Americký spisovatel Robert Jackson Bennett se na fantastické scéně objevil zčistajasna a ohromil davy čtenářů trilogií Božská města, v níž umně kloubil prvky fantasy, sci-fi i hororu. Na prvotní úspěch navázal příběhově subtilnější, avšak o to myšlenkově zajímavější trilogií Záhutí, která se v posledním svazku s názvem Klíčotepci nyní uzavírá. A nebyl by to Bennett, kdyby s ním čtenářům nevytřel zrak.

Na konci druhého dílu Světatvůrci se doposud známý svět kampon a plebsin s průmyslovou revolucí zmítaného města Tevanne rozpadl napadrť. Takřka všemocná umělá inteligence Valerie se spojila s nesmrtelným Gregorem a vzniklo monstrum, které hrozí pohltit celý svět. Nyní se nacházíme o osm let později – osm hrozných let, během nichž Sancie, Berenika i Klef proti tomuto konstruktu bojovali a během toho budovali novou společnost postavenou na rovnosti a do té doby nepředstavitelných technologiích. Jenže bude to stačit na odražení nekonečně se rozpínajícího nepřítele, který hrozí přepsat samotnou realitu?

Kyberpunk plus pseudofantasy, to celé na třetí

Pokud něco Robert Jackson Bennett umí, tak je to kromě skvělé řemeslné čtivosti a zajímavých postav především originalita a promyšlenost jeho konceptů. Platilo to u Božských měst a platí to snad ještě více u Záhutí, které stojí na neotřelé myšlence skribování, tedy přesvědčování běžných předmětů a posléze i lidí či samotné reality o tom, že ve skutečnosti fungují jinak. Takřka kyberpunkový prvek kódování se tak dostává do pseudofantasy prostředí, kde průmyslová revoluce vykořisťuje chudé a v zámořských koloniích se lopotí na plantážích otroci.

Robert Jackson Bennett v pěti bodech

1. Narodil se v Louisianě, studoval a nyní žije se ženou a syny v Texasu.
2. Dvojnásobný držitel ceny Shirley Jackson Award, a to za prvotinu Mr. Shivers (2010) a knihu American Elsewhere (2013).
3. Za román The Company Man (2011) získal ocenění Edgar Award v kategorii nejlepší kniha vydaná v paperbacku.
4. Trilogie Božská města byla v roce 2018 nominována na prestižní žánrovou cenu Hugo.
5. Nejposlednějším spisovatelovým počinem je trilogie Záhutí, čítající svazky Čaropisci, Světatvůrci a Klíčotepci.

Jenže co se v prvním díle zdálo jako skvělý vynález, ve druhém už se používá dennodenně a ve třetím graduje do nepředstavitelných měřítek. Uplynulých osm let ve vnitřní chronologii světa mezi dvojkou a trojkou je totiž znát nejen ve vyspívání hlavních hrdinů, ale především v posunu jejich společnosti a technologií, o nových způsobech destrukce z rukou jejich nepřítele nemluvě.

Na počátku Klíčotepců proto Bennettovi chvíli trvá, než dovolí čtenářům se zorientovat, pak už ovšem následuje akce, která neutuchává takřka až do konce. Postupně se odhalují různá tajemství dávno zavátá prachem minulosti, na scénu se jako nespolehlivý přítel ve zbrani přiřítí starý známý Krasedés Magnus a především se dočkáme grandiózních bitev epických rozměrů. Ve finále to však opět jsou Sancie, Berenika a Klef, kdo hrají hlavní housle, a tak právě jejich charaktery drží celé vyprávění pohromadě.

Velké finále s rozpačitou atmosférou

Jakkoli skvěle autorovi celé vyprávění funguje, čtenář se tak nějak nedokáže odtrhnout od faktu, že zatímco první dva díly se odehrávaly víceméně v těch samých lokacích, se stejnými postavami a atmosférou, najednou se ocitáme někde zcela jinde. A třebaže onen vývoj dává smysl, knize to dodává zcela jinou, mnohem méně intimní a spíše bombastickou atmosféru, kterou nemusí každý strávit. I ze samotného skribování se stává složitě propletený systém, který není nejjednodušší na pochopení. Originalita, tedy autorova zásadní deviza, se tak najednou stává do jisté míry i břemenem, protože odvádí příběh na úplně jinou úroveň, než na jakou byli čtenáři u předchozích dvou svazků zvyklí. Nepomůže ani to, že v honu za epickým závěrem ubude důrazu na charakteristiku a vývoj hlavních postav, takže ty místo živoucích osobností působí spíše jako ploché figury na bitevní šachovnici.

Na druhou misku vah oproti kritice, která Klíčotepce sráží jako nejméně zajímavý svazek trilogie Záhutí, je však nutno položit argument, že Bennett se tu vlastně od začátku drží neměnných pravidel. Píše o lidských příbězích i otázkách společnosti potýkající se s fascinujícími technologiemi a se změnami, které takové technologie nutně provází. Píše o citlivých hrdinech snažících se vytvořit lepší společnost, kteří se smějí, chybují i trpí stejně jako všichni ostatní. A zároveň nepřestává čtenáře překvapovat novými náhledy na stávající látku, protože stagnace na místě znamená zralost na odpis. V jádru tedy autor u závěrečného dílu zůstává věrný svým základům a jako chameleon ukazuje, jak rychle a jak závažně se občas události dokážou změnit. Skutečnost, že mu to řada z nás přes všechny výtky baští i s navijákem mu pak může být zaslouženou odměnou.

• Robert Jackson Bennett: Klíčotepci
• Host, 2023
• překlad: Milan Pohl
• 592 stran, 549 Kč (v e-shopu Fantasye již za 494 Kč)