Koniáš, Vlk samotář, Miroslav Žamboch
 |
Koniáš. Drtivá většina „normálních“ lidí si na tohle neobvyklé jméno vzpomene tak maximálně v souvislosti s nechvalně známým jezuitským páterem, který v dobách temna pálil na hranicích „kacířské“ knihy, když už nemohl upalovat kacíře. Ale pro čtenáře, kterým učarovala fantasy, je těchto šest písmen mnohem více než jen zapadlou vzpomínkou na léta strávená ve školních lavicích. Je to příslib skvělého příběhu, v němž nebude nouze o smrtící souboje muže proti muži, zákeřné intriky ani dávno pohřbená tajemství. Koniáš Mirka Žambocha je sice po čertech drsný chlapík, který se řídí vlastními pravidly, ale možná právě proto se dokáže postavit i těm nejmocnějším padouchům a jejich přisluhovačům, přestože situace většinou nevypadá moc nadějně.
A dokazuje to i v tak dlouho a tak toužebně očekávaném druhém románu s příznačným názvem Koniáš – Vlk samotář, který nyní okupuje pulty knihkupectví a „juká“ na kolemjdoucí z jejich výloh. Už na pohled je kniha pořádný špalek, takže 640 stran textu není velkým překvapením. A na nich autor rozehrává brutálně drsný příběh, v němž musí hrdina napnout všechny síly a sáhnout si až na dno schopností, pokud chce vůbec přežít, natož zvítězit. Jeho protivníkem totiž není nikdo jiný než druhý nejmocnější šlechtic Císařství, bratranec Jeho císařské Výsosti Orlanda Saxmundsena, velkovévoda Rick Varatchi, muž stejně inteligentní jako nemilosrdný.
Koniáš v minulosti už několikrát překazil ambiciózní plány Varatchiho i samotného císaře a způsobil jim značné finanční ztráty, o pochroumaném sebevědomí ani nemluvě. Proto není divu, že se ho velkovévoda rozhodl eliminovat jednou provždy. A aby si jeho smrt opravdu pojistil, uvedl do chodu hned několik plánů, jež ho mají dostat pod kytičky. Využil přitom nejen triviálně prosté, ale léty prověřené řešení v podobě obrovské odměny za dobrodruhovu hlavu, ale i téměř machiavellistickou intriku, jež má Koniáše dovést do důmyslné nastražené pasti. Jako vějičku Varatchi využil jeho vášeň pro staré artefakty, a hlavně knihy o magii.
Jenže přes všechny informace, které se velkovévodovi podařilo za ta léta shromáždit (a není jich zrovna málo), si stále ještě plně neuvědomuje, s kým vlastně má tu čest. Zabít osamělého vlka, jenž už tolikrát hleděl smrti do tváře, není ani zdaleka jednoduchá záležitost. A ve svobodném císařském městě Krachtiburgu se o tom má Varatchi přesvědčit takřka na vlastní kůži. A to přesto, že Koniáš je sám, a on má k dispozici skupinu ninjů, velkou jednotku elitně vycvičených komandos i vojáky Konventu pro potírání magie. Ve spisech starých mistrů meče se píše, že elitní válečník, jenž je morálně na výši a má dostatečně závažný důvod k boji, nemůže být poražen. Nastal čas, aby se tato teorie osvědčila v praxi…
Ve Vlku samotáři předkládá Žamboch čtenáři poutavý příběh plný akce, napětí, efektních soubojů i tajemné magie. Nechybí v něm ani překvapivé zvraty, šokující scény či střípky informací, které dokreslují historii Koniášova světa. Autor hrdinu nijak nešetří, ba právě naopak. Toto dobrodružství patří k nejnebezpečnějším a nejkrvavějším, které Koniáš zatím prožil. Musí se vypořádat nejen s po zuby ozbrojenými profesionálními zabijáky a válečníky, ale i s prastarou magií, která umí být mnohem zákeřnější, než si zprvu dokázal představit. Také proto se příběh tak trochu vymyká z řady zatím vydaných Koniášových příhod, je totiž veden v temnějším a brutálnějším duchu.
