!“ Pak zvolal: „Teď ukážeme JNO, co umí hoši z Green Mountain! Budeme až po uši v elementálech, tak s tím počítejte. Budem muset potlačit oheň, je tam pyromant. Taky tam můžou být bleskoví elementálové, a pro tento případ bude zbrojíř rozdávat gumovou izolaci, takže chci, abyste si všichni nabrali tolik, kolik unesete. Jdeme na věc!“
Zatímco se tým rychle připravoval, Britton se ohlédl na dokola běžící video a musel se ovládat, aby se nerozklepal.
Svět se zbláznil, pomyslel si. Magie všechno změnila.
I když to nikdo nechtěl přímo po něm, dobře věděl, co má Harlekýn se svými muži v plánu.
- překlad: Petra Kubašková
