Koniáš: Vlk samotář, Miroslav Žamboch
 |
Jmenuji se Koniáš. Jsem muž s tělem plných jizev, které by mohly vyprávět. O mé minulosti, jež je lemována mrtvolami těch, kteří mi chtěli zkřížit plány. Jsem bojovník, o němž se říká, že kdysi společně s dalšími třemi muži porazil dvě stě gladiátorů. Proslulý zloděj, jenž dokázal vyloupit knihovnu v Saxpolis. Vůdce karavany, která navzdory císařské vůli dokázala založit nezávislou kolonii. Ošklivý muž ověšený zbraněmi, jenž nikomu nevěří a neustále je ve střehu. Jsem muž na stezce. Vlk samotář.
Dobrodružný děj, větší či menší špetka magie, propracované souboje, atraktivní prostředí a především neskutečně charismatický hlavní hrdina – atributy, bez nichž si již nelze představit žádnou „koniášovku“. Ingredience, ze kterých Mirek Žamboch před více než osmi lety stvořil poutavý a dech beroucí příběh Na ostřích čepelí, jenž se stal brzy bestsellerem a udělal z Koniáše snad nejoblíbenější postavu české fantastiky. Ačkoliv od té doby autor vydal mnoho jiných knih s novými hrdiny, několik samostatných příběhů s Koniášem v hlavní roli a sbírku jeho povídek, všichni čekali především na další román, který by vynikající Na ostřích čepelí překonal, nebo se mu alespoň vyrovnal. A ač Vlk samotář tato očekávání nenaplnil, přesto zůstává výbornou knihou a splněným snem všech jeho fanoušků.
Koniáš si už zvykl na to, že je trnem v oku mnoha významným lidem, kterým v minulosti překazil plány. Teď to však vypadá, jako by si s ním chtěli vyřídit účty všichni najednou. Ninjové, císařští komandos, Konvent pro potírání magie… A zdá se, že ani jeho zaměstnavatel, Rumělkový klan, pro něhož má nalézt dávno ztracené skladiště plné magických artefaktů, nemá zcela čisté ruce. Lov na magické předměty se tak stává doslova sebevražednou hrou, kde není komu věřit, je třeba se spoléhat jen sám na sebe a v každém okamžiku čekat dýku do zad. Nejbezpečnější by bylo utéct, ale to by nesměla být největší Koniášovou slabostí zvědavost…
Vlkem samotářem se Žamboch vrátil do Koniášovy minulosti, před děj povídek Konec vlka samotáře a Cesta domů. Tedy do doby, kdy byl jeho hrdina ještě mužem na stezce, putujícím z jednoho místa na druhé. Bez debat jde o čistou koniášovku s autorovým jasně čitelným rukopisem a se vším, co od ní čtenáři očekávali. Opět se to tu hemží souboji na nože i pěsti, spojenci se mění v nepřátele, o pasti a intriky není nouze. Ovšem příběh je značně temnější, přibylo drsných scén a zabitých nepřátel. Jako by se zápletky románů vyvíjely společně s hlavní postavou. Samozřejmě, Koniáš není Bakly, jenž by se za svým cílem probíjel bez skrupulí, přesto je ve Vlku samotáři i ostřílený hrdinův fanoušek občas zaskočen drsností některých scén. Knize přidává body i atraktivní prostředí a dostatečně složitá dějová linka. Navíc autor přišel s výborným nápadem střídání ich- a er-formy. Pozornost je tak (samozřejmě) zaměřena především na Koniáše, který příběh vypráví, ale autor se poměrně hodně věnuje i vedlejším postavám, a ačkoliv se občas může zdát, že některé z nich nemají s dějem nic společného, v závěru se všechny osudy protnou. Snaha o uvěřitelnost jednotlivých hrdinů a propracovaný děj si logicky vyžádaly více prostoru, takže Vlk samotář je stejně jako Na ostřích čepelí špalek o rozsahu nad šest set stran. Ovšem na rozdíl od „Čepelí“ má volnější rozjezd a čtenář se také při čtení občas neubrání myšlence, že by knize slušelo jisté prokrácení. Ale Mirek je zkušený autor, který dokáže děj vygradovat do strhujícího, i když málo překvapivého závěru, v němž si dovolil i vtípek, který znalce předchozích koniášovek určitě potěší.
Vlk samotář nedosáhl poutavosti a působivosti Na ostřích čepelí. Snad i proto, že Čepele přišly jako první, a i když tady autor přináší nový příběh a nové vedlejší postavy, kvůli stejnému stylu (kvůli kterému však máme koniášovky tak rádi) se trošku opakuje. I když zatraceně dobře.
- Miroslav Žamboch: Koniáš – Vlk samotář
- obálka: Lubomír Kupčík
- vydal: Triton, Praha 2008
- 640 stran / 399 Kč