I hlavní hrdina reflektuje na temnější tón děje. Žamboch ho představuje jako vyzrálejšího, zkušenějšího a pragmatičtějšího muže, jehož hlavní priority se ale stále nemění. Dokáže zabíjet s virtuozitou vybroušenou lety tvrdých bojů, ale přesto se z něj nikdy nestal bezcitný zabiják. Pokud je to možné, zabíjení se snaží vyhnout a využít k dosažení svých cílů jinou metodu než přímý střet. Častokrát ale není zbytí, a tehdy přebírají vládu reflexy a instinkty. Koniáš válčí se smrtící jednoduchostí a lehkostí skutečného mistra, nijak se v tom ale nevyžívá. Šokuje ale svou pragmatičností. Scéna, v níž se zbavuje mrtvol nepřátelského komanda, je toho nejmarkantnějším důkazem.
Ovšem netřeba se děsit, Koniáš se zas tolik nezměnil. Stále má rád dobré jídlo a ještě lepší víno, a umí si vychutnat společnost krásných a inteligentních žen. Žel bohu v tomto příběhu je milostný motiv potlačen, takže se náš dobrodruh pohybuje spíše v platonické rovině. Pořád v něm však zůstává kus romantika, který se kvůli ideálům (a také tak trochu kvůli ženě) postaví celému vojsku. Protože to pokládá za správnou věc. A zdá se, že všechny útrapy a nesnáze, kterými až dosud musel projít a protrpěl je, ho měly zocelit a připravit právě na tento den v Krachtiburgu. Den, v němž řinčí ocel a krev teče proudem…
Na rozdíl od Koniáše je jeho největší protivník Varatchi chladně kalkulující muž, který dokáže obětovat překvapivě hodně, jen aby získal to, co opravdu chce. Jen velmi málo se přitom nechá ovlivnit city a náladami svými či jiných lidí. Jako jeden z nejvyšších šlechticů císařství umí velmi dobře proplouvat temnými vodami politiky a dokáže i umně manipulovat lidmi. Nebojí se přijímat drastická rozhodnutí, ale vždy po sobě důkladně „zamete“. Prostě „záporák“ jako vyšitý. Přesto nelze neobdivovat jeho nasazení či improvizační schopnosti. Varatchi je Koniášovi skutečně důstojným protivníkem.
V románu autor rozkrývá další podrobnosti svého světa. Čtenář se tak spolu s hrdinou dostane do Vnitřní říše, s hlavním záporákem zase navštíví samotného císaře, který tu rozhodně není jen perverzním staříkem, ale i pěkně ostrým parchantem, s nímž není radno si zahrávat. Mimo jiné se také dozví pár dalších věcí o magii i historii magických klanů před Velkou válkou. Poučnou pak je i exkurze do bažin. A to není ani zdaleka vše…
Žamboch vede román v několika dějových liniích, což mu dodává plasticitu a uvěřitelnost. Hlavní pozornost samozřejmě věnuje Koniášovi a jeho činům, ale prostor tu dostávají i další postavy, jak kladné, tak záporné. A tak se čtenář chvíli dívá očima Varatchiho či filozofuje se zkušeným velitelem ninjů Bamegim, stejně jako drží palce rozhodné a rázné Liamě. Zajímavé je, že autor střídá vyprávění v první osobě v případě Koniáše s osobou třetí, která je pravidlem u ostatních postav. Tímto zdůrazňuje kontrast jednotlivých linií a zdůrazňuje i pozici hlavní postavy.
Druhý Koniášův román je čtením veskrze příjemným, které obsahuje všechny oblíbené atributy Žambochovy tvorby, alespoň co se týká tohoto hrdiny. Je to drsný akční příběh, v němž hlavní postava stojí téměř proti všem. Koniáš se tím ale nedá vyvést z míry a dělá to, co pokládá za správné. I kdyby ho to mělo stát život. A snad proto má tenhle drsňák tolik fanoušků mezi čtenáři a čtenářkami. Ti první by totiž chtěli být alespoň chvíli jako on, no a ty druhé by zase chtěly někoho takového potkat…
- Miroslav Žamboch: Koniáš – Vlk samotář
- obálka: Lubomír Kupčík
- vydal: Triton, Praha 2008
- 640 stran / 399 Kč
